Konec básníků v Čechách

Eine kleine Červená pustina. Před pár lety mě tento podivuhodný film neplánovaně zachytil ve svých spárech, ač bych tehdy přísahal, že bude mít nehty osekané jako pes. Až zarážejícím způsobem se mi zdá nedoceněna kombinace kleinovsko-básníkovského skanzenu se skanzenem raných 90s, přičemž obojího se podařilo nabrat lopatami doby sdostatek a promísit tak, že zadusit dvě hodiny časoprostoru není pro tento typický filmový doplněk/dodatek vůbec nemožné. Joška Vaniš sází na plátno jednu jadrnou barvu za druhou, občas prská jako Pollock, někdy vrství jako Rothko, ale přesto nebo právě proto kdesi vzadu čpí ona Krylova nakyslá sója bez sádla rozkvétající demokracie roku 1993. Pokud se k příjemci navíc dostane poněkud steroidová verze díla, filtrovaná skrze lehce přesaturovanou plazmovou televizi na straně jedné a mírně intoxikovaný mozek na straně druhé, nelze než i po letech konstatovat, že KBVČ si zaslouží své místo v panteonu raně devadesátkových podivností. (14.02.2023)

Zbytečná vylomenina a rovná cesta ke komerčnímu úspěchu se tentokrát nevyplatila. Producentští pánové s nových poměrů si možná mnuly ruce, protože film se stal naprostým hitem a až Kolja ho sesadil z českého trůnu, ale diváci v mnoha případech zoufali. Co je problém? Jako problém se ukázalo mylné tvrzení, že snímek potáhne změna společenských poměrů po sametové revoluci. Ono by tomu tak možná bylo, kdyby nebyl scénář tak nudný a (narozdíl od předchozích dílů) neosobní. Dušan Klein ždíme s tématu, ale ejhle, ono to nejde. Vidím to skoro pietně - ten třetí zářez je nezasloužený, jen ze soucitu. (25.08.2005)

Zoufalé, pan Klein a všichni kumpáni to samozřejmě měli zapotřebí, milý Golfisto, protože prachy, prachy, prachy... Jinak prd a kulový. Hloupé, nudné i blbě hrané, technicky ledabylé (sledujte místy postsynchrony, jak se čudláčtí lůzři ani sami sobě netrefí do huby) a upocené až běda. Zbytečný film. Takhle se kurvila ta naše kultura česká svobodná. Ale dobře pochopili, postsoudruzi. Dnes jsou tihle debilové bohatí, ze všech těch sraček, co na nás za těch 15 let vyblili... (22.02.2006)

Takový díl bez kterého byste se obešli (asi jako já celých svých 20 let života) a spolu s posledním dílem se dělí o zbytečný herecký počin všech zúčastněných. Je smutné, když se po všemi obdivovaných a oblíbených třech dílech série posune takovým sešupem kvality dolů. Celou dobu co jsem se dívala na tento díl jsem si až zpětně uvědomila, jak moc byla asi potřeba natočit toto nutné zlo a mermomocí připomenout těm "pamětníkům" osudy dobrého doktora Šafránka. Totiž sofistikované dialogy a rýmy hlavního hrdiny spolu s účastí Davida Matáska mě kdysi zaujaly, povznesly, pobavily a poučily. Dříve byly vtipně nevyzrálé a jemně dospělácky přisprostlé. Dnes s odstupem a posunem postav v čase - ať je to změna režimu nebo náhlá smrt někoho blízkého - mi přijde dospělý a bezdětný doktor dětinský a spíše tragický než komický. Tento snímek sice obsahuje pár vtipných situací, ale nebylo jich natolik, abych dokázala celý film shrnout jako příjemnou zábavu. P.S. Dost podivné mi přijde pravidelné potkávání jeho bývalých "lásek" a také vzezření Terezy Brodské (která měla účes jako chlapeček). (12.03.2014)

Porevoluční budovatelské ještě větší vystřízlivění a podivný vztah s další dívkou, tedy pardon, v tomto životním stádiu už ženou. Jeden se ani nemůže divit, že všechno vyústilo do toho konce v pátém díle. Kvalitativní posun směrem dolů sice předznamenává už název filmu, ale čeho je moc, toho je cu fýl. 40% (12.02.2007)