Skleněný

Možnost vidět znovu Anyu Taylor-Joy byla fajn a obsazení celkově mě hodně bavilo (Samuel L. Jackson nemá chybu, James McAvoy taktéž, u Willise už jsem takový dojem neměl, ale i tak mi zde nevadil). Ten debilní závěr to ale celé totálně zabil a umíral jsem u toho trapností. Celkově ten film vnímám rozpačitě a přišel mi dost násilně naroubovaný na předchozí dva filmy - a z tohoto pohledu mi přijde vlastně tak nějak zbytečný. (17.01.2019)

// Kreativní proces u psaní scénáře k tomuhle filmu si představuji asi tak, že Shyamalan po nečekaném úspěchu Split začal radostně mlátit hlavou o klávesnici dokud mu někdo neřekl dost, na víc stránek stejně nemáme rozpočet. Druhá polovina filmu je v podstatě tak špatná, až začnete chvíli pochybovat nad tím, jestli jste se sami náhodou neocitli v nějaké pochybné cvokárně. 2/10 (16.01.2019)

Kým Unbreakable bol komiksová dráma/thriller a Split psychologický horor, Glass je postmoderný komediálny komiks. Dokonca aj postava Jamesa McAvoya, ktorá mala byť v Split desivá, je tu skôr komediálnym prvkom. Nečudujem sa preto, že mnohí diváci ostali z tohto žánrového posunu rozčarovaní. Glass vyzerá úplne, akoby ho Shyamalan nakrútil hneď po Lady in the Water. Aj tu sa totižto pohybuje na tenkej hrane medzi komédiou a (komiksovou) fatálnosťou a to všetko dopĺňa o žánrovú meta-vrstvu. Glass je jeden z tých filmov, kde divák očakáva, čo sa stane, chce, aby sa to stalo a keď sa to stane, má na tvári široký úsmev. A po dlhšej dobe Shyamalan opäť (v menšej miere) predvádza aj svoj vizuálny talent (scéna snímaná spod mláky!). (27.01.2019)

Místy to dost prudí. Mnohem méně než naprosto sračkovitá fantasmagorická otrava Vyholený, a o něco více než vcelku snesitelný Rozpolcený. Jako náhle se objevivší samostatný film by to patrně stálo za zevní genitál a já bych teď zhnuseně dštil síru podobně jako zdejší mongoloidní děti, které zjevně šly na Assvendžry, či jejich neméně nadaní spříznění rodiče, kteří sice oba předchozí filmy viděli, avšak jejich maximální kapacita končí u zfotosytézování Venoma. Já se tedy naštěstí u těch pár hemoroidohostilních momentů zabavil tím, že jsem napjatě čekal, kdy se oči Aničky Krejčího-Potěšení konečně přemístí až na její spánky nebo kdy Skřetu MekEvojovi z toho strašlivě urputného přehrávání prdne cévka, a tak jsem nakonec, pruda nepruda, naprosto padnul na prdel z toho, jak to všechno ten jindy povrchně prvoplánový pandžábský kočovník s ustálenou kadencí jeden slušný film na pět unylých sraček tentokrát opravdu naprosto geniálně spojil a brilantně vypointoval. A to prostě musím docenit, a tak mu hned nejen pošlu do Losích Andělic nějaký ten hliník a měď, ale rovněž mu to tu zaslouženě opuchýřuju, a dokonce i jednu navíc přihodím už jen proto, abych tomu zvednul homixovými dyslektiky blahoslaveně pokurvený rejtynk. Ne právě nejzábavnější, ovšem rozhodně nejchytřejší, nejzajímavější a ve všech detailech hodinářsky dotažený vočmensky laděný opus magnum Nočního Šamalajna, kterému se ale bez zhlédnutí výše zmíněných počinů vyhýbejte jako katolická panna felaci, jinak budete za kokoty.. (18.01.2019)

Tohle mělo potenciál a zasloužilo si to o něco vypiplanější scénář, větší rozpočet a hlavně lepšího režiséra. Shyamalan už má nejlepší léta dávno za sebou a natočit to ve větším měřítku s lepší výpravou třeba David Fincher nebo Denis Villeneuve, tak věřím, že by to byla absolutní vyhrocenost. Nejvíc to bylo vidět při tý jejich šarvátce na trávníku před ústavem, to bylo tak strašně nudně a skoro i amatérsky natočený, že sem musel kroutit hlavou. Abych ale pořád nevyčítal, tak zas tak jsem se u toho nenudil a herci to držej nad vodou a měl jsem radost vidět Bruce Willise po letech v nějakym zajímavějším filmu. V rámci trilogie sešup dolů oproti skvělýmu Vyvolenýmu, ale určitě lepší než sračkoidní Rozpolcený. (19.04.2019)