Konec básníků v Čechách

Čtvrté pokračování "Básníků" bohužel postrádá to, co dělalo krásné první tři díly. Schází něha jedničky, dynamická komika dvojky a sentimentalita trojky. Všechno se mi zdá dost uspěchané, ale to je také dobou, ve které film vznikl. Ale přesto přezevšechno zůstává dobrou komedií, nepostrádající kvalitní zábavu. 60%. (23.02.2006)

Jasně, že už to není ono, ale myslím, že je to docela fajn pohled na to, jaká byla tenkrát doba, jak všichni ve všem viděli možnosti, jak snadno zbohatnout. Jen je škoda, že to nebylo ještě o něco jízlivější k českým prospěchářům. Z hlediska básnického příběhu se mi líbí romance mezi Šafránkem a Ute, má to něco do sebe, Tereza Brodská je výborná. Jinak ale vlastně jde pořád o to samé. A Matásek je opravdu protivný. (19.04.2014)

V nejlepším se má přestat, a tady pan Klein nepřestal. Poeticky řečeno: Tragický pokus o navázanou nit. Leč ta už dávno měla pevnou kličku i s mašličkou, takže Konec básníků v Čechách je už jen mizerným přebývajícím cancourkem, který je možno bez obavy odstřihnout. Tmavovlasá lékárnice v podání Terezy Brodské, která se před Štěpánkem (nakonec jako všehcny jeho osudov múzy a lásky) skrývá, už je lehce vyčpělá a film už nemá ten náboj. No, možná ho ztratili zejména Pavel Kříž a David Matásek, kteří po revoluci najednou zvážněli a zestárli. (17.09.2013)

Normálně bych takovému filmu dal jen dvě hvězdičky, ale pro básníky mám slabost, takže i když se tenhle díl povedl ze všech nejméně, dostane "z piety" i třetí hvězdu. Pravdou ale je, že Pavel Kříž už tady vypadá docela životem unaveně, přestože potkal zřejmě svou životní lásku v podobě Terezy Brodské. Ani toho slavného inteligentního humoru už zde není tolik jako v předchozích dílech, přesto jej ještě místy můžeme "vystopovat". Suma sumárum, jako celek jsou Básníci zábavnou podívanou, ale obávám se, že příští generace už to tak neocení. (29.08.2002)

Nevnímám toto čtvrté dějství o mnoho horším, než jeho předchůdce. Stále je to laskavé, jen s tou nenucenou lehkostí je to vachrlatější a vtipný nadhled ztrácí na své působivosti. Za klad naopak považuji skutečnost, že toto dějství předkládá reflexi nově nastolených podmínek a fungování státního útvaru. První polovina devadesátých let byla divočejší a nepřehlednější, kde se různé soukromé i veřejné zájmy střetávali, proplétali a vzájemně ohýbali ke spokojenosti nejblíže a nejpevněji zainteresovaných osob. Absurdita socialismu skončila, ale nahrazena byla jen líbivou podbízivostí a škvárem. Z hodnot se staly nejasné a vychvalované pseudohodnoty. Všechny stereotypy, představy, bláznivé naděje, idealistické prvorepublikové návraty a mámivé lži a napodobeniny jsou předhazovány divákům. Se snaživou hravostí a s tíhou nových a zavádějících poměrů. Hlavní postavou je samozřejmě lékař Štěpán Šafránek (příjemný Pavel Kříž), jehož bezstarostná prostořekost ho vrhá do víru nového řádu. Neschopen pochopit nové hodnoty, se pokouší najít své smysluplné místo v životě. Nemůže zde chybět nejlepší Štěpánův kamarád Kendy (sympatický David Matásek), a ten se zjevně dokáže s nově příchozí realitou vypořádat s mnohem větší úspěšností. Poetickou múzou je rýmující lékárnice Ute (šarmantní Tereza Brodská) a její cílevědomý a elegantní tah na branku. Z dalších rolí: stále starostlivá Štěpánova maminka (Míla Myslíková), zoufající si zdravotní setra Tonička (Jana Hlaváčová), bývalý gymnaziální profesor chemie a obecní předseda družstva Sokolů Ječmen (Josef Somr), Kendyho partnerka v osobním i profesním životě Vránová (Lenka Kořínková), poetická múza minulosti Píšťalka (Eva Vejmělková s hlasem Zlaty Adamovské), stále nenasytná a vnadami obdařená Bedřiška (Barbora Štěpánová), novodobý iluzionista a léčitel Písařík (Pavel Zedníček), bývalý referent s novou a úspěšnou etapou doby Nádeníček (Oldřich Navrátil), prozíravý ředitel novodobého druhu nemocnice (Josef Větrovec), nový a pragmatický ředitel starodobé nemocnice Sahulák (Tomáš Töpfer), úspěšný provozovatel obchodu s auty Karabec (Ondřej Vetchý), spokojený lékař novodobého typu nemocnice (Marek Vašut), zesměšněný ředitel nemocnice (Antonín Procházka), či úspěšný snaživec nových časů Hanousek (Miroslav Táborský). Ta reflexe není vůbec špatná a umí ironickým způsobem veškeré bláhové snahy o zbohatnutí se současnou ztrátou citlivosti předkládat ve stále ještě příjemné podobě. Naštěstí, žít lze téměř za každých proměnlivých podmínek. (09.08.2016)