13 hodin: Tajní vojáci z Benghází

Michael Bay rozhodne nepatrí medzi mojich obľúbených režisérov. Skôr je mnou tolerovaný, o čom svedčia hodnotenia jeho filmov. Ale neplánovane pozretých 13 hodín ma zaujalo. Prvoplánovo som si pri bojových scénach, ktoré boli nakrútené tak realisticky, že bol divák vťahovaný do prestreliek, pripomenul zostreleného čierneho jastraba. Nezvyknem oceňovať pyrotechnické efekty a filmové triky, pokiaľ sú samoúčelné a nahrádzajú kvalitný scenár a dobré herecké výkony. Ale to nebol prípad tohto filmu. Druhoplánovo som ocenil zobrazenie ľudských slabostí, kompetenčných a byrokratických prekážok, alibizmu, ktoré stúpali alebo klesali podľa zastávaných funkcií. A tiež to, ako sa v mysliach vyššie postavených činiteľov stávajú tí poslední, ktorí to všetko znášajú, iba číslami zo štatistiky. K očakávaným, a v prípade Baya asi aj neodstrániteľným nedostatkom filmu, patrí jeho brnkanie na strunu amerického patriotizmu. V každom prípade však považujem 13 hodín za mimoriadny a pre Michaela Baya výnimočný film. (09.11.2016)

Z ústřední jednotky jsem dokázala bez váhání identifikovat akorát "Toho, co tam na začátku přijel" a Tonta, pak už jen vím, že tam byl "Ten s tím tlustým miminem" a "Zbytek". Kdyby tam po výbuchu nepoletovala ta fotka, ani bych nevěděla, kdo z nich to vlastně zemřel... Do dané problematiky nevidím, zbraně taktéž nejsou moje parketa (věřím, že tuhle stránku filmu si můj kamarád užíval mnohem více než já), je ale pravda, že oproti jiným filmům bylo zobrazení zásahů až překvapivě reálné. Žádné bezhlavé pálení do všeho, co se hýbe, naopak, místy možná až solidní riskování, ale tak chápu, že Damoklův meč ve formě vojenského soudu je nepříjemný. Chvílemi mi nový Bay připomínal "Černého jestřába", kterého až na scénu se stahující se tepnou nijak zvlášť nemusím, ale nepřetransformovalo se tam jediné auto, takže pořád dobrý.;-) (03.02.2016)

Michael Bay skládá reparát a po všelijakých trailerech na začátku února servíruje první zásadní překvapení roku, byť nemám obavu o to, jak strašný hejt ten film schytá a za co. Nejde neočekávat Black Hawk Down ve verzi 2.0, ale to, že ho divák nakonec opravdu dostává, je vlastně dobře. Rozdíl je v tom, že zatímco Scott povýšil válečnou vřavu na filmařské umění, Bay ji servíruje po svém, v rámci subžánru vlastního tvůrčího ega. Berte, nebo nechte být. 15 let uplynulo jako voda a divácké vnímání se zásadně změnilo, takže pokud odrůstáte na Call of Duty (a dalších wannabe klonech), musí vás to zákonitě strhnout. Bay jde cestou nejmenšího odporu a vcelku sympaticky nalinkuje hrdiny z masa a kostí, přičemž po všech těch klišé a kýčovitých výjevech jde tak na sílu, až se na něj vlastně ani nezlobíte, protože takhle je umí jenom on. Paranoiu rozpadlého státu, kdy si nemůže cizinec být jistý ničím, nechává sálat z plátna v plné úderce a pak rozjede plnokrevnou válečnou palbu, která s malými přestávkami trvá až do konce, kdy přeživším tečou slzy a vám taky. Ta akční jízda je vlastně něco tak impozantního, v nepřehlednosti kamery a střihu zároveň vtahujícího, až zůstává rozum stát nad tím, proč to protentokrát nevadí. Je to válečná řež bez sebemenšího přesahu, ale taky bez filmařského kompromisu. V týdnu startujících prezidentských primárek si republikáni nemohli přát v kinech nic lepšího. PS: Chápu, že Michael musí hlavouny v Universalu něčím živit, ale nešla by vyjednat dohoda pěti osobních akčňáků ku jedněm Transformerům? (03.02.2016)

Vousatý jestřáb sestřelen. Při pohledu na vražednou stopáž a více než důkladný úvod je jasné, že tohle je vysněný projekt, jehož autora nikdo nebrzdil a splnil mu tak největší přání. A přestože povzbuzující proslovy či výhrůžky na téma mrtvých Američanů dávají svým množstvím vzpomenout na Pearl Harbor, zážitku to ubírá jen minimálně. Když jde totiž do tuhého, dostává se do popředí Akce s třikráte zvětšeným A, která dokazuje, že Bay zkrátka nestárne, jen svým vlastním způsobem zraje. Každá salva nebo výbuch překonává dynamičností všechno, co je v žánru možné vidět a stoupající strach o hlavní postavy žene vstříc přehrocenému a o to víc divácky vyčerpávajícímu finále. (03.02.2016)

"Je tu vedro jako v prdeli a nerozeznáš ty dobrý od zlejch." Tak s tím já problémy nemám. Dobří jsou domácí Libyjci a zlí jsou američtí vetřelci. Kdyby totiž nerozpoutali občanskou válku v Libyi, tak by si obyvatelstvo dál žilo své poklidné životy, ropa by neproudila za hubičku do USA, ekonomičtí migranti by se nevydávali z Afriky do Evropy a američtí režiséři by neměli o čem točit hrdinské filmy. Přesto mi byli vousáči z GRS celkem sympatičtí a v boji s ozbrojenými Alibaby jsem jim snad dokázal chvílemi i fandit, ale ty nekonečné přestřelky a slzavé vzpomínky na rodinu mne občas donutily k vyjádření odborného názoru formou erudovaného zívnutí. (15.06.2016)