Hastrman

Kráska a zvíře z českých rybníků a potůčků aneb Zase ta žena. Stvoření, které nedá spát nesmrtelnému, ani služebníku božímu. Žel, na tomto romantickém souboji se sebou samým a svými tělesnými touhami, stojí celý příběh, jakási hlubší podstata či detaily života naší oblíbené, zelené pohádkové bytosti, jež má v Čechách určitě své postavení, zůstává divákovi skryta. Film je lehce monotónní, střídání přeletů nad vodou a polopohanských tradic s pěknými písněmi, krásným způsobem oslavující život i vztah k přírodě, vše prokládané silnou touhou, jak vlastně na tu rychtářovu dceru. Podivný černý humor mne také trochu zaskočil. V závěru se vše z přehnané poetiky probudí, nabízí to, co mohlo ve filmu přijít mnohem dříve a pokračovat na podobné vlně, takto mi v příběhu zůstalo dokonce i několik zcela zbytečných postav. Nicméně v rámci současné tuzemské tvorby se jedná o velmi povedený historický film, drsně navazující na současnost, což si vychutnají zejména občané Mostecka a s docela silným nádechem české venkovské kultury a nejen rybníkářských tradic. Je velmi lehké tento povedený debut shodit, ale osobně k tomu nevidím žádný důvod, jsem skromně spokojen a rád, že se něco takového u nás točí. [Kino Citadela - Litvínov] (06.05.2018)

Havelkův film postrádá silnější konflikt, postupně gradující drama (kamenování v závěru přichází znenadání) a větší tajemství (identita osoby pobíhající lesem a obsah dřevěné skříně moc zvědavosti nepodněcují). Kvůli tomu ztrácí na síle také ústřední vztah. Milenci nejsou okolnostmi nuceni, aby jeden o druhého bojovali a hájili své city a taky není zřejmé, co – kromě jakési animální přitažlivosti a čtenářské vášně – je k sobě vábí. On a ona jsou natolik odlišní, že mezi nimi chybí jakákoliv chemie a vše pouze předvídatelně směřuje k odhalení pravé identity jedné z postav. Je toho zkrátka málo, co diváka zaměstnává. Subjektivní stopáž hodně přes dvě hodiny. ___ Jistý rytmus vyprávění, které místy úplně stagnuje, dodává akorát knižní a poněkud mechanicky působící dělení do kapitol podle tradic spjatých s danou roční dobou (postupně stále více iritující je také uvozování každé kapitoly písní a kamerou letící nad rybníkem – což je bohužel Havelkův oblíbený a proto velmi nadužívaný stylistický prostředek). Stejně knižně působí vesměs zbytný voice over. Přitom by scénář stačilo dramaturgicky pročistit, zamyslet se nad tím, k čemu daná scéna ve vyprávění slouží, kdo je vypravěčem (a uzpůsobit tomu fokalizaci) a dopilovat logiku návaznosti sekvencí (i záběrů, protože občas jsou patrné chyby v kontinuitě).___Kombinace vzletného romantismu, projevujícího se vedle hudby kompozicemi à la Der Wanderer über dem Nebelmeer a patetickými dialogy, a lehké nadsázky, přítomné zejména v šibalství některých postav, moc nevyšla. Film působí rozháraně, trpí podobnou krizí identity jako protagonista. Některé humorné momenty jsou pak úplně mimo celkový tón filmu (zmínka o „blinkání vody“, předstíraná autoerotika). Nejlépe pro mne Hastrman fungoval jako baladicko-hororová kronika života na českém venkově ve třicátých letech 19. století, výrazně zohledňující pohanské zvyky a lidové umění (písně, divadlo). Dost filmu pomáhají herci (zejména ve vedlejších rolích, ale Simona Zmrzlá taky dokáže potěšit, když dá průchod Katynčině divokosti a živočišnosti), kamera a pěkná hudba. ___Kdybych znal předlohu, kterou mám stále chuť si přečíst (už kvůli oné druhé rovině odehrávající se v současnosti, která je ve filmu odbyta bizarně enigmatickým epilogem), možná budu kritičtější. Takhle jsem docela smířlivý, protože mě Hastrman oproti mnoha jiným českým filmům svým obsahem ani řemeslným zpracováním neurážel, nezáměrně směšný mi přišel jen párkrát (stromový sex à la Antikrist) a některé scény, převážně spjaté s oněmi pohanskými rituály, byly vcelku působivé. 55% (19.04.2018)

