Ticho před bouří

Originalita se filmu upřít nemůže. Pěkné prostředí, klasicky sedlácky působící McConaughey urputně lovící svou vytouženou rybu. Jenže Hemingwayův Stařec a moře tohle není a brzy film začne střílet náznaky, že je to celé trochu jinak. I přes pomalé tempo mě to bavilo a docela rychle jsem k mému překvapení odhadl, o čem to celé vlastně je. On se film těžko hodnotí bez nějakého spoilerování, ale můžu říct, že pravděpodobně stejně jako ostatním, i mně celá zápletka přišla, sice zajímavá, ale taky děsně nedotažená. Film je jako epizoda Black Mirror, kde měl Steven Knight nějakou určitou myšlenku a chtěl z ní vykřesat šokující pointu, ale že to vlastně nedrží příliš pohromadě, nad tím si už hlavu tolik nelámal. A buď tohle divák překousne a přijme to nebo film nadobro odstřelí. (25.04.2020)

Film trpí klasickým "One Man Syndrom"em, kdy je jeden autor jak scénáristou tak i režisérem filmu. většinou z toho plyne, že není sebekritický a je to patrné i zde. Poměrně atmosférou docela hutný a postupně gradující thriller se mění přes WTF vlnu do srágory, což je velká škoda. Celou dobu čekáte, co se z toho vyvine, kdy se TO už stane a co se bude dít v té poměrně již krátké době do konce filmu poté a najednou přijde naprostý twist, který je WTF, ale ještě bych ho akceptoval (byť by některé scény již nedávaly moc smysl) a ještě ho chápal jako tvůrčí záměr, ale kdyby vše končilo oním hlášením z rozhlasu/televize. Všechno poté mělo být vypuštěno a existence dalších scén celému filmu vyloženě brutálně škodily. Fakt škoda, velká, smutná velká škoda. --- Tři čtvrtiny filmu ****, po twistu s přimhouřením oka ***, konec už těžké **, a to jsem ještě hodný. Výsledek: *** (01.02.2019)

Zajímavý nápad a dobré provedení (Mathew McConaughey je velmi uvěřitelná troska, Anne Hathaway zase femme fatale jako ze žurnálu, Jason Clarke hraje záporáka jako Gene Hackman, kterému je i podobný), nicméně přijít s šokujícím odhalením někdy ve dvou třetinách filmu a do konce už ho netrumfnout a jen ukazovat věci, které se ve světle toho, co divák i hlavní postava už vědí, jeví jako dost bizarní a jen málo logické či snad napínavé... To mi nepřipadalo šťastné. Ale bylo to odvážné. (11.08.2019)

Steven Knight se rozhodl napsat scénář stylem all-in a vsadit v něm na jedinou kartu. Vyzbrojen vědomím, že na mě v průběhu číhá nečekaný zvrat, jsem se v horku, ve kterém kolem sebe krouží klasicky rozevlátý McConaughey (což mu nepřekvapivě i tentokrát dokonale sedí) a žánrově snad až příliš vyumělkovaná Anne (které ale tato poloha k mé velké lítosti vůbec nesedí), snažil hledat vodítka, co mě nasměrují správným směrem, tedy k uhádnutí pointy. Neměl jsem šanci. Hra, která se začne hrát pomocí prapodivných "telepatických" narážek, vygraduje něčím, o čem nechci mluvit, abych neřekl příliš, ale bez čehož toho zároveň o moc víc říct nedokážu. Často čtu názory, že filmový svět už nemá čím překvapit. Všem podobně smýšlejícím bych plavbu na Serenity doporučil, ať už se se vším, co na ní potkají, rozejdou v dobrém či zlém. Pro mě se ale jedná o polovičatý zážitek, který od jisté chvíle nemá důvod dohrávat zdánlivě klíčové linky - a přesto to ještě dlouhé desítky minut dělá. Třetí hvězda proto jen za nevídanou tvůrčí odvahu. (19.02.2019)

Serenity je unikátny film, no určite nie v dobrom slova zmysle. Steven Knight zrejme úprimne veril svojmu námetu a som si takmer istý, že ho ho previedol na plátno presne tak, ako ho chcel previesť. Toľko diskutovaný príbehový zvrat, ktorý prichádza v približne po hodine diania, však robí filmu skôr medvediu službu. Na jednej strane ním síce dokáže zodpovedať viaceré nezrovnalosti, vďaka nepríliš šťastnému uchopeniu sa však vytrácajú i tie posledné zvyšky atmosféry a záverečná tretina pôsobí ako zdĺhavá dohra, o ktorú sa vlastne nikto neprosil. Podobná látka by pritom pokojne mohla fungovať - hoci i v podobe kratšej epizódy Black Mirror. Knightovi sa to však, bohužiaľ, rozsypalo pod rukami a nakoniec možno oceniť iba určitú originalitu. No je to málo. (25.02.2019)