Něžný barbar

Petr Koliha se hrabalovského tématu chopil po svém a vznikl z toho bohémský, humorný, ale i vcelku depresivní pohled na trojici kamarádů Bohumila Hrabala (Jiří Menzel), Vladimíra Boudníka (Boleslav Polívka) a Egona Bondyho (Arnošt Goldflam). Obsazení ústřední trojice je dobře zvolené, i ostatní postavičky mají svoje kouzlo. Zásadní je i kamera Vladimíra Smutného, která střídá černobílou a barevnou s různými odstíny. Určitě zajímavě pojaté zfilmování těchto tří zásadních umělců, které se odehrává v 50. létech 20. století. (13.07.2016)

Filozofovanie jedného imaginativního umelca a dvoch doktorov nie je nič pre mňa. Snáď Chýlková tam niečo zahrala, ale zvyšok len samá nuda a občasné vtipy začínajúce slovom kurvafix alebo zosmiešnenie policajtov tomu nepomôžu. –––– Pohlavní styk po pěti letech manželství se svou vlastní manželkou by měl být prohlášen za krvesmilstvo. (08.01.2014)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Hrabalovy předlohy. Úžasný film, který mi osobně přivodil určitý paradox. Ačkoli se předlohy drží velice věrně, osobně mám tendenci vnímat film a předlohu jako dvě zcela samostatná díla. Hrabalova "Něžného barbara" totiž považuji za nezfilmovatelný text a tento Kolihův snímek funguje zcela samostatně, i bez znalosti předlohy či jakéhokoli kontextu. Zásluhy na tom mají skvělé herecké výkony (naprosto famózní Polívka!) a nesmírně příjemná bezstarostná atmosféra, kterou film evokuje - a to i navzdory tísnivé době, do níž je zasazen. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že tvůrci velice dobře porozuměli duchu Hrabalova textu a skvěle z něj vybrali momenty, které uznali za zfilmovatelné. Filmový hold, jenž je zde skládán výjimečné postavě českého výtvarného umění, Vladimíru Boudníkovi, je zcela rovnocenný tomu literárnímu. Na tento film lze v posledku pohlížet vícero způsoby, které se navzájem nevylučují: jde o zdařilou filmovou adaptaci Hrabala, originální životopisný snímek i svéráznou historickou komedii. Na české poměry se jedná rozhodně o dosti unikátní počin, který potěší mj. i různými formálními hříčkami s kamerovými filtry apod. Dojem u mě srazilo jen obsazení některých menších rolí herci, které - řekněme - nechovám zrovna v největší oblibě, proto jednu hvězdu dolů. (25.03.2013)

Ach jo, já nevím. Pan Hrabal je bezesporu třída, ale asi jak pro koho. Zpočátku skvělý film s komediálními prvky se stále více a více zvrhává v hádky dvou protagonistů. Egon se vytrácí, a snímek se stává postupně nezajímavým. Dokonce bych řekl, že mi zvýšil depku. Přesto se na něj jistě podívám někdy znovu. A vůbec netuším proč. (06.02.2017)

"U mě si tajní podávají dveře tajně!" - "Pohlavní styk s vlastní ženou po pěti letech manželství, pánové, by měl být prohlášen za krvesmilstvi a trestán!" - "Nehrajte si na velmoce!" - "Vy člověka taky donutíte, aby kurva fix, šel něco dělat!" - "Aby bylo pohlazení, musí být napřed presdržka!" - "A víte, co je ze všeho tady nejhorší? 4x denně musíme pít mlíko... Armageddon!" Tohle předrevoluční Hrabalovské komediální drama mne jaksi minulo nebo jsem je prostě zazdil, přitom jde o parádní, především konverzační, poetickou záležitost ala Postřižiny či Slavnosti sněženek s důrazem na filosofické a zde docela útočné monology a dialogy vůči upadajícímu režimu. Skvěle napsáno, natočeno i zahráno. Zaslouženě plný počet. (01.04.2024)