Tenkrát v Hollywoodu

QT dovršil svou lásku k filmům a dělaní filmů. Tolik odkazů na filmy, na postavy, hrátek se scénama, dobových filmových plakátů jsem nikdy nikde neviděl a přiznejme si, je jeden člověk, který má tolik znalostí o filmech, že si může dovolit natočit film, který ve svý podstatě je dlouhou dobu o ničem a přesto strašně moc baví, a tím je Mr. Tarantino. Z celé té hollywodské zakulisárny jde upřimná láska k filmovému řemeslu, nikam nespěchající pohodový příběh nechává rozehrávat charaktery hlavních postav, které hrají dva velesympatáci Leo a Brad. Leo dostal ve filmu více scén, kde může ukázat svůj jedinečný herecký talent (Odhozená holčička, monolog v přívěsu ) . Brad zase dostal postavu, která nemůže být nesympatická, filmem se vlastně proexistuje, ale takový pohodový týpek se sklonem k chlastu a tvrdé ráně pěstí opravdu za tu dobu přilne k srdci. Velmi oceňuji scénu ve westernovém městečku Brad + hippies, kdy si QT z nás diváků vysloveně udělal prdel, ale naprosto dokonalou a k tomu mu stačila jen změna hudby, pár zaběrů kamery, a několik pohledů, skvělé pane QT. Film nemá takovou slovní sebeonanii jako jsme o QT zvyklí, ale o to víc si člověk všimá všemožných detailů, zábavných střhů (krmení psa ) . Za mě je tohle neskutečně přijemná retro pohoda s filmovým srdcem, dvěma sympaťáky a ultra sexy Margot Robie. (09.08.2019)

Je to celý takový naleštěný, včetně obsazení, Brad Pitt je řízek a pěkně se na to kouká, ale výsledek je prostě nuda a pocit, že to snad nikdy neskončí, byť je pravda, že pár scén člověka z limbu dostane a návštěva Taxe byla prostě legendární. Tentokrát to Quentin nezachránil ani dialogy, který prostě nejsou dostatečně nosný, aby utáhly celej film, platí to dvojnásob, když je brutálně nastřelená stopáž na skoro 3 hodiny (02.01.2020)

Je to jak dlouze, labužnicky natáhnout kouř z bezfiltrovky a vychutnat si jeho stejně dlouhé vydechování. Nerozkašle vás, neškrábe v krku. Což je vlastně jediný problém, který s tímhle "kalifornských snem" mám. Znalci Tarantinova díla budou záhy tušit, že se opět bude měnit historie a tentokrát už to zdaleka není tak podvratná sranda jako u Panchartů. Troj-hlediskové vyprávění (herec-kaskadér-Sharon Tate) nemá úplně tu precizní stavbu Osmi hrozných, je to epizodická kolekce historek z natáčení a okouzlených vzpomínek na vyhaslé neony. Prostě Tenkrát v Hollywoodu není vrcholným Tarantinem, což neznamená, že po skončení filmu nebudu po krk zamilovaní do křivého úsměvu Cliffa Boothe a těch 162 minut dělit třemi, protože tak rychle tahle historka utekla. A zároveň že nebudete odolávat nutkání jít na to znovu, i když pointu jste znali předem... (09.08.2019)

Asi jako kdybyste pustili Avengers: Endgame někomu, kdo nečetl žádné komiksy a neviděl předchozí marvelovky, a čekali, že ty tři hodiny bude slintat blahem. Tarantino mnohokrát avizoval, že je Tenkrát v Hollywoodu poctou padesátým a šedesátým letům, jíž si víceméně točí pro sám pro sebe. Výsledek ale na tyhle propriety spoléhá do takové míry, že nezbývá moc času na klasickou „tarantinovskou zábavu“, jíž je v těch 162 minutách maximálně půl hodiny. Nechci tím říct, že by to celé nebylo parádně zahrané i natočené, a že jsem si to většinu času neužíval – na to je Quentin až moc zručný a Pitt s DiCapriem si to dávají od začátku do konce. Dvouhodinové čekání na finále ale klidně mohlo být poloviční a nic by se nestalo, což z Tenkrát v Hollywoodu dělá minoritní fan service na jedno podívání. Jako proč ne, starší generace si taky zaslouží svůj nostalgický epos. Trochu sobecky jsem ale od Tarantina čekal mnohem víc! (7/10) (10.08.2019)

Nabízela se reflexe toho, že v kaskadérství je mnohem více opravdovosti než v herectví, ale nakonec z toho vyšel nepříliš sourodý kompilát různě fungujících scén, jenž přivede diváka do paralelního vesmíru, ve kterém Rob Zombie přijde o inspiraci a Chinatown končí happy endem. Nostalgický Quentin předávkovaný tvůrčí svobodou zase jednou tak, aby bylo vidět, že ví a zná a divák, který ví a zná, se tím mohl pochlubit. Škoda jen, že s Tarantinovým dramaturgem je to v posledních letech jako s elixírem mládí. Kdekdo po něm zatouží, ale on neexistuje.. (09.01.2020)