Režie:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Petr HapkaHrají:
Milan Lasica, Jana Hlaváčová, František Řehák, Valérie Zawadská, Jan Hrušínský, Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský, Alena Kreuzmannová, Pavel Zedníček (více)VOD (1)
Obsahy(1)
… aneb Kupředu, kupředu, Bohouši a Andělo... Padesátiletý Bohouš Fischer (M. Lasica) pracuje jako referent v podniku na výrobu záchodových mís a jiné zdravotnické keramiky. Úředničina ho nebaví, k nesmyslnému vykazování kdejakých zbytečností pociťuje stále větší odpor. Chtěl by se opravdově věnovat ženě, dětem a nějaké smysluplné práci. Jenže soukolí socialistického hospodářství jej "nemilosrdně" vynese na místo ekonomického náměstka, kde je muž nucen dělat ještě větší kompromisy než dosud. Účastní se zbytečných výjezdových zasedání, na které musí z titulu své funkce shánět peníze z podnikových fondů, nebo šalamounsky řeší "pracovní" úraz dvou zaměstnanců, kteří se místo práce věnovali milostným hrátkám. V jeho soukromí to ostatně není o moc lepší. Aby jeho dcery-dvojčata udělaly maturitu, pokusí se Bohouš vyspat s jejich ruštinářkou… Satirická komedie z roku 1989 je dílem osvědčené autorské dvojice - scenáristy a spisovatele Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina (připomeňme si jejich spolupráci na filmech o "básnících"). Film je naplněn svěžím situačním a slovním humorem a také otevřenými narážkami na absurditu reálného socialismu konce osmdesátých let. Název snímku je odvozen ze slov, jimiž se posmutnělý hrdina obrací k divákům, aby potvrdil navenek optimistickou, vpravdě však trpkou skutečnost, v níž se nachází. Premiéra filmu se konala v říjnu 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (146)
Toto Pecháčkovo a Kleinovo dílo-komedie postihuje přesně poslední záchvěvy stále bezradnějšího komunismu. Zvlášť působivá je závěrečná metafora - dnes prorocky působící - s pádem a samovolným rozpadem pracně stavěných replik historických kamen. Dnes jsme o několik zatáček dále, ale pozitivního konce nevidno. A nesporná pozitiva té doby - v tomto případě např. výborné herecké obsazení - v epoše svobody jaksi viditelně zeslábla. A Lasica předevčírem zemřel. Je takový pocit opravdu jen nostalgií? ()
Dušan Klein si střihl velmi satirickou komedii, která popisovala úřední šiml a další problémy socialistického hospodářství a vůbec chodu. Film je tak ostrý, že být natočen o rok, dva dřív, tak nemá šanci projít. Kdyby tak ale tvůrci věděli, že jednou bude byrokracie mnohem horší a tohle tak bude pouze slabý odvar. Druhá linie je pak příběh stárnoucího muže, který stále touží něco dokázat, ale ve skutečnosti spadl do všedních klišé a manželského i rodinného stereotypu. A obě linie se prolínají umně a s grácií. Však byl taky Milan Lasica dobrá volba. Na závěr jedna chyba, kterou jsem náhodou objevil a to si všímám chyb jen málo: při jednání o pracovním úrazu u Fischerova nadřízeného, kdy je mu vytýkáno, že ho špatně posoudil, je na zadní dřevěné, lakované stěně vidět odraz mikrofonu nad hlavami herců. ()
Rozhodně nejlepší komedie z období Přestavby a snad poslední satirické dílo naší kinematografie tepající do tehdejší skutečnosti. Hlášky z této pecháčkovsko-kleinovské dílny si pamatuji dodnes. "...a novým ředitelem bude zvolen soudruh Fischer..." , já mám chuť na člověče nezlob se"... Ale takoví jsme tenkrát skutečně byli. Nesmyslná hlášení, fráze, drobné i větší přestupky proti pracovní kázni, zlodějny... Komentář z úst Milana Lasici ke všemu dodává šťávu překrásné ironie, pan Řehoř se svými supertajnými zprávami o počasí, na počátku hned koktající ředitel, jako by připomínal tehdy ještě dosud úřadujícího prezidenta Husáka... Dnes už se takové filmy netočí, satira vůči praktikám liberálního kapitalismu nejde skupině našich "umělců" v rámci jejich loajality z pod vousů. Škoda, že tenhle film záhy ztratil na své funkčnosti, viděl jsem ho krátce před neblahými listopadovými událostmi - a najednou nebylo o čem točit... A z různých komentářů vidím, jak se změnil druh humoru. Já se snad při žádné polistopadové komedii nezasmál... Radek99 ovšem pravdu nemá, socialismus reformovatelný byl. ()
„Člověk dospívá v životě třikrát. A pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech.“ Už úvod spolu s variací pro záchodovou mísu a bidet mě pobavil. A smál jsem se i dál, ačkoliv film je krom komedie i satirou tepající do dobových nešvarů. Neřeší se jen práce, ale vůbec život stárnoucího muže, ať už jde o neporozumění dětem („Vidíš! Bez podprsenky!“ - „Ale jen od pondělka do čtvrtka.“ - „V pátek ne?“ - „V pátek nemaj matematiku.“), starost o rodiče („Podívej, náš Boba je tady. Přines ti kytičku.“ - „Absolutně jedna. Z nás tří budu mít nejmenší rakev.“ - „Má radost.“) či problém s potencí („Tuším, že si uříznu ostudu. A jak řekla Anděla, nakonec těm holkám ještě ublížím. Bohouši, musíš!“). Podobných frků je tam spousta, škoda jen, že některým postavám se dává až příliš prostoru i na úkor vtipnosti (bratr, manželka), což film ve výsledku stojí 1*. „Myslím, že řešení je komplexní. Oni zkrátka dostanou odměnu za to, že si v pracovní době zašoustali.“ - „Právnicky je to ovšem v naprostém pořádku.“ ()
Náš podnik by měl podle všech ekonomických ukazatelů v reálné době zkrachovat, jenže nezkrachuje...nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie, jak se to dělá?...nevím...a ani to nechci vědet...je naše národní schizofrenie, že neschopné pracovníky vždycky vyhodíme na nějaké vyšší místo nahoru...měly by se pro zřídit zvláštní domovy důchodců...něco podobného jako mají kněží v Jindřichově Hradci. Film naprosto geniální, někdy bych dokonce řekl, že prakticky jakákoli scéna z podniku je takové "Jistě, pane ministře" po česku. Scény, které se týkají rodiny zase dobře ilustrují krizi středního věku chlapa co má doma 3 ženský. Co dodat...vedle série básníků a dobrých holubů, nejlepší Kleinův film. ()
Galerie (56)
Zajímavosti (7)
- V závěrečné scéně „snového karnevalu“ na náměstí se v roli klauna hrajícího na trubku mihne autor hudby k filmu Petr Hapka. Ústřední hudební motiv filmu je přednášen právě sólovou trubkou. (Skladatel)
- Natočeno podle stejnojmenného románu Ladislava Pecháčka z roku 1988. (skudiblik)
- Natáčení probíhalo v Rakovníku a místní továrně na výrobu dlaždic, která ve filmu představovala továrnu na sanitární keramiku. Několik scén bylo také pořízeno na zámečku Dřevíč u Nižbora, kde se o tři roky později usadil kancléř prezidenta republiky Karel Schwarzenberg. (rakovnik)
Reklama