Bacurau

Jsou to už ca dvě dekády, co jsem vymetal art kina a nejrůznější fesťáky a nenasytně sjížděl klubové filmy pro tzv. "náročného diváka". Kdybych Bacurau viděl tehdy, jistě bych z něho byl nadšený a hledal v něm nejrůznější poselství a podobenství. Respektive bych si namluvil že jsem z něho nadšený a že jistě obsahuje nějaká ta poselství a podobenství. Dneska si ale nejsem moc jistý, co jím chtěl básník... tedy rejža... tedy rejžové vlastně sdělit. Ale umím si představit, že po jeho zhlédnutí by nejeden latinskoamerický peon či gaucho mohl dostat žízeň na krev nějakých gringů a spolu se svými bratranci a sousedy si s chutí zařádit při takovém malém lokálním mačetovém pogromu na skupinku turistů, která omylem zabloudila do jeho vesnice uprostřed pampy na konci světa. Ještě že hispánští vidláci sjíždějí radši spíš telenovely. Největší klad filmu je jeho zvláštní nepojmenovatelná atmosféra, syrová, lehce surreálná, lehce magicko-realistická, krásné exteriéry a pár hezkých brazilských ženských. No, opravdu vlastně jen ten pár, protože bývalá femmefatalistická superkrasavice Sonia Braga je už bohužel stařena. (23.12.2019)

Dlouho jsem nezažil, aby film přeskakoval ze žánru sem a tam a v kontextu celého filmu to dávalo absolutní smysl. Když jsem v popisu viděl, že film obsahuje žánr sci-fi a navíc je vytvořen v Brazílií, tak jsem v podstatě počítal s čímkoliv. Netušil jsem ale, že začátek bude jako standardní sociální drama z blízké budoucnosti, postupem času se to převede do hodně slušného westernu (scény s dvěma motorkáři luxusní) a nakonec z toho bude neméně slušná řezničina. Mistrně nasnímané prostředí městečka, které tamní vláda raději smazala i z map světa, aby od ní měla klid, tu má až nádech fantastična. Něčeho tajuplného, ale zároveň na omak vlídného místa, kde se lidi mají rádi. Sem tam je i cítit určitá absurdita, ale v kontextu s celým filmem tak parádně zapadá do konceptu, že tato, dle tvůrců festivalu Film Brasil, rozjetá fáze brazilské nové vlny, mě začíná dost bavit. Kdyby nebylo pár scén, kde to letmo přetáhli se stopáži, dal bych i pět hvězd. I tak ale děkuji tvůrcům festivalu za představení tohoto filmu, opravdu jsem si to užil! (04.11.2019)

Dlouhou dobu jsem měl pocit blízký tomu, který mám při sledování Schormova filmu Den sedmý - osmá noc. Tady se ale od náznaku podobenství nenásilně přechází k akčnímu westernu, a nakonec jsem si nemohl nevzpomenout na Tarantina. Tenhle obecně přeceňovaný režisér ve srovnání s Bacurau prohrává na celé čáře a nepomůže mu ani z hlediska kvantity jasné vítězství v záplavě krve a rádoby vtipných keců o ničem, tak typických pro jeho filmy. Pro mě osobně moc příjemné překvapení z Brazílie. (24.01.2023)

B: "Mohol by z neho byť dobrý človek, čo povieš?" BD: "No, matku mal." Excelentný lakonický a výstižný dialóg. No celé dielo dojalo. Priamočiary návod, ako sa brániť ohrozeniu zvonka. Ohrozeniu v podobe hajzlov, ktorí majú v rukách vládu, samosprávu aj ozbrojené zložky. Áno je to len začiatok, ako kričí hlavný žoldák v závere. Koniec možno vôbec nebude taká selanka. Podstatné je vedieť možnosti obrany. Možnosti útoku. Vždy a za každých okolností niečo konať alebo efektívne nekonať (vypariť sa). S mierou i využitím múdrosti predkov. Poznámka: Ak si myslíte, že ide len o brazílsku exotiku, ste na hlbokom omyle. Na Slovensku poznám osady, kde samospráva v dohovore s privátnymi energetickými spoločnosťami cielene pravidelne vypína elektrinu. Odmieta postaviť kanalizáciu. Zatvára sociálno-kultúrne centrá - krčmy. Obmedzujú sa otváracie hodiny potravín. Alebo sa rovno zavrie celý obchod. Znečisťuje sa podzemná voda splaškami a hnojom z družstiev, ktoré vlastní rovnaká globálna finančná skupina, ktorá chce zdierať miestnych chudobných obyvateľov poplatkami za energie.Na pozemku bývalej malotriednej školy (ktorá sa zbúrala) si lokálny mafián postavil haciendu. Družstvo sa predalo Pente (jednej z dvoch oligarchických skupín na Slovensku). Ľudia sa búria. Zatiaľ len na vzájomných návštevách. City však vybuchujú, nechýbajú vyhrážky ozbrojeného odporu voči elitárskym podnikateľom, politikom i samospráve, pretože ťahajú za jeden povraz. Včerajší i dnešní, naivní sú tí, čo si myslia, že voľbami sa čosi zmenilo. Možno rebélia nejde tak priamočiaro ako vo filme, ale cez isté pašerácko-pytliacke chodníčky sa čosi podarilo. Všetko len preto, že v každom trochu normálnom štáte v štátnom vlastníctve, si štát musí zachovať právo každého na ničím nepodmienený prístup základným benefitom bývania v 21. storočí. Sú nimi právo na teplo, svetlo, plyn, a prístup k teplej a studenej pitnej vode. Ak na tomto chce ktosi ryžovať, a neplatičov terorizovať, narazí. Bacurau nádherne ukazuje možnosti od slovného upozornenia, po radikálne riešenie. Od racionálneho správania po drogové opojenie. Od slovného varovania po krvavý masaker. Vyberte si. Dá sa to na storako. A milí dohliadači pamätajte: vymazanie údajov na internete, hackovanie stránok, sledovanie obsahu a neustále používaný dron nezabezpečia ešte víťazstvo. Prečo? Nuž preto, že v dočasných autonómnych komunitných zónach existuje, ako to Enšpígl krásne vystihol - akési tajomstvo. Nezachytiteľné dronom, neodpočuteľné telefónom, nehacknuteľné ukradnutím obsahu počítačovej aktivity. (16.10.2020)

Život je krátký, než aby člověk dokoukával kdejakou blbost, která se ani po 45 minutách nedokáže rozhodnout, o čem vlastně má být a co (a jestli vůbec) chce říct. Všichni obyvatelé té vesničky jsou jeden nesympatický pablb vedle druhého, to dokonce podivíni v Nejasné zprávě o konci světa od Jakubiska v sobě měli něco sympatického. Kdo tvrdí, že film je v duchu magického realismu, nebo dokonce surrealismu, tak spadl z višně a netuší, o čem mluví. Jinak žánr sci-fi nechápu - jakože když má někdo dron ve tvaru létajícího talíře, je to hned sci-fi? Jinak nemám nic proti mixu žánrů, pokud má nějaký smysl, pobaví a ústrojně a smysluplně to zvládá. Jenže to zde v tomto případě neplatí. Ten film je příjemný asi jako když vám někdo mačká uhry a vy to nesnášíte. (19.02.2020)