Stíny a mlha

Typicky ukecaná huba W. Allena ma neprekvapila, skôr ma v priebehu filmu vždy prekvapila nejaká známa mladá tvár, ktorú som tu neočakával. Malkovich, Cusack, Madonna...Atmosféra sa vydarila, len som akosi od atratívneho obsahu filmu očakával niečo viac. Neurazí, nenadchne, taký priemerný W. Allen. 60%. (23.11.2014)

Woody Allen je mistr filmových postav. A ukazuje to i zde. 1, Platí zásada, že představitelé vedlejších rolí musí být obzvláště výrazově silní, aby dokázali své postavě dát profil. Objeví-li se postava na plátně jen krátce, měla by být představována takovým hercem, jehož pouhá přítomnost a pohled přitahují pozornost publika. A Woodyho vedlejší postavy nemají chybu. Souvisí to s citlivým výběrem herců. A dále 2, s tím, že celá dramatická struktura tohoto filmu staví všechny hrdiny na jednu ekvivalentní úroveň. Příběh sice zřetelně nesou pouze postavy, ovšem platí, že vůbec není jasné, která je jak důležitá, která je určující a která dějem jen probíhá. Výsledkem je nádherná ne-důležitost vraha. Dobrá polovina postav s ním vůbec nekoliduje a žije si poklidně v příběhu filmu. Vrah pouze motivuje střetávání mezi různými postavami, ale sám o sobě není důležitý. Můžeme mluvit o kombinaci dvou technik: (i) MacGuffinu – nástroje scénáře, který spouští jednání, ale sám o sobě není podstatný. A (ii) omezené narace – vyprávěcí strategie, která vytváří napětí, neboť divák očekává, že mu film doplní na konci chybějící články (používáno hlavně u detektivek). Problém je, že, jak s překvapením zjišťujeme, vrah zde zas tak důležitý není. Proto je film v první půli ukázkou omezené narace (zajímá nás, kdo je vrah), kdežto ve druhé se překlápí do MacGuffinu (vrah už nás nezajímá). Výsledkem je to, o čem jsem mluvil předtím – často nevíte, jestli se zajímat spíš o osud vraha, nebo o osud postav. Což beru za doklad Allenova pronikavého scenáristického uvažování. 3, Ukázkové ztělesnění sukcesivity (následnosti) a simultánnosti (současnosti) představují dialogy více postav pohromadě. Kupříkladu přirozené rozmlouvání šesti kurev v bordelu. 4, Postavou Kleinmana zastupuje Woody tradiční cizorodý prvek ve svých vlastních (!) filmech. Zatímco všechny ostatní postavy odpovídají prostředí, v němž se nacházejí, a zužuje je konzervativně-pozitivistické jednání, Woody coby vetřelec svým přístupem a ironizací okolí rozkládá. Woody taktéž notně hláškuje. Tvrdím, že kdyby se udělal průřez kinematografií a vyhledal největší hláškař, Woody by vyhrál. ____ Abych to uzavřel: Myslím, že Allen vlastně velké příběhy vyprávět nechce. K filmům přistupuje jako k životu, tj. s nadhledem, s nadsázkou, s vědomou absurditou lidského počínání. Přesto mu z toho paradoxně velké příběhy často vylézají. Je to daný tou mimovolností a nenaléhavostí, tou souhrou dlouhých záběrů (každý dlouhý záběr v podstatě dramatizuje scénu, ať už je jakákoliv). Tím velice těžko padělatelným comedy-trademarkem. (06.10.2008)

Prežil som ďalší Allenov film. Aj keď uznávam platnosť Allenovej konštanty (jeden film ročne), tak tento si mohol odpustiť. Chápem jeho nutkanie vzdať hold filmom typu Kabinet dr. Caligariho, ale obuvník by sa mal držať svojho kopyta. Woody Allen sa evidentne rád hrá. Dostane nápad angažuje veľmi známych hercov (a tí neváhajú s príchodom), spláca dohromady nejaký film a potom už iba sleduje svojich fanúšikov a vykladačov, ako sa pokúšajú nájsť skryté významy a hlboké myšlienky vo vzniknutom diele. Z času na čas sa im to podarí, ale v Tieňoch a hmle sa narobili ako kone. (17.11.2014)

Allen je génius, ale tenhle film mám nejradši. Nikdy předtím ani potom nevdechl svému dílku takovou nepopsatelnou atmosféru - sečtělejší filmoví kritici by jistě přišli s pár trefnými adjektivy jako "kafkovská" nebo "surrealistická" - a takovou míru snové fantazie, aniž by to zároveň vypadalo jako další výkřik rozervaného režiséra, který chce světo něco nutně říci, ale neví jak. Naopak, od začátku do konce jsem byl naprosto pohlcen a uchvácen. Mia Farrow je kouzelná, Woody Allen prokázal hereckou klasu... no prostě treat. (28.12.2004)

Skvělá komedie, která dokládá rozmanitost Allenova talentu. Postava, kterou zde ztvárnil (resp. jeho repliky), mi přišla strašně vtipná, ale sedlo mi to prostě celkově - kamera, soundtrack, obsazení (až na tu Madonnu, kterou jsem tam nějak nepochopil) i ten bláznivý děj, na který je člověk u jeho filmů už zvyklý. Asi to nebude film, který by byl po chuti každému, ale osobně ho řadím k těm, které se Allenovi určitě povedly. (06.06.2021)