Perníková chaloupka

Musel jsem se podívat, v kterém roce vznikly filmy jako Funebrák, Hadimrška, Lelíček, Kantor Ideál... Chápu, že v dřevních dobách udělat slušný zvuk a dokonce ho pořádně nasynchronizovat muselo dát pěknou fušku, jenže tady nefunguje nic - střih je zcela zmatený a občas připomíná současné zpravodajské šoty, kdy se kus věty mluvícího vystřihne, ale obraz se mezitím samozřejmě pohne; masky jsou jak z posledního dětského karnevalu; ježibabě byl vnucen skřípavý smích, který už mne po sto prvé skutečně jen hodně rozčiloval, abych to řekl kulantně (přitom herečka ježibaby jediná tady něco hraje); dialogy psal dement ("půjdeme tudy", " tak jo"); a ta úvodní socialistická scéna (ve 30. letech!) dokonce s Masarykem měla znamenat co? Ale už tak nějak chápu, proč Voskovec s Werichem měli hru a film Hej rup!, bo taky tíhli v té době k socialismu. A co jsem nepochopil, pořád se tam někdo modlí, dokonce andělé sestoupí v hojném počtu (naprosto únavné defilé postav, kterému se vyrovná jen následný měsíční tanec pravděpodobně barové striptýzové tanečnice, podle vzhledu), ale nakonec jen uloží děti do mechu? A pak koukají z nebeského okna dalekohledem, jak to děcka sama zvládla? A kde mankote je v původní pohádce to o zachráněných (pravděpodobně předtím sežraných) dětech (ačkoliv tady moc o děcka nešlo), kterým chybí srdíčka a ta jsou v perníku? Ale kdo mě nejvíc iritoval, byla tlustá a naprosto hnusná i na holčičku Mařenka. Ach, ten nepotismus. Jinak ale jo, oceňuju snahu natočit něco, co se vymykalo, pokus dostat balet do filmu a že se natáčelo chvílemi fakt v reálech, což muselo dát fušku. (13.12.2023)

Takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby se dílem bratří Grimmů inspirovaný Ed Wood pokoušel kopírovat George Mélièse a vyšel mu z toho obskurní laciný psychedelický pohádkový polo-balet. Perníková chaloupka je festivalem autorské nesoudnosti a takřka až okouzlujícího filmařského diletantství, z nějž však okázale toporné výkony dětských představitelů hlavních rolí, brutálně přehrávající čarodějnice s vycpanou kočkou na rameni a imaginativní snové pasáže s vílami a anděly činí vskutku nezapomenutelný zážitek. (12.05.2021)

Tohle je opravdu bizarní. Po státotvorném začátku s takřka budovatelským étosem nastupuje dosti neobvykle zpracovaná klasická pohádka. Po pravdě řečeno, nejpitomnější je na tomto zpracování to, co je z té původní pohádky převzato. Děti jsou otravné, zvláště ta obtloustlá Mařenka, čarodějnice hrubě přehrává a její výkon spolehlivě doráží vycpaný kocour. Ale ty snové a fantazijní scény s baletícími zvířaty a bájnými figurami v magicky nasnímaném lese mají své své kuriózní kouzlo popř. jsou pěkně děsivé. Nebýt ten film z r. 1933 podezříval bych režiséra, že experimentoval s LSD. (11.11.2017)

Patrně to jediné, s čím lze srovnávat tyto pohádky, je divadelní záznam Prodané nevěsty z téhož roku. Nejedná se o čisté filmy, ale z dnešního pohledu o scénickomediální archeologii. Někteří již poznamenaly důležité postřehy, účast baletu ND, hudební pasáž z Louskáčka a prvorepublikový katechismus, jiní se jako již tradičně předhánějí v nepochopení a v ostrovtipu. Kmínkova Perníková chaloupka je vpravdě ojedinělý zážitek a řadit ji mechanicky mezi české hrané filmy je samostatným tématem do debatního kroužku. (15.10.2020)

"Poslyšte, osobo, ptám se Vás, jestli tudy nešly dvě děti?" Tak toto je jen malý úlomek (replika) a asi i ten nejznámnější dialog z celé této klasické pohádky v režii zatracovaného režiséra Kmínka. Nic víc si z toho nepamatuji, pamatuji si že jsem to v dětství viděl, ale to už je nějaký ten pátek:-) Oblíbená, nejklasičtější a že by i "právem" zapomenutá československá pohádka? To se mi nechce věřit.. (20.01.2007)