Váhala jsem mezi čtyřmi a pěti. Film má výtečnou atmosféru a Dobrý je vynikající. Dokonce ani Lábus se nepitvoří a nepřehrává, takže nikterak snímku neškodí. Netvrdím, že průchod kamery mříží v Reportérovi mě nevhal chladnou, ale vedle průchodu opuštěným panelákem je to slabý čajíček. Po tomhle již neváhám. (06.11.2019)

Tak už i česká kinematografie má svůj typický divnofilm. Nepříliš umělecky vyvážený příběh hastrmana obšourníka, který si myslí na vilnou Katynku, opravdu strhne grandiózní odvahou natočit něco pramálo konzumního, příslušně mokrosuchého a na české prostředí i mírně kontroverzního. Co nestihl Vorlíček, v tom už Ondřej Havelka tolik nepokračuje. Vydává se totiž vlastní cestou a jeho navození iluze vyzrálé režie je dokonalé a snadno se tomu dá podlehnout. Ovšem je zde jeden podstatný zádrhel - i bez znalosti literární předlohy Miloše Urbana je více než znát, že musela být značně komplikovaná, tudíž na filmové plátno obtížně převeditelná. Dejme tomu, že v Karlovi Dobrém se našel ideální představitel mužíka, pro něhož je vodní živel nezbytně životadárným. Ale co o jeho postavě tak dohromady víme? Fajn, vydává se za barona, patrně je nesmrtelný, proč a hlavně kvůli čemu se ale frekventovaně stěhuje z místa na místo, jak je nám v jedné z replik naznačeno, to zůstane víceméně utajeno, i to, jak ho má vlastně divák vnímat, není příliš jasné. Kladně či záporně? Režisér si ještě vypomáhal vnitřními monology, zdůrazňujícími psychologické pochody ústředního kavalíra. Technickou výtku bych měl i ke scénám, v nichž se potápí. Od hastrmana bych čekal hbitější pohyb pod vodou a určitě se neodboural ani dojem, že herec pod hladinou urputně nezadržuje dech. To objekt jeho touhy byl podstatně smyslnější. Simona Zmrzlá rozmrzne i pyj v ledu, takže o její klín zápolí málem půlka vesnice, a v žádném případě se při styku s ní nedoporučuje mít nenabroušenou sekeru, aby se předešlo nedostatku polen, sloužících k výrobě sex panen (však uvidíte). K tomu se vsadilo na rozdělení vyprávění do kapitol, takže prožijeme různá roční období a tradice s nimi spjaté, přičemž se divák stane svědkem pohanských rituálů. Přišlo mně to příliš nepříjemně strojově přesné, načež každý počátek kapitoly provázela úděsná zpívánka doprovázená poetickým přeletem kamery nad luhy a háji. Havelka nepřišel s filmem, který by svoji atraktivnost dával na odiv. Je to vyloženě dílo velmi specifické, nesoucí v sobě nejeden různorodý žánrový prvek, čekající na své objevení. Zrežírované je příslušně kvalitně, herecká garda je vyhovující, i tak působila ale poněkud druhořadě, celkově se hlavně nedařilo vzbudit můj zájem o hastrmanské vodní hrátky natolik, aniž bych zdárně ignoroval fakt, že Vorlíčkova stařičká vodnická konkurence byla přece jen zábavnější a invenčnější v mnoha ohledech. 5/10 (25.12.2018)

Karel Dobrý je zkrátka génius, kamera Marka Diviše je strhující, a Simona je Zmrzlá, ale uhrančivá;) Jeden každý Český Lev, kterého Hastrman skolil a jeho duši do hrnečku uschoval, byl zcela zasloužený, a minimálně Janu Kolaříkovi bych ho ještě přidal. Předlohu jsem nečetl a nechystám se na to, ale formát romantického (jako že romantismus, ne romantika ani Roman Tyčka) hororu se podle mě povedlo nastolit velmi zdařile, na čemž má zásluhu vedle kvalitního obsazení a předváděného herectví i řemeslná preciznost, a atmosféra dotvářená i působivou hudbou včetně foklórních písní. Vnitřní konflikt Hastrmana jsem si vskutku užíval - stejně jako bezeslovný, ale (bohužel) naprosto trefný epilog. S režijním debutem nesmrtelného Jiřího Oulického a frontmana Melody Makers jsem zcela spokojen;) 80% (15.09.2019)