Wonder Woman 1984

Presne v súlade s názvom je to natočené v duchu komiksových filmov a seriálov z 80. rokov, takže to má šialene stupídnu zápletku s akousi živou verziou Arabelinho prsteňa, bla-bla dialógy, zmätených predstaviteľov (Chris Pine výborne hrá herca, ktorého medzi dvoma dávkami heroínu vytiahli zo šatne a on ani netuší, v akom filme práve hrá), zúfalých zloduchov a veľmi zle natočené akčné scény s lacnými trikmi. Tie našťastie tvoria len asi 10% obludnej stopáže, zvyšok sú pokusy o romantiku, nechcene smiešne drámy a dojáky, alebo iba nudná vata. Do toho Zimmer hučí s akousi techno verziou Morriconeho Misie, otravnou ako všetky jeho kompozície z posledných rokov. Chcem veriť, že je to všetko zámer. Návrat ku komiksovým výplachom z dôb pred prvými X-Men, keď kinám vládli Batman a Robin. Lebo keď sa na to dívam touto optikou, tak sú niektoré scény svojou nemotornosťou a mimóznosťou celkom milé. Ale ak to takto nezamýšľali, tak je to najhorší DC film vôbec, vedľa ktorého sú aj BvS a Liga absolútne pecky. (27.12.2020)

Pokus o zopakování totožného postupu v jiné retro době dopadl polovičatě. Ať už se hlavní scénárista prvního dílu Allan Heinberg dobrovolně odklidil k seriálům nebo se nepohodl s dalšími tvůrci, u pokračování už jeho jméno nefiguruje a je to znát. Ingredience jsou totiž stejné, ale jakási středová nit, která z dobrodružné pohádky udělala legendární podívanou, tentokrát chybí - a nebo je zašmodrchaná. Nebudu lhát, vážím si staromilské první poloviny, která se chová tu jako Superman od Richarda Donnera, tu jako fantasy béčka téže doby (myšleno v dobrém). Ani tentokrát se zbytečně nestaví propojené vesmíry, jen se jde po cestě komiksů tím směrem, kterým mířily před desítkami let v papírové i celuloidové podobě. A většinu času funguje i v navázání na válečné hrátky, protože jestli má někdo chemii téměř atomovou, jsou to Gal Gadot a Chris Pine. Jak se člověk přenese přes to, že se někdo objevuje v cizím těle a jak je s oním tělem poté nakládáno, zůstane sladkobolná, rozpačitá, ale přesto opravdová a uvěřitelná romantika, kde věřím každému slovu a při libovolně plačtivém prohlášení typu "Už nikdy nebudu milovat," ukápla nejedna slza i mně. Tím ale končí největší pozitiva a se zbytkem si nevím rady. Nemám problém s náturou a směřováním dalších postav, protože i to spadá do obrázkové tradice, ale nevím, proč je Pedro Pascal silou tlačený do módu Rock Me Amadeus a proč je ho v ději asi tak o třicet minut více, než by bývalo stačilo na bohaté prokreslení jeho motivace. Stejně tak časté "vychovávání" diváka je do očí bijící a morálních pouček na téma gender nebo consent mohlo být méně nejen kvůli tomu, že sem žánrově nepasují, ale protože jsou téměř polopaticky servírovány přímo do kamery. A konečně to nejtrestuhodnější. Finální souboj a co z něj vzejde je nejslabší částí filmu, která jak kdyby byla přítomna jen kvůli nutnosti se jakkoli se zápletkou rozloučit. Akce je banální a kvůli šeru neviditelná, závěrečná morální lekce nelogická, kostýmy a masky vůbec nefungují a hlavně se v tu chvíli jde k půl třetí hodině stopáže a jakkoli jsem se u filmu bavil, tohle rozhodnutí nic nestříhat nechápu ani trochu. Patty Jenkins podlehla velikášskému syndromu a Wonder Woman hlavně proto musela na završení trilogie zapomenout. (19.07.2023)

// Skoro až donnerovsky natočená komiksárna, kterou táhnou především Gadot s Pinem, a sráží tradičně špatní záporáci a někdy až zbytečně laskavé kecy postav. Atmosféra osmdesátek je fajn, stejně tak odkazy na původní komiksy, chybí tomu ale lehkost a nějaká výraznější scéna jako byly zákopy v jedničce. 6/10 P. S. nejlepší scény jsou ty, ve kterých hraje hudba z Man of Steel a BvS (27.12.2020)

