Wonder Woman 1984

Jako, nemám s tím v podstatě vůbec žádný problém. Celé to svojí roztomilou retro naivitou připomíná minulou éru, a film působí, jako by vzniknul ve stejném roce co Donnerův Superman, což je pro mě osobně ohromné plus. I digibordelu ubylo, což je taky fajn. Neurazilo a lehce nadchlo, podruhé už to uvidím jen s dcerou za 10 let. [HBO GO] (21.04.2021)

Režisérka Patty Jenkins svou hrdinku pojímá jinak než její mužští kolegové a mně se její pojetí více než zamlouvá. Silných ženských superhrdinek je v Hollywoodu velmi málo a za každou dobrou z nich jsem moc rád. A ještě jedna věc: Chris Pine je strašně nedoceněný herec. Zaslouží si mnohem víc než jenom v Hollywoodu přicmrndávat. (04.09.2021)

#9 DCEU. Wonder Woman 84 je generační film, není polopatický, není přímočarý. Určité nápady nebo provedení jednotlivostí občas sice zadrhnou, ale jako celek je to výrazný zážitek. Mezi prvním a druhým filmem se situace na českém knižním trhu hodně zlepšila, k dispozici je už celá řada sólových knih z Wonderkou v hlavní roli, čeští diváci jsou tedy v lepší situaci a mohou mnohem lépe porovnávat komiksová a filmová dobrodružství této ikony 20. století. Nicméně situace v komiksech v roce 1984 byla hodně složitá, celý vesmír DC čekal velký restart. Režisérka Patty Jenkins jako ročník 1971 vnímá tuto éru velmi nostalgicky a zapomíná, že tehdy superhrdinské komiksy zdaleka nebyly tak globálním fenoménem jako dnes a pro některé potencionální trhy je tak její film méně srozumitelný. Stejně tak jsou na tom obecné reálie této dekády, ze kterých si WW84 vybírá jen určitou část. Není to tak přehledné jako první Wonderka, která byla zasazená do jasného vyhroceného konfliktu. Druhému filmu chybí srovnatelně dechberoucí vrchol, jakým bylo Wonderčino vítězství v Zemi nikoho. V komiksech to trvalo velmi dlouho, než klasičtí superhrdinové zdomácněli i v poválečném světě a u nově představovaných hrdinů ve filmech je nutné projít stejnou cestou, která sice může být odlišná, ale neznamená to, že bude méně trnitá. Není podstatné, že nejprve filmová Wonderka bojovala v zákopech první světové války, ačkoli ta komiksová byla zrozena až bojem proti nacizmu. Nevadí, že filmové pokračování fetišizuje éru pro komiksovou Wonderku nepodstatnou a přepisuje její příběh tak, aby nejlépe ilustroval dnešní pohled na její roli ve společnosti a zároveň se vyrovnával s traumatem dnešních Američanů. Důležité je, že tato ikona 20. století, esence ženství ve všech jeho podobách, stále inspiruje. Protože to je její hlavní poselství. Diana z Themysciry není v srdci obyčejný kluk z Kansasu nebo milionářský sirotek, Diana je velvyslankyně míru ve světě lidí ať už v kostýmu nebo v civilu. Ten rok opakovaného odkládání premiéry byl hodně náročný, na pokračování jsem se těšila a výsledný film mě hodně překvapil. Budu ráda, pokud vznikne i trojka. Určitě bych si dala opáčko v IMAXu, nejlépe obou dílů. Ale musím se spokojit s letňákem v Pardubicích. (31.12.2020)

Romantická linka šlape opět skvěle a výprava je vymazlená do posledního detailu, ale se vším ostatním to už tak jednoduché není. Samotná zápletka alá džin z kouzelné lampy je tak cheesy a over the top, jak kdyby vypadla z céčkové komiksovky minulého století a finále tomu nasazuje korunu… Člověku se zasteskne i po digibordelu z jedničky odehrávajícím se v noci :-/. Tohle nemá v době, kdy konkurence nabývá na síle maximální rychlostí, co dělat a volba této starosvětské story je pro dvou set milionovou vlajkovou loď DCčkovského univerza, která se i v momentech, kde by potřebovala kapku nadhledu, bere smrtelně vážně, je vskutku nešťastná. Soundtrack není nijak výrazný, Zimmer si jede svůj standard, což s sebou nese i jeho opakované vykrádání nejen sebe sama, které mi je už malinko protivné. Kristen Wiig je skvělá a herecky nepřekvapivě o několik pater výš než Gadot, ale jako Cheetah je zoufale nevyužita. Nad doslovným poselstvím o síle lásky a pravdy (tahá to za uši stejně jako před třemi lety), detailními zpomalovačkami s očima drásajícím green screenem a zcela zbytečným golden eagle armour (chápu, tvůrci potřebovali něco hezkého na plakáty…) mi doposud zůstává rozum stát, ale ve srovnání s katastrofálními Birds of Prey nebo ultra průměrným Shazamem se v mých očích stále nejedná o takový průšvih a na rozdíl od obou zmíněných DCčkovských prasáren má WW84 i své světlejší momenty (především ty, ve kterých se Jenkins může opřít o Pinea). Možná za to může letošní blockbusterové sucho v kinech, ale já se trápil o poznání míň než u čehokoli podobného z Netflixu (Old Guard, Project Power, 6 underground,… ) 6/10 (DCEU: MoS 9/10 BvS 4/10 SS 4/10 WW 7/10 JL 4/10 AQ 8/10 S! 5/10 BoP 4/10) (29.12.2020)

Koukám, že tentokrát má podpatky ještě vyšší než v minulém kostýmu. (Ne, kecám, podívala jsem na boty z prvního filmu a jsou stejně stupidní.) Jinak jsem aktuálně od Patty Jenkins viděla tři filmy a všem třem jsem dala odpad, takže si začínám říkat, že možná úplně nemám ráda styl Patty Jenkins. A co mě rozčílilo úplně ultimátně, že mají k dispozici Hanse Zimmera a stejně si pro nejzásadnější momenty půjčují Adagio in D Minor (alias The Surface of the Sun) od Johna Murphyho. Ať si vymyslí vlastní hudbu a nechají moje nejoblíbenější existenciální zombie sci-fi a jeho vesmírně nádherný soundtrack na pokoji. (28.12.2020)