Ten dvanáctý

Naozaj slušne natočené .. kamera a masky na jednotku. Príroda nádherná. Thomas veľmi prirodzený. A príbeh? Ja by som si guľku prehnala hlavou hneď v tej mrazivej vode na začiatku. Je obdivuhodné, čo všetko Jan dokázal prežiť a v akých podmienkach, ale ešte obdivuhodnejšia je nezištná pomoc všetkých tých ľudí. Amen. (23.05.2018)

Snímek Den 12. mann do válečného žánru spadá pouze okrajově, jelikož hlavní prim zde hraje drama podle skutečných událostí "zabalené" do brutální a čarokrásné severské přírody. Příběh Jana Baalsruda se téměř v ničem neliší od pohnutého osudu Hugha Glasse, jehož příběh se většinovému publiku představil ve snímku "Revenant". Avšak narozdíl od něho musí Jan překonávat všudypřítomnou hrozbu strachu před nacisty a jisté smrti kulkou do hlavy. Snímek mimo tento neuvěřitelný příběh nabídne i skvělou kameru, což společně se soundtrackem a nádhernými norskými reáliemi činí z tohoto snímku vysoký nadprůměr, který mohu jen a jen doporučit. Výborná práce! PS: Nacistický šéf gestapa s mimikrami Jonathana Rhyse-Meyerse velmi potěšil! (19.05.2018)

Je neuvěřitelný jaký příběhy dokáže válka napsat. Nechce se mně ani věřit, co všechno hlavní hrdina přežil, já bych zdechnul určitě v první minutě. Touha přežit musí být asi největší šíla, kterou je člověk schopen ze sebe vyprodukovat, protože jinak si tento příběh nedokážu vysvětlil. Válečný film to je pouze tím, že příběh se odehrává ve válce a náckové tam pěkně přitápí pod kotlem, ale spíš se jedná o outdoorovku. Chvála jde především na Jonathan Rhys Meyerse, ten si toho gestapáka dal fakt s gracií a velkolepá kamera, přechod zvířat přes hranici to už prostě nešlo líp nesnímat, úplně jsem chrochtal blahem. Do Norska posílám palec nahoru. (20.05.2018)

Myslím, že z fyziologického hlediska opět ne, soudruzi. Tohle by nedal sebenemrznoucí Nor, ani kdyby byl od přirození antiseptický a chlastal Fridex. A tak nám ten skutečně skutečný příběh cestou někde nabobtnal do záškodnického ledního medvěda. Ale jebat. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „ambivalentní determinace je ad hoc na místě“. V těchto zkurvených vedrech, kdy jeden netouží po ničem jiném, než se plazit Arktidou do Švédska, je to milý vizuální nanuk, který aspoň na chvíli vychladí spečené sítnice. Hezky natočený, kulantně zahraný, akorát po hodině začne být to neustálé plazení prokládané „Hajtla! Osopo, nefiděla ste tu irgendwo partyssan?“ „Filetuju sledě.“ „Osopo, ich hab‘ gefragt, jestli fy tu nefiděla partysan!“ „Až je nafiletuju, dám je do sudu.“ „Áááá, sut! Prochledat!!! Nichts? Verdammt, tak dem na další farma.“ dost napiču. Tedy pardon, nevím, co to se mnou dneska je, chtěl jsem samozřejmě říct „naračně monotónní“. No a vy začnete roupama přemýštet, co by bolelo víc, jestli kdybyste si zahradnickýma nůžkama ustřihli na noze neomrzlý malíček, nebo omrzlý. Nic, přežil jsem to se všemi třemi prsty, tudíž roztomile vymražená trojka. (07.08.2018)

Dostal som zhruba to čo som očakával - náckov, ktorý všetkých nekompromisne postrieľajú, dvanásteho muža, ktorému sú v pätách a tuhu mrazivý Nórsku zimu, s ktorej tuhne krv v žilách. Aj keď je to natočene skutočne pekne a drsne a aj keď mám ten žáner rád, nebavilo ma to toľko ako by som chcel. Prišlo mi to niekedy dosť zdĺhavé, naťahované a po čase už aj trošku nudné. Úvod fajn, tak isto aj záverečné prefíkané finále, ale prostredná časť, v ktorej sa moc toho nedeje je slabá a nemá ten správny náboj. 70% - 3* (10.05.2020)