Za každou cenu

(1001) Nick Cave a Warren Ellis zase řádí. To jsem chtěla říct předem. Za každou cenu je jeden z těch filmů, kde určitě každý druhý a možná že i každý první záběr vypadá, jako že všichni lidé v něm pózují na plakát, ale když je to chytrý meditativní moderní western o vztahu bratra k bratru, jedince k předkům a všech k půdě, tak to nejenže odpustím, ale snad i trošku vnímám jako přednost. Také je to po nějaké době zase film, kde jsem si opravdu užila dialogy a obdivovala, jak byly napsané a používané. O to, o čem se mluví, úplně nejde, ale přece je důležité, že to zaznělo. O charakterech všech čtyř mužů mi to říká velmi mnoho, buduje to sympatie k oběma dvojicím a zároveň vytváří podvědomý strach z jejich nevyhnutelné konfrontace. Film nechává každé emoci dost času, aby dostatečně ukázala svůj efekt na svého prociťovatele. Velmi pomalu a pozvolna buduje napětí a divácké očekávání, aniž by to přetáhl do neúnosné délky nebo nudy. A potom ještě pořád dokáže nabourat očekávání a překvapit svým vývojem. Bena Fostera, Gila Birminghama i Jeffa Bridgese (v tomto pořadí) jsem již milovala, a nyní ke svému překvapení na tento seznam asi budu muset zařadit i Chrise Pinea. A taky miluju, že je to zároveň absolutně civilní a výsostně žánrové. (06.09.2017)

Parádní chlapská žánrovka ze starý školy. Jeff Bridges (vypadající jako Kris Kristoferson) si zopakoval svoji roli z Opravdový kuráže a se svým indiánsko-mexickym partákem, kterýho furt stírá, se vydávají po stopách bratrské dvojice Chris Pine (ten rozumnější, co to dělá kvůli dětem a nechává velký dýška macatejm a nadrženejm servírkám) / Ben Foster (skvěle zahranej magor, co si to hlavně užívá). Má to 70's atmosféru, pomalejší tempo, ale skvěle napsaný a zahraný postavy a odehrává se to ve strašně zkrachovalejch lokacích. 80% (02.12.2016)

Čistá esence z Cormacka McCarthyho, o které si regulérní adaptace jeho děl mohou nechat akorát tak sladce zdát. Bez nadsázky nejlepší filmový neo-western, u kterého je až zarážející, na kolika úrovních funguje a to bez jakýchkoli případných "ale". Funguje to bez výhrad jako žánrovka, jako studie skvostně napsaných (a bez výjimky neméně skvostně zahraných) charakterů, jako hypnotická pocitovka těžící z Cavea a nekonečných texaských dálav i kamery, co je umí náležitě p(r)odat, jako odraz doby i sociální sonda do duše makající republikánské třídy, co nic nemá, banky se po ní vozí a okolnosti je nutí jít od úvěru k úvěru a z dluhu do dluhu (žádný jiný film vám tak názornou a nenásilnou formou neukáže, proč si Amerika zvolila právě Trumpa), jako učebnice minimalistických dialogů "vo něčem", byť zdánlivě "vo ničem", jako... No, na stejné vlně by se dalo pokračovat dlouho. Dlouhá léta jsem neviděl film, který by tak umně stíral hranice mezi čirým žánrovým potěšením a existenciální festivalovkou. Za mě prostě a jednoduše okamžitá klasika; a to nejen v rámci "peckinpahovského" žánru. (16.11.2016)

Mám rád příběhy lidí, kteří mají v životě většinu věcí špatně a přesto by nic neměnili. Čert tomu chtěl, že se takové příběhy často odehrávají v Texasu. Z vloupaček Tobyho a Tannera mám pocit palčivého stesku po starých časech, které se nevrátí a brumlavý ranger Jeffa Bridgese piluje westernové kontury téměř k dokonalosti. V kombinaci s perfektní kamerou, která všechny širé dálavy zabírá s pohlcující zasněností, nemám daleko k nejvyššímu hodnocení. Zabraňuje mi v něm jediné - neodbytný pocit, že opisování z Tahle země není pro starý bylo až příliš. (11.01.2017)