Kdybych už nikdy v životě neviděl žádný film od Patty Jenkins,vůbec by mi to nevadilo. Ne že bych se na její Wonder Woman 1984 nějak extra těšil nebo se řadil k velkým fandům jedničky, ale ty dvě a půl hodiny s Gal Gadot mi ubíhaly stejně rychle jako třeba třicetiletá válka. A jsem přesvědčený, že za to může režisérka, která prostě blockbustery a akční filmy nezvládá. WW1984 má extrémně přepálenou stopáž a bohužel většinu z ní tvoří naprosto bezvýznamná vata. Zasazení do osmdesátých let mi moc nedávalo smysl a film by se mohl odehrávat téměř kdykoliv před Batman vs. Superman. Prakticky nic se tu neděje a když už dojde na akci, je přinejlepším průměrná. Jediné světlejší momenty jsou romantické scény, ve kterých se film může opřít o Chrise Pinea. Největší problémale vidím v tom, že Jenkins chtěla očividně natočit něco, co by připomínalo prvního a druhého Supermana. Tedy naivní komiksovku s jednoduchou zápletkou, snadno rozlišitelným dobrem a zlem a spoustou naděje a optimismu. Nic proti tomu. Jenomže výsledek připomíná spíš Supermana 3 a 4, což fakt nejsou dobré filmy. Celkově Wonder Woman 1984 nepůsobí jako velkofilm z roku 2020, ale jako něco, co vzniklo dva roky před prvním Iron Manem, kdy v Hollywoodu pořád ještě nikdo moc nevěděl, jak zacházet s komiksovými hrdiny a hrdinkami a celý superhrdinský žánr se ještě hledal. A ne, nemyslím to jako pochvalu za oldschool přístup. Jenkins jednoduše natočila ne starosvětský film, ale film, který působí extrémně staře. Krom hezkých kostýmů a výpravy vlastně moc nevím, co na něm chválit a proč bych ho měl komukoliv doporučit. (28.12.2020)

Zřejmě nenapíšu nic objevného, ale beru to jako osobní výpověď. Při této nastalé situaci můžeme být rádi za víceméně libovolný blockbuster a ještě před pár měsíci by mě vůbec nenapadlo, že se velikán typu Warner Bros rozhodne nakopnout své cash-flow takto razantním způsobem a naservíruje nám všecky své velké filmy následujícího roku (které z velké části už tak odkládal a měli jsme je vidět letos) jak v tom zbytku otevřených kin, tak i na HBO MAX. A po nepříliš uspokojujících finančních výsledcích Tenetu z kin tu máme první vlaštovku, což měl být velký vánoční dárek, ale jak už zřejmě všichni zjistili, minimálně podle modré barvy zde, nějak se to úplně nepovedlo. A mě teda strašně zaráží, jak se to mohlo u jednoho z nejdražších typů blockbusterů, které tvoří ti nejlepší lidi z oboru a tvůrci, jež připravují už druhý díl, stát. Ale je tomu tak a Patty Jenkins si to za rámeček nedá, místo toho si naplní kapsy těmi milióny, které dostane za bleskurychle odsouhlasený třetí díl v její režii. A mě to celkem dost mrzí, jelikož hlavní problém WW84 vidím v bezkrevné režii a nesmyslně nabobtnalé stopáži. Jsem si jist, že pro mnoho lidí bude scénář filmu výškrabek těch nejprovařenějších a nejnudnějších klišé a ačkoliv s tím do jisté míry souhlasím, k této komiksovce vlastně přesně tohle sedí a mnohdy až nesmyslně obsáhlý fanservis plný postav, věcí a událostí z komiksových sešitů (potitulkovka byla už i na mě moc, ale jsem si jistý, že pamětníky potěšila) mě vlastně nerušila a jen jsem si odškrtával jednotlivé body, které ještě nestihla obsáhnout jednička (ano, tolik propíraná neviditelná stíhačka). V obsazení bych nakonec problém neviděl, i když mi celou dobu přišlo, že postava Kristen Wiig neměla být úplně pokročilá čtyřicátnice, ovšem na druhou stranu respekt za elán; Gal Gadot a Chris Pine se již v originu ukázali jako to nejlepší ze světa Amazonek a zprvu mě štval Pedro Pascal se svým příšerným přehráváním, nicméně se nakonec ukázalo, že svou pravou tvář teprve ukáže a jeho otcovská linka mě na konci k mému překvapení dojala (i když opět narvaná klišé typu běhání k sobě přes louku). A i když tohle všechno píšu, mám pocit, že ani když je člověk imunní vůči všem prozrazeným informacím o příběhu kvůli dvojnásobnému odložení premiéry a natahovaným hypem, ho tu zkrátka nic moc nemůže překvapit a jedná se o pouhou spotřebku, která...což je hlavním důvodem mého lehce nadpůrměrného hodnocení, nijak nestrhne a v určitém bodě začne i dost člověka unavovat. Nicméně hateři Snydera a temného finále prvního dílu si jistě užijí onu přebarvičkovanost 80.tých let, což bylo mimochodem asi to nejvíc vykonstruované rozhodnutí, o němž vedení patrně jednalo na začátku projektu; protože osmdesátky prostě pořád letí...zatím 60% a jakmile Pes dovolí, dám tomu šanci v kině. (29.12.2020)