Režie:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Harry MacourekHrají:
Milan Kňažko, Alicja Jachiewicz, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Vladimír Menšík, Pavel Zedníček, Jiří Hálek, Marián Labuda st., Zdeněk Řehoř (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Autorskou dvojici – spisovatele a lékaře Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina – znají diváci z jejich společné komedie Jak svět přichází o básníky a z jejích čtyřech volných pokračování. Koncem osmdesátých let se oba autoři setkali i při realizaci příběhu z protialkoholní léčebny. Zde se sešla pestrá společnost – vzdělanec a topič Lexa, neúspěšný malíř Ament, profesor dějepisu Zlámal, farář Dorenda, číšník Čtvrtečka a herec Šmok. Ti všichni zápolí s démonem alkoholu, v separaci prožívají své malé radosti i trápení. Nesnášejí despotického vrchního ošetřovatele Masáka a jeho „experimentální“ léčebné metody. Jediný Lexa, rváč a bojovník za práva nejen svá, ale i ostatních, se mu dokáže postavit… Režisér Dušan Klein o filmu řekl: „Z hrdiny v závěru hovoří vnitřní hlas, touha žít, nepoddat se ničemu, nezůstat v zajetí, nebýt manipulovaný alkoholem ani lidmi. Člověk by sám měl přijít na to, jak žít.“ Předností filmu jsou vtipné dialogy a vynikající herecké výkony v čele s Rudolfem Hrušínským v roli ošetřovatele Masáka a Milanem Kňažkem jako topičem Lexou. Svou poslední filmovou roli – alkoholika Honzíčka – zde vytvořil Vladimír Menšík. (Česká televize)
(více)Recenze (279)
Tak konečně jsem se podíval na film, o jehož existenci vím už nějakých 12 let (a to v souvislosti s tím, že zde pan Menšík sehrál svou poslední filmovou roli), ale který se mi všemožně vyhýbal. A nepopírám, že na film jsem se podíval právě kvůli panu Menšíkovi, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že je to film na podobné téma jako dříve natočený film "Tažní ptáci", který se mi velmi líbil. A velice rád konstatuji, že tento film je neméně povedený, čas s ním strávený utekl velice rychle, ten příběh jsem prožíval spolu s hlavním hrdinou, kterého naprosto excelentně ztvárnil Milan Kňažko, kterého jsem dosud viděl hrát tak maximálně v seriálu Ulice nebo v americkém filmu "Hostel II". Zde si se svou rolí alkoholika bojujícího za spravedlnost poradil opravdu bravurně. Ale skvěle ho doplnili další výrazní herci, Rudolf Hrušínský jako výrazný záporák nemohl svou roli zahrát lépe, to se ale dá říci o všech zúčastněných, kteří se tak zasloužili o to, že tento film řadím k těm nejlepším a nejkvalitnějším českým filmům, které jsem dosud během svého života viděl. Tohle je zkrátka bezchybný a perfektní příběh z jedné protialkoholní léčebny, plný vynikajících hereckých výkonů. Takže nemohu jinak, nežli udělit filmu maximální hodnocení v podobě pěti hvězd a zpytovat své svědomí, že jsem tento film nevyhledal už někdy dříve. ()
Film poněkud mate tělem - navenek vypráví příběh z protialkoholické léčebny (skvělé záběry ze zámku Želiv), ale v podstatě je výpovědí o hledání vlastní cesty v životě, toho, co nás naplňuje, a o schopnosti si nalezené udržet. Jemně taky ryje do kavárenských intelektuálů (vážně mne nenapadá lepší termín), kteří si dovedou udělat povýšenou legraci i z písně zoufalého člověka. Navíc, co herec, co ta perla ve své roli, a každý dostane svůj prostor - Luděk Kopřiva je dokonalý jako přemlouvající nabízeč alkoholu, Labuda správně prožívá svého faráře, Macháček je dokonalý ve své roli tak trochu šíleného malíře atd. Navíc je z filmu znát láska k prostým a obyčejným lidem. Je to vlastně strašně depresivní film s úžasným pozitivním nábojem. Vím, že to zní jako protimluv, ale skutečně takto funguje. ()
