Skleněný

M. Night Shyamalan se při tvorbě Skleněného zřejmě držel zásad Cimrmanovy frustrační kompozice. Ze začátku se mi líbilo rozvíjení postav otce a syna z Vyvoleného a jejich spolupráce byla něčím, co bych rád sledoval po zbytek filmu. Bohužel jakmile se děj přesune do psychiatrické léčebny, jede to už jen na komorní vlně zlověstného konverzování a nastavování idiotského finále. Připadá mi, že Shyamalan se chtěl trochu povozit na aktuální komiksové vlně a zároveň ji svým osobitým způsobem poplivat. To rozuzlení v tomto snímku je opravdu jako facka divákům jak komiksových filmů, tak i vyloženě fanouškům právě Vyvoleného - tohle si snad žádný z nich nepřál. Tak nějak si myslím, že to celé raději mělo zůstat jen u Willisova camea v Rozpolceném. (07.04.2019)

Kým Unbreakable bol komiksová dráma/thriller a Split psychologický horor, Glass je postmoderný komediálny komiks. Dokonca aj postava Jamesa McAvoya, ktorá mala byť v Split desivá, je tu skôr komediálnym prvkom. Nečudujem sa preto, že mnohí diváci ostali z tohto žánrového posunu rozčarovaní. Glass vyzerá úplne, akoby ho Shyamalan nakrútil hneď po Lady in the Water. Aj tu sa totižto pohybuje na tenkej hrane medzi komédiou a (komiksovou) fatálnosťou a to všetko dopĺňa o žánrovú meta-vrstvu. Glass je jeden z tých filmov, kde divák očakáva, čo sa stane, chce, aby sa to stalo a keď sa to stane, má na tvári široký úsmev. A po dlhšej dobe Shyamalan opäť (v menšej miere) predvádza aj svoj vizuálny talent (scéna snímaná spod mláky!). (27.01.2019)

Místy to dost prudí. Mnohem méně než naprosto sračkovitá fantasmagorická otrava Vyholený, a o něco více než vcelku snesitelný Rozpolcený. Jako náhle se objevivší samostatný film by to patrně stálo za zevní genitál a já bych teď zhnuseně dštil síru podobně jako zdejší mongoloidní děti, které zjevně šly na Assvendžry, či jejich neméně nadaní spříznění rodiče, kteří sice oba předchozí filmy viděli, avšak jejich maximální kapacita končí u zfotosytézování Venoma. Já se tedy naštěstí u těch pár hemoroidohostilních momentů zabavil tím, že jsem napjatě čekal, kdy se oči Aničky Krejčího-Potěšení konečně přemístí až na její spánky nebo kdy Skřetu MekEvojovi z toho strašlivě urputného přehrávání prdne cévka, a tak jsem nakonec, pruda nepruda, naprosto padnul na prdel z toho, jak to všechno ten jindy povrchně prvoplánový pandžábský kočovník s ustálenou kadencí jeden slušný film na pět unylých sraček tentokrát opravdu naprosto geniálně spojil a brilantně vypointoval. A to prostě musím docenit, a tak mu hned nejen pošlu do Losích Andělic nějaký ten hliník a měď, ale rovněž mu to tu zaslouženě opuchýřuju, a dokonce i jednu navíc přihodím už jen proto, abych tomu zvednul homixovými dyslektiky blahoslaveně pokurvený rejtynk. Ne právě nejzábavnější, ovšem rozhodně nejchytřejší, nejzajímavější a ve všech detailech hodinářsky dotažený vočmensky laděný opus magnum Nočního Šamalajna, kterému se ale bez zhlédnutí výše zmíněných počinů vyhýbejte jako katolická panna felaci, jinak budete za kokoty.. (18.01.2019)

Unbreakable glass split. Nerozbitné sklo bylo rozbito, archetypy o comicsových filmech roztříštěny na milion kousků, a znovu pospojovány do nového patvaru. Shyamalan je nefalšovanej génius, jestli tuhle klišoidní premisu držel x let v hlavě, aby jí pak dokázal dát novej, až šokující konzistentní ksicht. V konečným důsledku je tenhle filmovej triptych pro moderní MCU tím samým, co kdysi udělali Mooreovi Strážci pro zlatou éru comicsů. Jsem z toho paf. (15.09.2019)

Film, který mi zlomil srdce. Ale M. Night Shyamalan to plánoval a jakkoli proti tomu můžu pocitově brojit, ctím jeho autorskou vizi a rozumím tomu, proč se v posledním aktu rozhodl, jak rozhodl. A finální scénou si mě naklonil. Ano, byla naivní, ale takový je celý svět komiksů a film s tím velmi upřímně po celou dobu pracuje. Pravda, v případě postavy Samuela L. Jacksona už na hraně snesitelnosti, ale čím více o tom přemýšlím, tím více si myslím, že mělo jít o podstatu jeho postavy, aby působil už jen jako vyšinutec uvězněný ve svém vlastním světe. Rozhodně mám výhrady. Dialogy nejednou tahají za uši, v akci Shya prostě nemá nápady ani moc vizuálního citu a děj jde hrozně po srsti a často v logice zjednodušuje (například sporná bezpečnost zařízení je vlastně ok vzhledem k pointě i tomu, o co jde postavě Sarah Paulson, ale prostě to vypadá divně). A hlavně, což na Skleněného platí úplně nejvíc, je to film strašně nevstřícný. Na jedné straně je určen v podstatě jen milovníkům původních filmů (nejvíce Vyvoleného), protože jen takový divák zatají dech, když se pan Skleněný konečně objeví ve své fialové kožené bundě a Dunn projde druhým zrozením a znovu si nasadí plášť (v tu chvíli jsem byl zcela bez přehánění hrozně dojatý). Nemluvě o řadě dialogů, které odkazují, ale nevysvětlují a milém bonusu v podobě nevyužitých scén z Vyvoleného. Úplně chápu, že se běžný divák první hodinu pronudí, ale já téměř fascinovaně hltal každou scénu, protože jsem léta chtěl vědět, kam se mé oblíbené postavy posunuly. JENŽE, a nyní přichází ten největší háček, finále pro zmíněné fanoušky není. Nostalgickou dohru vystřídá tvrdá autorská vize. A jak říkám, zlomila mi srdce. Ale ne, vůbec to není špatné zakončení trilogie. Jen je na hony vzdálené tomu, co si většina z nás představovala. 70% (17.01.2019)