Stíny a mlha

Woody Allen opět zaexperimentoval a tentokráte své filosofické myšlenky o smyslu života narouboval na estetiku černobílých expresionistických filmů. Stíny a mlha jsou dalším důvodem proč tohoto génia obdivovat. Stejně jako i v ostatních jeho snímcích i zde leží těžiště na posmuntělě vtipném scénáři a spontánních hereckých výkonech. Ty jsou zde navíc v některých momentech zesíleny prací s kamerou. Obzvlášť z rozhovorů v bordelu se díky tomuto přístupu stává lahůdka. Ve filmu nechybí typický allenovský humor a tentokráte mě potěšilo, že i přes veškeré to životní zoufalství je filmy o něco málo optimističtější než jsem zvyklý. (19.06.2012)

Možná to říkám jenom proto, že si takhle z fleku nevybavuju ty filmy, které mám od Allena nejraději, ale tohle je snad nejlepší film, co jsem od něj viděla! (so far) Kafka se silně dere pod jazyk, což já vždycky můžu, Malkovich je na hubičku a ten vymazlenej vizuálek! Ach ach. V poslední době ráda vzdychám. Správný je postřeh kolegy komentaristy, že výrazní herci ve vedlejších rolích dělají z pár prken a hřebíků rakev. (23.10.2010)

Vynikající film, ve kterém se děje tu to, tu ono, ale nade vším stojí chlapík se strunou v ruce. Černobílá atmosféra mlhou zastíraných stínů je pěkná a funguje. Co se týká herců, tak kromě inventární Miy Farrow tu jsou výborní Malkovich, Cusack, nebo Fosterová. Dohromady je to nadprůměrný Woodyho film - mezi jeho ostatními si ho budete snadno pamatovat. (15.05.2007)

NNevíím, cco bbych kk tomuto fifilmu řekl. V podobném stylu jsme mohli slýchat Woodyho skoro celý film. Chvílemi vtipné, chvílemi nudné. Jako kyvadlo, které je jednou dole, podruhé nahoře i tento film má své světlé chvilky i ty slabší. Z Allanovi tvorby dílo netypické, kterému ne každý na chuť přijde. Společně s hvězdným obsazením nic světaborného. Atmosféra sice hustá jak mlha, ale v některých záběrech dosti neprostupná naší mysli. Hvězda, kterou můžem denně na obloze sledovat, může být dávno zaniklá, jenže to světlo k nám putuje strašně dlouho... Snad proto 3*. Z méhlo pohledu už tato hvězda u tohoto snímku moc nesvítí... (15.05.2007)

V jedné z epizod Hříšných lidí města pražského zpívá barová zpěvačka v podřadném pajzlu přítomným pasákům a jejich personálu tuto oddrhovačku: "Von porád čekal, že něco příde, von porád čekal, nepřišlo nic!" To je nakonec výsledný pocit z Allenova filmu, kterým režisér zabrousil na půdu experimentu a odklonil se od obvyklých intelektuálních konverzaček směrem k atmosférické poctě starých německých expresionistických filmů. Důležité v jeho snímku nejsou dialogy, i když i tady by se pár slušných míst našlo, to když např. hrdina v podobě nýmanda se židovským jménem přijde ke knězi a policejnímu úředníkovi jakožto autoritám a ti dotyční se evidentně věnují sepisování seznamu nepohodlných osob... Prostor má naopak hra se stíny, všudypřítomná mlha, temné dekorace a tajemné postavy, které se vynořují z uliček. Problém je v tom, že i když se film jenom hemží hvězdami, jejich využití je víc než skromné a celkově se Stíny a mlha řadí k těm filmům, které vzbuzují spoustu nadějí, které s postupem času nenaplňují. Chybí tomu správný dramatický oblouk, víc vtipných dialogů a nějaké smysluplné vyústění jednotlivých scén a vlastně i nějaký silnější příběh hlavního hrdiny. Celkový dojem: 55 %. (30.05.2010)