Hastrman

Havelkův film postrádá silnější konflikt, postupně gradující drama (kamenování v závěru přichází znenadání) a větší tajemství (identita osoby pobíhající lesem a obsah dřevěné skříně moc zvědavosti nepodněcují). Kvůli tomu ztrácí na síle také ústřední vztah. Milenci nejsou okolnostmi nuceni, aby jeden o druhého bojovali a hájili své city a taky není zřejmé, co – kromě jakési animální přitažlivosti a čtenářské vášně – je k sobě vábí. On a ona jsou natolik odlišní, že mezi nimi chybí jakákoliv chemie a vše pouze předvídatelně směřuje k odhalení pravé identity jedné z postav. Je toho zkrátka málo, co diváka zaměstnává. Subjektivní stopáž hodně přes dvě hodiny. ___ Jistý rytmus vyprávění, které místy úplně stagnuje, dodává akorát knižní a poněkud mechanicky působící dělení do kapitol podle tradic spjatých s danou roční dobou (postupně stále více iritující je také uvozování každé kapitoly písní a kamerou letící nad rybníkem – což je bohužel Havelkův oblíbený a proto velmi nadužívaný stylistický prostředek). Stejně knižně působí vesměs zbytný voice over. Přitom by scénář stačilo dramaturgicky pročistit, zamyslet se nad tím, k čemu daná scéna ve vyprávění slouží, kdo je vypravěčem (a uzpůsobit tomu fokalizaci) a dopilovat logiku návaznosti sekvencí (i záběrů, protože občas jsou patrné chyby v kontinuitě).___Kombinace vzletného romantismu, projevujícího se vedle hudby kompozicemi à la Der Wanderer über dem Nebelmeer a patetickými dialogy, a lehké nadsázky, přítomné zejména v šibalství některých postav, moc nevyšla. Film působí rozháraně, trpí podobnou krizí identity jako protagonista. Některé humorné momenty jsou pak úplně mimo celkový tón filmu (zmínka o „blinkání vody“, předstíraná autoerotika). Nejlépe pro mne Hastrman fungoval jako baladicko-hororová kronika života na českém venkově ve třicátých letech 19. století, výrazně zohledňující pohanské zvyky a lidové umění (písně, divadlo). Dost filmu pomáhají herci (zejména ve vedlejších rolích, ale Simona Zmrzlá taky dokáže potěšit, když dá průchod Katynčině divokosti a živočišnosti), kamera a pěkná hudba. ___Kdybych znal předlohu, kterou mám stále chuť si přečíst (už kvůli oné druhé rovině odehrávající se v současnosti, která je ve filmu odbyta bizarně enigmatickým epilogem), možná budu kritičtější. Takhle jsem docela smířlivý, protože mě Hastrman oproti mnoha jiným českým filmům svým obsahem ani řemeslným zpracováním neurážel, nezáměrně směšný mi přišel jen párkrát (stromový sex à la Antikrist) a některé scény, převážně spjaté s oněmi pohanskými rituály, byly vcelku působivé. 55% (19.04.2018)

Zmatená, tónově nevyvážená a toporná adaptace, kterou nad hladinou drží především výtvarná kamera. Urbanův lyrický styl ale Havelka nedokázal vůbec přeložit do filmové řeči, Hastrman je dílem prkenně divadelní, dílem upoceně televizní. Navíc absolutně postrádá tempo a knižní kapitoly ještě podporují dojem, že tenhle film polyká andělíčky a marně kope nohama. Kniha je výstřední, černohumornou, groteskní i hororovou meditací nad vztahem člověka a krajiny, hrou se šelmou v nás. Film je takové hodně prosušené žabí embryo, které se zmůže jen na úsměvně doslovné citace Kaspara Davida Friedricha a vyhrocené scény, které si koledují o umístění do hrníčku s popiskem GUILTY PLEASURE. (19.04.2018)

