Skleněný

Chápu, kam tím vším režisér mířil. Bohužel ale nechápu, jak to všechno natočil. Zatímco Vyvolený je pro mě zásadní film americké kinematografie a Rozpolcený má k tomu taktéž nakročeno, tak Skleněný příběhy všech zúčastněních propojil tak, že kdyby je nepropojil, tak nejenom, že se nic nestane, ale ještě si nebudu mít důvod kazit dojem z předchozích dvou filmů, které skončily perfektně…a měly tak i zůstat. Jenže Shyamalan ze svých superhrdinů udělal takové zvláštní postavičky, že i když se mi živelné hraní McAvoye pořád líbilo, jako celek jsem z filmu byl hrozně nešťastný. Působilo to totiž jako totální zhovadilost. Pořád je to ale Shyamalan a tak, když vydržíte nudnej střed filmu z blázince, tak závěr docela dokáže po scénáristické stránce zaujmout. To se režisérovi odpárat rozhodně nedá. (14.06.2019)

Ideální je si rozdělit Skleněného na dva dny. První den a první hodinu jsem neustále musel přemýšlet, proč tohle vůbec vzniklo. Mě totiž ani moc nezajímalo co bude s Vyvoleným, Skleněným nebo Rozpolceným. Připadalo mě že mě tady někdo nutí vychtěné pokračování. Druhý den v druhé polovině jsem prakticky zapomněl na trápení, které jsem včera zakusil. Světe div se, Skleněný si svou existenci díky pointě suveréně obhájil. Možná byl problém v tom, že Samuel L. Jackson ve filmu první polovinu nemluví. McAvoyovy kreace nám jsou již dobře známé a Bruce Willis nikdy nebude dobrej charakterní herec. Glass tedy v mých očích předčil očekávání, protože dává mnohem více než jsem očekával. Překvapivou pointu, v kterou jsem díky částečnému znudění ani nedoufal. Vlastně ten film dokonale klame tělem, protože nás nutí koukat jedním směrem, aby nám ukázal, že o tomhle to vůbec ale vůbec nebylo. Jsem rád za to jak se mnou vyběhl a budu se příště určitě zase těšit pane Nighte. PS: Nakonec to není o moc horší než legendární Vyvolený. 75% (11.04.2019)

Nad Shyamalanem tímto lámu hůl. Po nápaditém a precizně filmařsky zvládnutém Split jsem věřil v jeho návrat do první ligy, ale Glass mě rychle s mými očekáváními vrátil na zem. Jediným plusem filmu jsou totiž herci, kteří odvádějí slušnou práci (je radost po tak dlouhé době vidět Willise na stříbrném plátně), ale k čemu to je, když je scénář tak šíleně hloupý a překombinovaný ve snaze nás překvapit různými dějovými twisty, čímž je ale naopak plný nelogických nesmyslů v každé druhé scéně. Nehledě na to, že je to naprostá nuda, jsem ochoten uznat, že Glass má pár výtečných nápadů a myšlenek, ale nejsem schopen překousnout, jak s nimi Shy tupě a bez respektu nakládá. Vizuál je laciná televizní trapnost a jen podtrhuje tento směšný pokus o sequel. Jako zakončení výtečně rozjeté trilogie to imho bolí jako pořádný kopanec do koulí. Kéž by se Unbreakable se Split nikdy neprovázal... 4/10 (Unbreakable series: Unbreakable 9/10 Split 7/10) (27.04.2019)

Ten nápad sám o sobě není špatný, ale jeho provedení je - stejně jako u Rozpolceného - většinou nechtěně směšné. Líbilo se mi, že film chtěl s komiksovými stereotypy pracovat stejně jako (skvělý) Vyvolený, že to na rozdíl od předchozího snímku nebylo jen sólo přehrávajícího Jamese McAvoye a že jsem zase v kině viděl Bruce Willise. Jenže pořád v tom něco skřípalo. Především tedy ve vězení... A potom před ním. Úvod přitom vypadal vcelku slibně. (22.01.2019)

Red Pill: The Movie. Tipuju, že tu máme nový oblíbený film Jordana Petersona. Nejdřív jsem myslel, že je zásadní chyba, že film věnuje tolik pozornosti motivu "Není to vše jen psychická nemoc?", když zároveň ukazuje divákovi věci, po kterých si to nemůže myslet (je to asi tak otravné, jako kdyby teď někdo natočil Marvelovku, ve které by někdo Thorovi vysvětloval, že ve skutečnosti nemá žádné superschopnosti, a tvůrci doufali, že to divákovi zamotá hlavu). Pak mi došlo, že právě v tom spočívá ten vtip - jde v podstatě o dvouhodinové kňourání. "Svět není schopný docenit moje úžasné schopnosti, které jsou přitom tak očividné, a místo abych stál na vrcholu společnosti, jsem nucený vzdávat se svojí výjimečnosti. Je potřeba rozbít okovy průměru, neposlouchat lidi, co mi tvrdí, že jsem normální člověk, a vzít si, co mi patří!" Myslím, že díky tomu má Skleněný celkem potenciál mluvit hodně ukřivděným géniům Shyamalanova ražení od srdíčka. To je ale jen začátek problémů. Směšné je to nonstop, zábavné až poslední půl hodinu. Zpočátku jsem byl celkem ochotný připustit nulovou návaznost na jakkoliv uchopitelnou logiku či psychologii (mám rád, když si filmy budují svůj svět s jinými pravidly pravděpodobnosti a kauzality), ale všechno má svoji hranici - konkrétně tu, že mě to musí zaujmout. A dekonstrukce komiksu už je takový mainstream, že se z toho na zadek neposadím a každý nesmysl si nenechám vysvětlit jako reakci na něco, co se v komiksech běžně děje. Když sleduju blbý film, tak fakt potřebuju slyšet lepší důvod než "je to tak schválně" (ne že bych tomu v tomhle případě věřil). Na jednu stranu respect za to, že Shyamalan nehledá bezpečná řešení. Jeho zjevná víra v to, že ho docení dějiny, je ale stejně lichá jako všudypřítomná. Při sledování mě mrzelo, že divácká kultura v Česku neumožňuje se nahlas v kině smát nesmyslům a pokřikovat na postavy, jak debilně se chovají, protože jsem nikdy neměl takovou potřebu to dělat. Asi nejhloupější americký film, na kterém jsem byl kdy v kině. Jedna hvězda čistě za nechtěně zábavné scény. (16.01.2019)