Noční zvířata

Tři paralelní osy: přítomnost, minulost, fikce. Ve všech vystupují stejní hrdinové, což hrdinku vede k úvahám, nakolik má smyšlený příběh odrážet její vlastní život. Úvodní psychologická část z texaského middle of nowhere byla úchvatná, vezmu-li nicméně v úvahu, že se po příchodu Michaela Shannona na scénu celá knižní osa přeměnila na předvídatelné klišé, zatímco reálná osa začala pro změnu stagnovat a vlastně k žádnému rozuzlení nedospěla, na víc než tři hvězdy to v tomto případě fakt nevidím. (25.02.2017)

Velmi slušně zdramatizovaný a poměrně strhující, avšak notně ojetý příběh vidláků unášejících v liduprázdných texaských prdelích manželky a dcery ustrašených přizdisráčů na swingry a trochu toho vraždění, kombinovaný s pičoidní dekandencí artových hnědopichů. Příběh, jehož kokotská pointa je natolik jednoznačným myslomrdem, že ji musel distributor raději všem těm mongoloidům vysvětlit už v obsahu, aby náhodou nedošli k závěru, že je scénárista totální dement. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct ultimativní artista a lartpourlartistický bukanýr. Ani to však nezabránilo některým zdejším podobně vyhřátým tlučhubům hystericky si z toho poslintat fiží a jako vždy zapáleně hledat v hovně nestrávené zbytky. Nicméně jako režisér je ten módní teplomet opravdu zručný, film výborně odsejpá a je zábavný, takže vám ani nevadí, že v hlavní roli jako vždy nehraje pan Glyhlenhrál a opět jen tak strnule valí bulvy jako přišlápnutá ještěrka. Totéž platí i o té toporně odpudivé krejčovské panně z Adamsovy rodiny. Herecky vám to ale plně vynahradí standardně skvělý Míša Šanón a zde téměř nepoznatelný, avšak mrazivě slizký ňouma z Kikásu. Kdyby si Tomáš tím závěrem neukájel umělecké ambice pouťového psychologa a dotáhnul to k nějakému sysluplnému rozuzlení, mohla z toho být i něžně progelovaná plná palba. (10.03.2017)

Trefa. Přišlo mi jako bych se díval na něco co bych napsal já. Ford fantastickým způsobem pracuje s vypravěčskými rovinami. Pointa (i ta u sub příběhu) není nijak převratná, ale cesta k ní je promyšlená do nejmenších detailů. Stejně jako kontrast "dobrého" a "zlého", dekadentního a všedního v sobě skrývá nezvyklou magickou realitu. Gyllenhaal i Adamsová vynikající. Fantastická hudba. Plus stylové úvodní titulky s dnešní tváří Ameriky. (25.11.2016)

Tom Ford se opět vyrovnává se ztrátou. Vizuálně a vypravěčsky je ještě o krok dál, než když nám svého času představoval Single Mana, ale jde na to tentokrát hodně nepříjemně, byť určitě ne nepřívětivě k divákovi. To jen texaský noir, který hlavní hrdinka čte, je tak temný, depresivní a bezútěšný, že se mi na obrazovku chvílemi ani dívat nechtělo. To by ale byla škoda, protože záplava metafor, které umí divákovi do hlavy vyvrtat slušnou díru, je obrovská a výsledný dopad jakbysmet. Paralely mezi knihou a Susan jsou tak náramně chytré a byť samotný konec leckomu svou antikatarzní troufalostí zkazí požitek, do mě se zavrtal až téměř bolestivě. (29.10.2018)

Nocturnal Animals toho mají hodně a cokoliv z příběhu, který se zdá být díky paralelní výpravě mnohem složitější, než ve skutečnosti opravdu je, by bylo škoda prozrazovat. Pořád o tom přemýšlím a jak by řekl poet, tento velmi tradiční způsob podávání pomsty za studena mi přijde velmi netradiční. Na závěr zmíním bez jmenování herce, kteří tvoří nejsilnější partu za několik posledních měsíců. Perfektní film, doporučuju! 90% (07.02.2017)