Hastrman

Tak už i česká kinematografie má svůj typický divnofilm. Nepříliš umělecky vyvážený příběh hastrmana obšourníka, který si myslí na vilnou Katynku, opravdu strhne grandiózní odvahou natočit něco pramálo konzumního, příslušně mokrosuchého a na české prostředí i mírně kontroverzního. Co nestihl Vorlíček, v tom už Ondřej Havelka tolik nepokračuje. Vydává se totiž vlastní cestou a jeho navození iluze vyzrálé režie je dokonalé a snadno se tomu dá podlehnout. Ovšem je zde jeden podstatný zádrhel - i bez znalosti literární předlohy Miloše Urbana je více než znát, že musela být značně komplikovaná, tudíž na filmové plátno obtížně převeditelná. Dejme tomu, že v Karlovi Dobrém se našel ideální představitel mužíka, pro něhož je vodní živel nezbytně životadárným. Ale co o jeho postavě tak dohromady víme? Fajn, vydává se za barona, patrně je nesmrtelný, proč a hlavně kvůli čemu se ale frekventovaně stěhuje z místa na místo, jak je nám v jedné z replik naznačeno, to zůstane víceméně utajeno, i to, jak ho má vlastně divák vnímat, není příliš jasné. Kladně či záporně? Režisér si ještě vypomáhal vnitřními monology, zdůrazňujícími psychologické pochody ústředního kavalíra. Technickou výtku bych měl i ke scénám, v nichž se potápí. Od hastrmana bych čekal hbitější pohyb pod vodou a určitě se neodboural ani dojem, že herec pod hladinou urputně nezadržuje dech. To objekt jeho touhy byl podstatně smyslnější. Simona Zmrzlá rozmrzne i pyj v ledu, takže o její klín zápolí málem půlka vesnice, a v žádném případě se při styku s ní nedoporučuje mít nenabroušenou sekeru, aby se předešlo nedostatku polen, sloužících k výrobě sex panen (však uvidíte). K tomu se vsadilo na rozdělení vyprávění do kapitol, takže prožijeme různá roční období a tradice s nimi spjaté, přičemž se divák stane svědkem pohanských rituálů. Přišlo mně to příliš nepříjemně strojově přesné, načež každý počátek kapitoly provázela úděsná zpívánka doprovázená poetickým přeletem kamery nad luhy a háji. Havelka nepřišel s filmem, který by svoji atraktivnost dával na odiv. Je to vyloženě dílo velmi specifické, nesoucí v sobě nejeden různorodý žánrový prvek, čekající na své objevení. Zrežírované je příslušně kvalitně, herecká garda je vyhovující, i tak působila ale poněkud druhořadě, celkově se hlavně nedařilo vzbudit můj zájem o hastrmanské vodní hrátky natolik, aniž bych zdárně ignoroval fakt, že Vorlíčkova stařičká vodnická konkurence byla přece jen zábavnější a invenčnější v mnoha ohledech. 5/10 (25.12.2018)

Kráska a zvíře z českých rybníků a potůčků aneb Zase ta žena. Stvoření, které nedá spát nesmrtelnému, ani služebníku božímu. Žel, na tomto romantickém souboji se sebou samým a svými tělesnými touhami, stojí celý příběh, jakási hlubší podstata či detaily života naší oblíbené, zelené pohádkové bytosti, jež má v Čechách určitě své postavení, zůstává divákovi skryta. Film je lehce monotónní, střídání přeletů nad vodou a polopohanských tradic s pěknými písněmi, krásným způsobem oslavující život i vztah k přírodě, vše prokládané silnou touhou, jak vlastně na tu rychtářovu dceru. Podivný černý humor mne také trochu zaskočil. V závěru se vše z přehnané poetiky probudí, nabízí to, co mohlo ve filmu přijít mnohem dříve a pokračovat na podobné vlně, takto mi v příběhu zůstalo dokonce i několik zcela zbytečných postav. Nicméně v rámci současné tuzemské tvorby se jedná o velmi povedený historický film, drsně navazující na současnost, což si vychutnají zejména občané Mostecka a s docela silným nádechem české venkovské kultury a nejen rybníkářských tradic. Je velmi lehké tento povedený debut shodit, ale osobně k tomu nevidím žádný důvod, jsem skromně spokojen a rád, že se něco takového u nás točí. [Kino Citadela - Litvínov] (06.05.2018)

