Tenkrát v Hollywoodu

„V TOMHLE MĚSTĚ SE VŠECHNO MŮŽE ZMĚNIT BĚHEM MŽIKU…“ /// Všichni, jenž vědí, kdo je Quentin Tarantino mají krásnej konec léta. „TENKRÁT V HOLLYWOODU“ je retro pohodovka, která místo slovní onanie sází na tu audiovizuální. Vzdává poctu době, o který (přiznávám) vím celkem hovno. Jemně lavíruje mezi fikcí a skutečností a QT s námi jako vždycky hraje ty svoje dvojsmyslný hrátky. Příběh se ochomejtá kolem vraždění sekty Charlese Mansona. Není na něm postavenej, ale až ho uvidíte, budete souhlasit, že bez něj by to prostě byla jen půlka Tarantina. Navíc jde o vzpomínku na Sharon Tate. Stylem sobě vlastním ji nechává na plátně často samotnou, aby vše, co si o ní myslí, vyniklo. Příběh má pomalý tempo. Je laděnej melancholicky a zaměřuje se na postavy, dobovou atmosféru a charisma herců. A ten konec… Dechberoucí a vyvolávající salvy smíchu. A to prosím není žádná groteska s Lupino Lanem (nebo Charlie Chaplinem!), ale řežba, jež nadchne po krvi lačnící publikum. Soudě podle reakcí, nás, podobně smýšlejících, byla v kině většina! Je dokonalej, je optimistickej, je krvavej, je vtipnej, je... Tarantinův! Tochu víc jsem rozepsal TADY… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vím (nevím) Kdo je Quentin Tarantino…). 2.) Pochopím, proč je dobrý mít doma plamenomet. 3.) Chystám se založit Rodinu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (20.08.2019)

Pestrobarevný výlet do minulosti s dvěma úžasnými frajery, kde si Tarantino krom jiného pohraje s trpělivostí mnohého fandy rychlé akce a kolem dějin - pokud bych já byla režisérem té, co má děťátko, vnímala bych závěr jako dárek. Za tu drzost, fantazii a hold v jediném paklíku, kde co by bylo-nebylo a navíc za zvuku super hudby, mockrát děkuji. (22.08.2019)

Finální akt nemá oporu v předchozím dění; fungoval by nemlich shodně jako samostatná půlhodinová povídka "co kdyby". Přes dvě hodiny jde tedy o blbinu beze směru a slepenec zbytečných vatózních scén, které... Jsou natolik vypiplané, vtipné, pointované, holdy vzdávající, skvěle zahrané a dobově zasazené, div si až jeden nestýská, že jich není ještě o pěkných pár více; jakkoli jich samozřejmě mělo naopak být o pěkných pár méně. A kdyby to bylo méně "od milovníka Hollywoodu Tarantina pro milovníka Hollywoodu Tarantina" a především více soudržné, pak bych odcházel z kina spokojen bez výhrad. (15.08.2019)

// "And away we go." Tarantino je fakt jinde. Jedinej člověk, kterej si může dovolit natočit film bez děje, ohnout si realitu podle svého, a necelý tři hodiny mě prostě jen bavit. Herci, dialogy, obrazy, prostě jak mu to zrovna přijde pod ruku. Ne, samozřejmě to není náhoda, dělá to už od Pulp Fiction (Gaunery jsem viděl později), a dělá to sakra dobře. Pitt s DiCapriem jsou machři, Margot překrásná a Margaret Qualley by na ty oči měla mít ten samej průkaz, jakej měl Bruce Lee na svoje ruce. Holy shit. 9/10 (18.08.2019)

Film dlouhý jak reklama na niveu. Nemám nic proti koncepci filmů od Tarantina. Přežiju jeho cynismus za každou cenu, přepálené stopáže, mnohdy absurdně absurdní scény a příběhy, které jsou leckdy až příliš na efekt brakové, nebo alespoň o ničem. Je to totiž natolik dobrý vypravěč a milovník stříbrného plátna, že se mu dá ledacos odpustit. Tady to ale skřípe víc než by bylo záhodno, protože všechny výše zmíněné elementy tu jsou a k tomu se přidává prapodivný hybrid mezi fikcí a realitou, která se týka kontroverzní vraždy Sharon Tate. Šťavnaté finále je tedy filmařsky zábavné, avšak absolutně mimo skutečné dění. Platí však stále to, že Quentin má rád podpultové scénáře a svým postavám umí vdechnout život jako málokdo. DiCaprio i Pitt jsou parádní, leč druhý zmiňovaný má zřejmě nejlepší postavu z celého filmu. Ani to ale nezachrání pocit samoúčelného tlachání, specielně když první skutečně zajímavě aranžovaná scéna je po hodině a půl (!), kdy Pitt zavítá na ranč. (16.08.2019)