Ach škoda přeškoda zpívá se v lidové písni, protože tohle mělo velký potenciál ! Již před nedávnem mne nadchl dokonce studentský film Lesa pán o hejkalovi a máme tu další tajemnou bytost z říše mýtů a pohádek - hastrmana. Nečekejte však žádného pana Puškvorce či Česílka, tedy jakéhosi zeleného mužika v zeleném kabátku s dlouhou fajfkou a pentlemi jak je známe z obrázků Josefa Lady. Baron de Caus vypadá jako úplně normální baron. Je dobře vychován, vzdělán, zná mravy, je finančně zajištěn a na panství v Čechách kam se vrací podporuje češství, tedy netrvá na němčině. Jeho specializací jsou vodní díla. Z mokřadů ležících ladem dělat soustavy rybníků aby voda zůstala v krajině, ale byla ku prospěchu všem. Tuto zálibu sdědil po otci stejně jako tajemnou bednu vystlanou slámou... Topení lidí bere jako přežitek a nehodlá se tím zabývat. V Čechách se mu líbí ač už viděl kus světa... Jenže i vodník se zřejmě může zamilovat a tak když potká Katynku, je zle. Když se totiž vodníkovi začnou zapalovat lýtka, vyschne mu šos :-). A to je jaksi problém. Upřímně jsem se muc nedivil, zakoukat se do očí divoženky Simony Zmrzlé asi bych taky zapomněl na hráze a stavidla... Nevím kde ji pan Havelka našel, ale za to klobouk dolů, protože ona je vážně zajímavá ! Hastrman samozřejmě nemůže prozradit svoji identitu a tak se trápí nenaplněnou láskou, protože se zdá, že Katynce jeho přítomnost není nepříjemná... To vše však vyvrcholí v pořádné drama. Máme tak zde romanticko poetickou baladu plnou krásných záběrů na vodu i na procházející se pár po březích rybníků a potůčků. Lehce si to nese ducha viktoriánských filmů, starých sídel a romantismu. Bohužel Havelka neukočíroval vyváženost mezi tímto a drama, které nastane. Některé filmové sekvence totiž byly točeny naprosto amatérsky, navíc k nim byla přidána příšerná hudba, takže to působí jako by jste najednou dostali z obrazovky facku. Přitom Karel Dobrý hned po Danu Bártovi aspiruje na českého filmového hastrmana ovšem pominu-li éru vodníků osmdesátých let v podání udavače STB Josefa Dvořáka nebo vyvedené rodinky v Dr, Mráčkovi. Dobrý byl prostě typově vybrán dokonale! Atmosféru to mělo také pěknou včetně všech těch lidových zpěvů... Jak říkám, je to škoda. Mohli jsme mít svojí vlastní tajmenou bytost z jezera pod Bezdězem, podobně jako v Transylvánii mají svého Drákulu. Za vidění film ale rozhodně stojí, protože v českých vodách kinematografie a to značně stojatých a zahnívajících se objevil zcela nový a velmi zajímavý tvor ! Dávám tedy za 3,5 resp. 4 porculánové hrníčky s pokličkou, ale ten jeden je ještě prázdný ! * * * * (05.01.2019)

„JSI STUDENÝ A KLUZKÝ JAKO HAD. CO JSI ZAČ? CO JSI ZAČ…“ /// Karlos Dobrý v mnohem lepší roli než v tý Troškově pohádce. Celkově to beru jako takovej pokus o následování Kytice. Maj hodně podobnýho… Simona Zmrzlá (jak příhodný jméno…) by byla parádní loupežnická holka, ďáblice i vodnická paní. Prostě kdokoliv, komu v žilách koluje živelná krev. Lábus i Novotný zase maj roli, která jim padne. Beru i tu zajímavou atmosféru mixu mysteriózna s realitou. Ano, je tam dost kýčovitosti, ale… prostě zase něco jinýho – a hlavně českýho! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2001 napsal Miloš Urban, číst nebudu. 2.) Víc než ženský mě vzrušuje voda (pivo? Tak to je jiná pohádka…). 3.) Uložil jsem si starou k ledu. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (21.12.2018)

Místy mi chyběl konflikt, jindy silná scéna, v závěru hlavně souvislosti. Švihák Ondřej Havelka přesto spíš mile překvapil, každopádně kniha, která před lety vyhrála Magnesii Literu, je prý mnohem vydařenější. Majitel panství se vrací po letech domů, je plný tajemství a začne se okolo něj motat hned několik (z dědiny) důležitých postav. Včetně divoké dcery rychtáře. Jenže jejich sbližování je zkratkovité, rozdrobené, chybí mu pochopení, místy působí, jako bychom se báli udělat krok vpřed. O rychtářovu dcera je navíc zájem, takže dušemi by náš hrdina zaplnil několik poliček. Výsledek jako napínavý thriller nefunguje. Tvůrce neukázal ošklivost doby, nešel na dřeň. Vizuálně je to místy moc fajn, obsahově ale slabší, motivace postav se občas mění jako počasí. Karel Dobrý je dobrý, nikoliv výborný. Ze Simony Zmrzlé je sice cítit divadelní průprava, ale bavila mě. Celkově lepší průměr. Leccos ale zamrzí, zejména pohled dramaturga měl být podstatně důslednější. (14.06.2019)