Ten dvanáctý

Myslím si, že štyri hviezdičky pre tento film nie sú prehnané. Samozrejme, že počas celého filmu blúdia hlavou myšlienky, či to naozaj bolo až takto alebo si tvorcovia niečo v záujme zvýšenia dramatickosti pridali. Ale nakoniec to nie je dôležité, pretože film dokáže aj napriek dlhej stopáži udržať diváka v napätí. Kurt Stage mi pripomínal svojou zarputilosťou Tommyho Lee Jonesa. Keď uvažujem o vierohodnosti niektorých záberov, musím pripustiť, že ani filmovanie nebolo v severských podmienkach prechádzkou ružovou záhradou. (04.08.2019)

Prudce stereotypně a natahovaně orientovaná naháněná na jednoho norského sabotéra. A herec v hlavní roli, Thomas Gullestad, sice sympatický moc nebyl, nutno uznat, že jeho fyzická kondice dostala zabrat. Ovšem naštěstí má film svého čnějícího zlého muže, jímž je charismatický Jonathan Rhys Meyers v roli lahůdkově zavilého policejního důstojníka, který dodává filmu pořádně ostrou šťávu. A rozhodně nelze přehlédnout patřičně kvalitní technické atributy a úchvatné scenérie. Kamera, hudba a další technické finesy jsou na dost dobré úrovni a sehrávají nemalou důležitost v ději, co má hodně kolovrátkový ráz. Hrdina v krajině ledu a sněhu stále někam před nacisty utíká, schovává se, i s pomocí lidí, které na svém útěku střetne, hnijí mu prsty na noze a hlavně vždy se mu podaří nacistickým pronásledovatelům o shnilý nehet uniknout. Určitě by filmu nemálo prospělo být tak o dobrou půlhodinu kratší. Film by tak působil méně roztahaně a v podstatě i předvídatelně. Z historického hlediska méně zaníceným divákům bude osud Jana Baalsruda a jeho neúnavného protivníka Kurta Stageho dost neznámý, což je vlastně příležitost, jak si doplnit znalosti o jejich osudech. Velkým příjemným překvapením je režie Haralda Zwarta, kterého kritici zavrhovali po sérii otřesných filmových výtvorů, kterým zejména vévodí druhé pokračování Růžového pantera. A je tedy nadmíru překvapivé, že se pustil do náročného dramatického kusu, jež se z jeho filmografie dost vymyká. Určitě už by se po této úspěšně složené maturitě z filmové režie neměl snižovat k triviálním filmům, které ho na delší dobu připravily o kdysi pracně vybudované renomé. Je vidět, že kvalitní film natočit dokáže. 7/10 (28.04.2021)

Ugh ! Tak to zase bylo něco. Severské filmy jsou prosluslé svými mrazivými thrillery a detektivkami, ale my válečníci víme, že umí točit setsakradobré válečné kousky (samozřejmě stejně mrazivé! :-). Nejeden z nich hravě strčí do kapsy nějaký ten americký blocbuster a to se o něm často člověk ani nedozví. Tímto opět děkuji kamarádovi desademu za echo! Jak jsem říkal, Norové umí. Přesvědčili o tom už např v seriálu z roku 2015 Kampen om tungtvannet, nebo v další skvělé věci z roku 2012 Into the White. Všechno jsou to hvězdně hodnocené záležitosti a tak jsem rovnou čekal něco mimořádného. Za války se cvičil ve Skotsku pod taktovkou instruktorů commandos nejeden výsadek. To se týkalo i nás a naši kluci ze všech těch výsadků s názvy rozličných prvků byli cvičeni také tam. Odtud se speciálně vycvičení muži rozesílali po celé okupované Evropě, nejčastěji do svých zemí. U Norů tomu nebylo jinak. Tohle je příběh jednoho takového výsadku. V případě neúspěchu (ale vlastně i úspěchu) byla jediná úniková cesta do ,,neutrálního'' Švédska odkud už pak nebylo až tak složité své muže dostat zpět do Anglie. K hranicím Švédska tak spěchal nejeden odbojář, člen sabotážní skupiny či sestřelený letec... U záškodnických výsadků však hrozilo, že když vás chytí, budete popraveni. Hitler šílel z úspěchů SAS a commandos a nařídil každého kdo bude chycen a nebude v uniformě aby ač voják byl navzdory Ženevské úmluvě zastřelen. Mělo to být pro výstrahu ostatním, že s nimi nebude nakládáno jako s klasickými zajatci. Bohužel k tomu bylo často přistupováno i když vojáci na sobě měli speciální commandos obleky a je evidentní jako paniku Němci z těchto záškodnickcýh operací měli. V roli esesáka se nám tu objevil Jindra Tudor :-) Jonathan Rhys Meyers a já jsem byl moc rád, že filmaři ustoupili od zažitého klišé, že esesácký velitel musí být modroký bloďák. Stejně tak potěšila svastika na ocase JU88. Prostě tohle byl válečný film se vším všudy a nemohu jinak než dát za 5 hvězd ! * * * * * (20.05.2018)

Myslím, že z fyziologického hlediska opět ne, soudruzi. Tohle by nedal sebenemrznoucí Nor, ani kdyby byl od přirození antiseptický a chlastal Fridex. A tak nám ten skutečně skutečný příběh cestou někde nabobtnal do záškodnického ledního medvěda. Ale jebat. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „ambivalentní determinace je ad hoc na místě“. V těchto zkurvených vedrech, kdy jeden netouží po ničem jiném, než se plazit Arktidou do Švédska, je to milý vizuální nanuk, který aspoň na chvíli vychladí spečené sítnice. Hezky natočený, kulantně zahraný, akorát po hodině začne být to neustálé plazení prokládané „Hajtla! Osopo, nefiděla ste tu irgendwo partyssan?“ „Filetuju sledě.“ „Osopo, ich hab‘ gefragt, jestli fy tu nefiděla partysan!“ „Až je nafiletuju, dám je do sudu.“ „Áááá, sut! Prochledat!!! Nichts? Verdammt, tak dem na další farma.“ dost napiču. Tedy pardon, nevím, co to se mnou dneska je, chtěl jsem samozřejmě říct „naračně monotónní“. No a vy začnete roupama přemýštet, co by bolelo víc, jestli kdybyste si zahradnickýma nůžkama ustřihli na noze neomrzlý malíček, nebo omrzlý. Nic, přežil jsem to se všemi třemi prsty, tudíž roztomile vymražená trojka. (07.08.2018)

Den 12. mann je nórskym pokusom o Revenanta, kde je síce lepší príbeh, ale chýba tomu samozrejme ten hollywoodsky obraz i geniálni herci. Na druhej strane sem tam pripomenie i 127 hodín, keďže nechýba odstraňovanie končatín, čo je zobrazené dosť surovo. To "na základe skutočného príbehu" bolo režisérom značne dramaticky pozmenené, to je jasné. No a nechýba tu nórska snaha stavať sa do polohy odbojárov voči nacizmu, hoci pravda je taká, že nikto nebol v Európe väčším Hitlerovym kolaborantom než oni samotní. (20.06.2018)