Režie:
Irvin KershnerKamera:
Victor J. KemperHudba:
Artie KaneHrají:
Faye Dunaway, Tommy Lee Jones, Brad Dourif, René Auberjonois, Raul Julia, Frank Adonis, Lisa Taylor, Darlanne Fluegel, Rose Gregorio, Steve Marachuk (více)Obsahy(1)
Lauře Marsové se dostalo neobvyklého paranormálního daru, o který však rozhodně nestojí. Z nevysvětlitelných důvodů je schopna vidět svět očima sériového vraha, před nímž se třese celá Amerika. S pomocí policejního detektiva se ho mladá žena pokouší zastavit... (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (23)
Námět, ve kterym ženská vidí telepaticky očima vraha býval možná v 78. roce originální, přestože byl třeba pozdější Záblesk ve tmě o něco zdařilejší, na celovečerní film je to ovšem sakra málo, ještě k tomu se z 80% zabývá buznovským fotografováním kýčovitých ženských aktů, o to horší že prvotřídních anorektiček, s produkcí prvnotřídních buzerantů, ochomejtajících se okolo hlavní hrdinky, když navíc přihlídnu k tomu, že snímek nemá v podstatě žádnou pointu, vidim to skoro na odpad. 10% ()
Slovo paranormální se ve filmu většinou vyjímá. Ne ale když se to natočí debilně a klasicky staromilsky po Americku. Do toho hraje céčková hudba plná neuvěřitelnýho napětí a lidi se chovají jak blázni. Oči Laury Marsové jsem měl opravdu problém dokoukat. Nápad by možná byl, ale myslel jsem chvílemi, že z toho napětí zhebnu nudou. ()
Příběh postavený na několika dobrých nápadech, které byly později společně i jednotlivě recyklovány v řadě televizních filmů, zatím nikdy se však nedočkaly výrazněji vydařeného zpracování. A to bohužel platí i o Kershnerově filmu. Chybí mu pořádné napětí, švih i uvěřitelnost a to i v případě, že divák přistoupí na hru o očích Lauřiných. Navíc jde o film, který dost brutálně poznamenal zub času. Bez mučení přiznám, že jsem nostalgickou reprízu občas neustál a popohnal rychloposuvem. ()
Áčková vyvražďovačka nasáklá duchem 70. let s kreditem Johna Carpentera jako jednoho ze scénáristů, bohužel tomu chybí nějaké skutečné napětí a chvílemi má při smrtelně vážně míněných dialozích nezáživných charakterů cynický divák spíš chuť prskat smíchy (jedna z těch chvílí je při úvodním songu Barbary Streisandové, který je textově úplně mimo). Přiznám se, kdyby film nenabídl zajímavou sondu do profesního života fotografů, nesnažil se o sociální komentář na téma vydělávání prachů sexem anebo násilím a nenabízel scény z amerického velkoměsta 70. let, asi bych hvězdu ubral. ()
Oči sice sympaticky pokukují po giallu (hrdinka umělkyně svědkem vraždy, stylové kvartýry...), ale scénář čtyř scenáristů v čele s Carpenterem (!) je uondaný a prost jakéhokoli napětí, vraždy jsou nudné, konec přitažený za vlasy a přitom zoufale nepřekvapivý a jak je Faye krásná, tak tu hraje nepěkně melodramaticky. Škoda, že to nedostal do pracek de Palma. ()
Reklama