Skleněný

Ideální je si rozdělit Skleněného na dva dny. První den a první hodinu jsem neustále musel přemýšlet, proč tohle vůbec vzniklo. Mě totiž ani moc nezajímalo co bude s Vyvoleným, Skleněným nebo Rozpolceným. Připadalo mě že mě tady někdo nutí vychtěné pokračování. Druhý den v druhé polovině jsem prakticky zapomněl na trápení, které jsem včera zakusil. Světe div se, Skleněný si svou existenci díky pointě suveréně obhájil. Možná byl problém v tom, že Samuel L. Jackson ve filmu první polovinu nemluví. McAvoyovy kreace nám jsou již dobře známé a Bruce Willis nikdy nebude dobrej charakterní herec. Glass tedy v mých očích předčil očekávání, protože dává mnohem více než jsem očekával. Překvapivou pointu, v kterou jsem díky částečnému znudění ani nedoufal. Vlastně ten film dokonale klame tělem, protože nás nutí koukat jedním směrem, aby nám ukázal, že o tomhle to vůbec ale vůbec nebylo. Jsem rád za to jak se mnou vyběhl a budu se příště určitě zase těšit pane Nighte. PS: Nakonec to není o moc horší než legendární Vyvolený. 75% (11.04.2019)

Největší problém třetího filmu je v tom, že hodně připomíná ten první, variuje jej a dokonce přijdou na řadu nepoužité scény z něj. A přílišná délka. Vše se zde, včetně hodnocení, pohybuje ode zdi ke zdi. Já osobně absolutně netuším, kdy tenhle snímek vstřebám, ale rozhodně to nebude jednoduché a budu potřebovat druhé zhlédnutí. Mě, člověka nefascinovaného komiksem, narážky na něj bavily, různé připomínky (záběrování, téměř hodina řečí o poslání superhrdinů), jsem si užíval, ne, že bych film žral, ale docela obyčejně jsem byl zvědavý, jak to celé dopadne. Dočkal jsem se dvou konců a skloubení prvního a třetího snímku do sebe, samozřejmě, ne vždy se to povede (Nolanovi s Batmanem ano, třeba takový Matrix II a III na tom je o dost průserověji, než Skleněný). Předpokládám, že Shyamalan to natočil záměrně částečně jako brak, vše je přehnané schválně, akční film to není, takže na "akční" scény několika soubojů se, prosím vás, nesoustřeďte a to, jestli je režisér velikášský, tyhle amatérské psychosondy, si taky nechte od cesty, to pode snímku nepoznáte. Taky je možný, že celý ten film je prdel, opravdu je možností spousta. Omluvte tenhle můj překotný komentář, chápejte, jsem velký Shyamalanův fanda a připadá mi, že když on natočí něco nepovedeného, dávají mu to diváci sežrat víc, než jiným tvůrcům. Chvíli jsem přemýšlel, že dám i čtyři, ale bylo by to nefér vůči mě i ostatním, abych nevypadal, že si dělám prdel já. Zatím tedy dávám prvotních vykulených 70%. (21.01.2019)

