Aladin

Disney to seká jak Baťa cvičky, ale s plnokrevnými filmy, takovými, které oslovují mně, to nemá nic společného. Tohle je prostě CGI leporelo, únavný, blbý, stojící ve výloze vedle hambáče z McDonaldu a kuřecích stripsů z KFC. Tovární výrobek na zakázku, ale čisté řemeslo ani omylem. Jeho úspěch je pro Myšáka určitě signálem, že nás tímhle digibordelem bude oblažovat i nadále, ale já už u toho nebudu. Umělecké výpovědi, stejně jako středně-rozpočtové autorsky ambiciózní snímky jdou do prdele, ty se v kinech nezaplatí, Disney si nás koupí všechny. Čest vzácným vyjímkám, které vyškemrají velké peníze, a přitom nemusí nic slevovat ze svých autorských vizí (Villeneuve, Nolan, Fincher a další). (12.09.2019)

Byl jsem to já, kdo nejhlasitěji namítal, že právě Aladin hranou adaptaci nepotřebuje, protože už ve své kreslené předloze dokáže být etalonem dobrodružného žánru. Ritchieho režie ale podle očekávání dělá z honiček na tržišti či koberci efektně vzrušující podívanou, pouto hlavního hrdiny s dokonalou Jasmínou (Naomi Scott je nejúžasnější princezna a chci ji teď vidět pokud možno všude, děkuji) na pohádkové poměry perfektně uvěřitelné a přidané vedlejší linky s Jafarovou motivací nebo dech beroucí písni Speechless dělají z prince Aliho nejen skvělý letní blockbuster, ale po pro mě nedostižné Krásce a zvířeti i nejlepší hranou disneyovku. (07.07.2019)

Další ukázka toho, že v kině momentálně zarobí velké penízky jen pohádka. Bohužel se jedná pouze o potvrzení trendu, který Myšák už dávno moc dobře ví. Jako diváka mě to sice může štvát, ale když na to nebudu chtít koukat, tak si to zkrátka nepustím. Do kina bych kvůli Aladinovi samozřejmě nešel, jenže doma děti rostou .... :) Film mě vůbec nic nedal, herci kromě Willa lehce zaměnitelní a na jedno použití. Občas nějaká písnička potěšila, jinak je to vizuálně samozřejmě velmi krásné s finálním zvratem, který strčí Božena Němcová v každé své pohádce lehce do kapsy. 55% (23.09.2019)

Jakožto obří fanoušek původního filmu (viděl jsem jej tak 50x určitě) jsem rozhodně měl nemalá očekávání, ovšem uklidňovalo mne, že je nyní u kormidla Guy Ritchie. Což se bezpochyby potvrdilo jako nesporná výhoda celé produkce, jelikož režijně je Ritchie stále neomylný a jen srší nápady. A Disney si navíc, co se týče přepracovávání svých legendárních animáků do hrané podoby, vybudoval obrovské know-how a totožně jako u Krásky a zvířete či Knihy džunglí cituje jednotlivé scény, které fanoušci snadno rozeznají a nostalgicky si zavzpomínají. I přesto, že toto všechno vím a přípravu jsem nepodcenil, mě překvapilo, jak moc velkolepý a výpravný nový Aladin je a jestli jsem si v dětském věku představoval, jak by vypadal v hrané formě, tak to by to bylo nejspíše přesně takto. Will Smith měl nesmírně obtížnou pozici v představění role, kterou v dabingové formě doslova definoval Robin Williams (ačkoliv jsem viděl film vždycky pouze v dabingu, Džin je prostě dokonalá postava), nicméně se mu to víceméně povedlo výborně, pouze v pár okamžicích to už s těmi skřeky přestřelil. Dále je třeba zmínit hlavní součást tohoto kouzelného příběhu Tisíce a jedné noci. Aladdin je z velké části muzikál, navíc s plně kultovními titulními písněmi, které samozřejmě skvěle fungují v kombinaci s neskutečnými barevnými výjevy na plátně, ovšem najdou se tu i dvě nové, zřejmě cíleně psané na ženskou emancipaci princezny Jasmíny (toť otázka, jestli se to zrovna do arabského světa hodí) a trošku z filmu trčí. Větší problém ale vidím ve finále, při kterém jsem se malinko ztrácet a vlastně už mě to CGI předvádění nebralo. Výjimečně neříkám, že bych krátil, ale 130 minut je zkrátka hodně a napoprvé to mé nadšení až do konce tedy nevydrželo (EDIT: napodruhé už ano!), to je ovšem jen mírný zádrhel u takovéhle pecky, která jistě vydělá hromadu zlaťáků. A mě jen zajímá, jestli opravdu adaptují některý z videosequelů, které následně disneyovci vyprodukovali.. (23.05.2019)

Na svou animovanou předlohu hraný Aladin v mnohém ztrácí, i tak je ale jeho sledování převážně příjemným zážitkem, zejména díky nákladné a barvami hýřící velkolepé výpravě s trochu nesourodou koncepcí, ovlivněnou vším možným. Arabské prvky se tu potkávají s vlivy indického Bollywoodu (včetně tanečního čísla na závěr) či estetikou brazilských karnevalů a bohužel dojde také na breakdance a beatbox. Z hlediska děje nejde přímo o kopii, neb přibylo několik pasáží a dvě nové písničky a u některých scén bylo zpřeházeno jejich pořadí a pozměněn jejich obsah (místy k lepšímu, místy k horšímu). Will Smith s přehledem zvládá být v roli Džina hravý, vtipný i dojemný. Mena Massoud a Naomi Scott v rolích Aladina a princezny Jasmíny si oproti němu získávají divácké sympatie již složitěji a Marwan Kenzari je v záporné roli sultánova rádce Jafara se svým koženým projevem a nedostatkem charismatu vyloženě tragický. (03.10.2020)