Na české poměry zajímavý a vydařený film, ale bohužel jsem zrovna u tohoto filmu měla asi zbytečně vysoká očekávání, protože po skončení nemám v sobě ty pocity, díky kterým bych mohla hodnotit výše. A ani neumím říct, co tam vlastně bylo špatně, když se mi to nelíbilo tak, jak jsem původně předpokládala. Herecké koncerty, na takové bardy je radost pohledět, jméno režiséra zprvu zarazí, ale pak Klein ukáže, že na to má. Jako mozaika výborné, možná by to pro mě chtělo chytlavější příběh, ale jinak dobrý český film. ()
Hodně chlastu a pak následné léčení z něj. A martýrium podstoupí v tomhle filmu celá řada známých herců. Jen jsem čekal nějaký větší dopad na mě. Nestalo se, ale pro hvězdné herecké obsazení se film vyplatí vidět. Dušan Klein film nezvládl podle mých představ a drama z léčebny postrádá vypětí a lidskou souhru s divákem, ke které nedošlo. Nesoucítil jsem s nimi, ale neodsuzuji je, pro jejich slabou vůli. Nevím, co na tom chlastu měli, ale obávám se, že kdyby mně to řekli, tak začnu chlastat taky. 40% ()
Těžko říct... Jako celek na mě film nezapůsobil tak, jak by asi měl, ale jednotlivostmi vytaženými z kontextu rozhodně stojí za to. V první řadě s výborným Milanem Kňažkem v hlavní roli. I s těmi dalšími ve vedlejších postavách. Nevím, zda to byl scénáristův záměr, ale už jen pouhé zdůrazňování oslovení v prvním pádě u Rudolfa Hrušínského budilo dojem nadřazenosti a moci. Stejně tak výborné výkony dalších, zaujal mě například Zdeněk Řehoř nebo Miroslav Macháček. V neposlední řadě pak osobnost Josefa Somra, jehož hlášky, byť kontroverzní, stojí za zamyšlení. A nelze zapomenout ani na povážlivě unaveného Vladimíra Menšíka a jeho poslední roli před kamerou. Oceňuju kontrast tématu (na můj vkus až příliš naturalistická scéna léčebné metody vyplachování úst alkoholem) a barokních kulis ve spojení s éterickým operním doprovodem. V retrospektivních záběrech překvapivě únosná Eva Vejmělková a zajímavý začínající Michal Dlouhý. Včetně poměrně odvážných narážek ve stylu, že "Nejedlého Smetana" může produkovat duchovně založenou hudbu. Ovšem závěrem - prohlásil-li Hrušínský, že kdo si u práce zpívá, je potenciální flákač, pak já jsem doubleflákač:-) ()
Galerie (17)
Zajímavosti (24)
- Režisér Dušan Klein o filmu řekl: „Z hrdiny v závěru hovoří vnitřní hlas, touha žít, nepoddat se ničemu, nezůstat v zajetí, nebýt manipulovaný alkoholem ani lidmi. Člověk by sám měl přijít na to, jak žít.“ (SONY_)
- Během čekání mezi záběry se Milan Kňažko rozhodl, že si soukromou videokamerou zvěční Vladimíra Menšíka, jak o přestávkách baví filmový štáb. Díky tomu Kňažko dodnes pečlivě opatruje ve svém domácím archivu čtyřicetiminutový amatérský záznam zákulisního Menšíkova vyprávění. Ten tehdy svolil, aby Kňažko natáčel – s podmínkou, že se záznam nezveřejní. (SONY_)
- Píseň, kterou zazpívá na večírku Lexova (Milan Kňažko) přítelkyně (Alicja Jachiewicz), je skladba od Giacoma Pucciniho „O mio babbino caro“ z opery „Gianni Schicchi“. (majky19)
Reklama