Hastrman

Víc jak rok po shlédnutí a pořád mě nenapadá nic jiného než "snaha byla", což je samozřejmě extrémně neuctivé. (2019) --- Druhé shlédnutí už nebylo tak rozpačité, ale pořád se mi nelíbí voiceover, režisérův přístup ani žánrové klopýtání. (2020) --- Další dva roky uplynuly a zase se k filmu v myšlenkách vracím, tentokrát po přečtení Urbanovy knihy. Ačkoliv to podobu filmu samotného nemění, chce se mi ocenit režisérovu touhu převést do filmové podoby ten text, když už ho teď znám. Je tak těžké něco takového zkoušet v České republice. Magic. (01.10.2019)

Havelkův film postrádá silnější konflikt, postupně gradující drama (kamenování v závěru přichází znenadání) a větší tajemství (identita osoby pobíhající lesem a obsah dřevěné skříně moc zvědavosti nepodněcují). Kvůli tomu ztrácí na síle také ústřední vztah. Milenci nejsou okolnostmi nuceni, aby jeden o druhého bojovali a hájili své city a taky není zřejmé, co – kromě jakési animální přitažlivosti a čtenářské vášně – je k sobě vábí. On a ona jsou natolik odlišní, že mezi nimi chybí jakákoliv chemie a vše pouze předvídatelně směřuje k odhalení pravé identity jedné z postav. Je toho zkrátka málo, co diváka zaměstnává. Subjektivní stopáž hodně přes dvě hodiny. ___ Jistý rytmus vyprávění, které místy úplně stagnuje, dodává akorát knižní a poněkud mechanicky působící dělení do kapitol podle tradic spjatých s danou roční dobou (postupně stále více iritující je také uvozování každé kapitoly písní a kamerou letící nad rybníkem – což je bohužel Havelkův oblíbený a proto velmi nadužívaný stylistický prostředek). Stejně knižně působí vesměs zbytný voice over. Přitom by scénář stačilo dramaturgicky pročistit, zamyslet se nad tím, k čemu daná scéna ve vyprávění slouží, kdo je vypravěčem (a uzpůsobit tomu fokalizaci) a dopilovat logiku návaznosti sekvencí (i záběrů, protože občas jsou patrné chyby v kontinuitě).___Kombinace vzletného romantismu, projevujícího se vedle hudby kompozicemi à la Der Wanderer über dem Nebelmeer a patetickými dialogy, a lehké nadsázky, přítomné zejména v šibalství některých postav, moc nevyšla. Film působí rozháraně, trpí podobnou krizí identity jako protagonista. Některé humorné momenty jsou pak úplně mimo celkový tón filmu (zmínka o „blinkání vody“, předstíraná autoerotika). Nejlépe pro mne Hastrman fungoval jako baladicko-hororová kronika života na českém venkově ve třicátých letech 19. století, výrazně zohledňující pohanské zvyky a lidové umění (písně, divadlo). Dost filmu pomáhají herci (zejména ve vedlejších rolích, ale Simona Zmrzlá taky dokáže potěšit, když dá průchod Katynčině divokosti a živočišnosti), kamera a pěkná hudba. ___Kdybych znal předlohu, kterou mám stále chuť si přečíst (už kvůli oné druhé rovině odehrávající se v současnosti, která je ve filmu odbyta bizarně enigmatickým epilogem), možná budu kritičtější. Takhle jsem docela smířlivý, protože mě Hastrman oproti mnoha jiným českým filmům svým obsahem ani řemeslným zpracováním neurážel, nezáměrně směšný mi přišel jen párkrát (stromový sex à la Antikrist) a některé scény, převážně spjaté s oněmi pohanskými rituály, byly vcelku působivé. 55% (19.04.2018)

Jsem ráda, že neznám předlohu, jinak bych možná hledala mouchy, kdo ví? Takhle jsem byla nadšená celkovým zpracováním (námětem), hereckými postavami a v neposlední řadě vhodně vybranými exteriéry. Hlavní poslava Karel Dobrý si mě získal svým charismatem na rozdávání a kouzelným úsměvem do mysli a nejen do něj. Zatím jsem ho znala spíš v těch záporných rolích a nebo téměř neviditelného mezi ostatními zahraničními hereckými esy. Velká škoda! Po tomhle filmu se to už nestane. Z něj ta láska, ale i rozervaná duše jen tryskala, což bylo nejpatrnější z jeho bolestného řevu v lese. O Katynce jsem chvilku přemýšlela, protože její role byla nejednoznačná. Pohřbila svého milovaného, plakala u jeho hrobu a najednou velká změna. Objeví se baron, párkrát se kolem ní otočí a hrob zůstal ladem. Ale její chování tak úplně nekorespondovalo s baronovým. Ona byla vysloveně provokantka a ještě si v tom libovala (viz např. umyvadlo za zdí) i když věděla, že ho to dráždí. Alespoň tak jsem to vnímala já a to bylo víc takových situací, zkrátka mně k srdci oproti baronovi nepřirostla. Jediné, co by jí mohlo trochu omluvit, byla absence její matky. Ale jako herečka se toho v tom případě ujala velmi dobře o zpěvu ani nemluvím. Proto mně konec vyhovoval, baron to zařídil velmi dobře. Pro mě to byl velmi silný emotivní zážitek a Karla Dobrého v budoucnu na sto procent už nepřehlédnu. (09.01.2019)

A dnes si povíme tu, kterak nadržený vodník k dřevěné panně přišel. Havelka stvořil bizarní mix dobovky a crazy komedie, který je vším, jen ne dobrým filmem. Celý Hastrman vypadá, jako kdyby během jeho natáčení byli všichni na drogách. Řemeslná stránka je tristní (jděte už s těma záběrama z dronů a povlávajících roninů konečně někam - takhle filmový záběr prostě nevypadá) a děj si chvílemi nezadá třeba s takovými Snowboarďáky (Kotek, Mádl, baron i kněz - všichni mají stejnou motivaci). Český mainstream prostě zase stoupá ke hvězdám. 2/10 (05.05.2018)

Hastrman na mňa pôsobil epizodicky. A nielen kvôli deleniu na kapitoly. Prišlo mi, že každá zaujímavá situácia skončila skôr než by sa v nej režisér trochu autorsky odviazal. Čo je moja najväčšia výhrada. A najväčšie plus bude kadencia týchto zaujímavých scén a motívov. Našlo sa ich dosť, či už v zmysle záhady, vzrušenia alebo priamo strašenia. Knihu som nečítal, ale Havelka akoby sa na nej bál pokrčiť jedinú stranu. (25.11.2020)