Všemu normálnímu se vymykající příběh z psychiatrického ústavu. A M. Night Shyamalan může slavit, že se mu jako jedinému do ní podařilo zavřít James McAvoye, Bruce Willise a Samuel. L.Jacksona. Zavřít může, pustit musí. Když se totiž tihle tři velikáni z propojené "trilogie" střetnou v jednom filmu a na jednom place, je z toho hotový poprask, který vrcholí jejich hromadnými propustkami. Nemá to zběsilé tempo, má to zajímavé režijní nápady i postupy, které si vzájemně neodporují ani nepřekážejí, jsou impozantní ve své absurditě a hlavně to není tak přebujele afektované (s výjimkou závěrečného dojezdu), jak většina poslední/pozdější režisérovy tvorby. Konečně můžu prohlásit, že je to jeho nejlepší film od dob, kdy zhřešil s "větry". A kam se na něj hrabe nudný "Vyvolený" (2000), ovšem chápu, že bez jeho výstavby by nikdy nedošlo k žádnému propojení vesmíru tří zářných filmových postav v jeden bublající kotel. Pojednání o James McAvoyovi, který svoji fázi totálního vyšinutí načal v "Rozpolcený" (2016), si zvláště hýčkám. Film i děj se jednoznačně opírá o jeho šílenství, ano, tohle už nebyl herecký výkon, nýbrž nejvyšší stádium maniakálního deliria, u něhož je mimořádně nespravedlivé, že není odměněno nějakou cenou (za dokonalé šílenství). Bruce Willis a Samuel L.Jackson jsou zdatní sekundanti, to jo, jen asi každý musí uznat, že neměli proti McAvoyově řádění nejmenší šanci. Willise máme alespoň zpět, respektive po drahné době nahlédl do hodnotného "áčkového" filmu, Samuel L.Jackson zase ukázal, že lze na diváka pomrkávat i z invalidního vozíku. Shyamalan vlastně z toho vyšel fantasticky - má ve filmu slavné herce za pár babek, za pár babek pořídil i film, u kterého se dá popřemýšlet nad jeho filosofií, neskonalou absurditou a i tradicím se vymykající invenčnosti. West Dylan Thordson dodal elektrizující hudební doprovod, příjemné hororové prvky se neminuly účinkem a Anya Taylor-Joy a Sarah Paulson si urvaly kus své slávy. M.Night Shyamalan si vylepšil reputaci, není ještě zdaleka tak odepsaný. A není ani vyloučeno, že v budoucnu se může i v něm projevit nějaká ta vítaná vícenásobná identita, která může mít mimořádné scenáristické schopnosti, tudíž buďme připraveni na všechno. 10/10 (07.04.2019)

Tématy, zapojením těch tří, úlohou Paulsonové v dění a dějovým obloukem (napříč všemi díly jako celku, nikoli tímto), jde nesporně o zajímavé a zároveň logické vyvrcholení trilogie, které funguje především v meta rovině, jelikož od dob Vyvoleného, se nyní nacházíme v časech "kinematografické době superhrdinské". V první hodině to navíc přesně tak i funguje a s ohledem na výše uvedené se to vydává po zajímavých cestách, kdy si Shyamalan nebojí pohrávat si s očekáváními. Problém, a to zcela zásadní, je druhá polovina, kdy to ani ne tak přešlapuje na místě, jako se šourá pozpátku na centimetru čtverečním. Utahaně se to rázem odvíjí ve scénách, kdy vždy bezpečně dopředu víte co a jak se odehraje i k čemu a kudy to míří, abyste někdy i desítky minut čekali než se tak konečně stane a ještě vám je to pak polopaticky dlouze vysvětlováno. I potenciálně silné scény "našeptávání té trojici" jsou odbité a ani na moment přesvědčivé. Což zamrzí dvojnásob, protože druhá půlka se tváří "jakože to našeptávání zabralo a dotyčné nahlodalo", čemuž nikdo díky nepřesvědčivému podání nemůže podlehnout ani na vteřinu. Na papíře to vše Shyamalanovi mohlo dávat smysl a působit na úrovni Vyvoleného, realizace však vázne a navzdory solidnímu vyšlápnutí i nosné celkové rovině, to zpropadená druhá polovina krutě potápí. Není to špatné, není to nechtěně směšné, jen je to nejprve velmi dobré než je to následně pohříchu velmi nudné. (07.02.2021)

M. Night Shyamalan se při tvorbě Skleněného zřejmě držel zásad Cimrmanovy frustrační kompozice. Ze začátku se mi líbilo rozvíjení postav otce a syna z Vyvoleného a jejich spolupráce byla něčím, co bych rád sledoval po zbytek filmu. Bohužel jakmile se děj přesune do psychiatrické léčebny, jede to už jen na komorní vlně zlověstného konverzování a nastavování idiotského finále. Připadá mi, že Shyamalan se chtěl trochu povozit na aktuální komiksové vlně a zároveň ji svým osobitým způsobem poplivat. To rozuzlení v tomto snímku je opravdu jako facka divákům jak komiksových filmů, tak i vyloženě fanouškům právě Vyvoleného - tohle si snad žádný z nich nepřál. Tak nějak si myslím, že to celé raději mělo zůstat jen u Willisova camea v Rozpolceném. (07.04.2019)