Zmatená, tónově nevyvážená a toporná adaptace, kterou nad hladinou drží především výtvarná kamera. Urbanův lyrický styl ale Havelka nedokázal vůbec přeložit do filmové řeči, Hastrman je dílem prkenně divadelní, dílem upoceně televizní. Navíc absolutně postrádá tempo a knižní kapitoly ještě podporují dojem, že tenhle film polyká andělíčky a marně kope nohama. Kniha je výstřední, černohumornou, groteskní i hororovou meditací nad vztahem člověka a krajiny, hrou se šelmou v nás. Film je takové hodně prosušené žabí embryo, které se zmůže jen na úsměvně doslovné citace Kaspara Davida Friedricha a vyhrocené scény, které si koledují o umístění do hrníčku s popiskem GUILTY PLEASURE. (19.04.2018)

Na filmový režisérský debut herce a divadelního režiséra Ondry Havelky jsem byl moc zvědavý, protože minulý rok byl na tuzemské filmy tak špatný, že každý orginálější námět vítám jak ban na twitteru pro D. Trumpa. Hned na úvod chci předeslat, že románovou předlohu jsem nečetl a v tomto případě nevím zda je to plus nebo minus, protože.... . Od začátku jsem se nesoustředil toliko na děj, jeho dramatičnost a gradaci, ale na hlavní postavu hastrmana a jak se ukázalo v následné diskuzi po filmu s jednou milou bytostí, udělal jsem dobře. Karel Dobrý dělá ve filmu čest svému příjmení, které můžu s přehledem aplikovat i na jeho herecký výkon. Z postavy Hastrmana jsem cítil velký smutek, touhu po štěstí, po lásce, které mu udělem osudu nejsou dopřávány. No a kolem toho se mně natočil celý příběh. O nějaký ten řádek výš jsem zmínil "PROTOŽE" a k tomu se chci vrátit neb je to klíčová výtka k filmu, musím se přiznat, že jsem občas chování ostatních postav příliš nechápal u Katynky jsem si to ještě omlouval tím, že je to žena a ženy nechápu už od mého pobytu v porodnici a zřejmě to s tím nepochopením žen dotáhnu až do mého pobytu na Olšanech, ale proč se třeba pan farář zachoval v scéně vvrhání kamenem jak se zachoval to jsem vážně nepobral. Z filmu mně to prostě jasný nebylo. Oceňuji sázku na neokoukané tváře v hlavních rolí i když v případě Karla Dobrého je to sporné, ale jeho ostré rysy v obličeji mu chudákovi po většinou přisoudili role různých fašounů a hlavní role hastrmana je určitě super výběr. V případě Simonky Zmrzlý (výborná závěrečná scéna:-) ) se určitě jedná o krásnou ženu, ale z herecký stránky si nejsem zcela jist touto volbou. Ze záverečných titlků jsem vyčetl, že Simona sama zpívala, v tom případě mně pěvecký projev přišel lepší než herecký. Necítil jsem z postavy Katynky ani smutek, ani vášeň, ani lásku, tak jak bych potřeboval a ve společných scénách z Hastrmanem to výrazně ubralo na vzájemné chemii. Z vedlejšáku je best můj miláček Jirka Lábus u Lábusa už mám rád i jeho jméno a kdyby pořád nosil otáčecí modrý prsten, klaněl by se mu u Sauron. Kdo má rád kostýmní filmy pošmákne si, tenhle obor je ve flmu zvládnut na Lva, kamera Marka Diviše rovněž výtečná práce a nevtíravě vtipný dialogy jsou svěží (dialog hastrmana s farářem o knihách je za pět hvězd). Je to balanc na hraně 3-4*, ale za ty sexy zelené boty Ondry Havelky na projekci se nakonec přikloním ke čtyřce. (19.04.2018)

"Lásko má Zmrzlá, vodníkem zamražená, kdy pro mě roztaješ? Pohansky prdlá a božsky nadržená, se mnou se poměješ..." Bylo mi ho líto. Až na tu sběratelskou vášeň pro porcelánové hrnečky s pokličkami to byl docela sympaťák. Vzdělaný a sečtělý vodník gentleman, šlechtic se silnou vazbou k rodnému kraji a rybníkářství, navíc skromný a sympatizující s prostým lidem i s jeho pohanskými rituály. Bohužel kvůli jedné koketě v tom pěkně lítal, dlouho sušil a nesmočil, a bylo jasné, že nemá ánung ani o problematice sexuality pohanské divoženky ("Opřeš-li mne o strom v chtíči, tvůj prst s drápem bude v píči! :-)), ani o tom, jaké nástrahy skrývá neodborně provedená hibernace samice. Jó, zmrazit umí každej blbec, resp. blbě zamilovanej vodník, ale pak zase rozmrazit, to už chce fištrón. A taky správnou dobu a kraj. Mostecko nebrat! (25.03.2022)