Boty plné vody

Naprosto nevyrovnaný soubor tří skic z poválečného šumavského pohraničí otevírá až šokantně hloupá etuda zoufale se snažící rozkřesat jiskry koloritu či atmosféry, ale troskotající vzápětí na toporném herectví nastoupivších či nastupujících normalizačních es. Co naplat, toto hraní si na hraní ostatně poškozuje i obě zbývající povídky, z nichž ta závěrečná alespoň nepostrádá napětí a té prostřední (již bohužel ještě poškozuje nedostatečná odvaha k "nedějovosti") nechybí právě ta hledaná atmosféra. Osobně se mi líbila nejvíce a kdyby z většiny vojáků zbyly jen siluety a zbyla z nich jen ústřední postava velitele, na jehož psychologickou kresbu by režisér soustředil svůj důraz, byla by perfektní. Ale není to záblesk za bouřky, je to opravdu jen krátké zajiskření v čase chladu. K dokonalosti zbývalo opravdu mnoho. Long way... (08.10.2010)

Nemám příliš pozitivní vztach k bývalé pohraniční stráži, přeci jen střelbu do občanů vlastní země ( "zdravím" soudruha Vojtěcha Filipa, bývalého pohraničáře a dnes předesedu nejmenované politické strany a současně kecala o lidských právech ), kteří se provinili jen tím, že už dál nechtěli snášet politický teror komunistické strany, těžko omlouvá i fakt, že taková hold byla doba. Nicméně k mé velké radosti se všechny tři povídky vyhýbají komunistické propagandě a tak se v klidu můžu soustředit na hodnocení samotného povídkého filmu. Povídka první - Zelenáči - Opravdu vysoce zbytečná až trapná záležitost , která zaujme snad jen tím, že v ní vidíme Lábusa s vlasama a Krampola bez deníku Aha - **. Povídka druhá - Silvestr - Líbila se mě ve svý podstatě asi nejvíc. Jasně je vidět, jak jeden telefonát, díky nesmyslnýmu vojenskýmu myšlení dokáže obyčejným záklaďákům překažit nejen silvestra, ale, a to hlavně, i šoustík - ***. Povídka třetí - Zimní vítr - Jednoznačně nejakčnější a nejdramatičtější povídka, odehrávající se v naprosto příšerným počasí. Ten ledovej vichr mě olíznul až do postele, brrrr - **** . (08.01.2010)

Jedná se o povídkový film nevyrovnané úrovně. První povídka je z .1945 o nástupu nováčků a ničím nezaujme. Druhá povídka z r.1948 je o silvestru na hranici a očekávané kontrole " z hora". Z hlediska dramatičnosti je nejpovedenější třetí povídka režiséra Soukupa z r.1951 o zadržení " záškodníka". Překvapivé je, že povídky jsou prosty jakéhokoliv politického školení či agitace. První povídce 30 % Druhé povídce 40% Třetí povídka 65% (26.02.2009)

Ani jedna z povídek se mi moc nelíbila. První se snaží bejt vtipná, ale moc vtipná neni, druhá je úplně o ničem a ta poslední, která chvílema vypadala celkem zajímavě, mi prostě přišla odfláknutá. Možná mohli natočit taky nějakou povídku, která by pojednávala o tom, že hlavnim účelem pohraniční stráže nebylo ani tak to, aby se nikdo nedostal dovnitř, ale aby se nikdo nedostal ven. 40% (06.09.2012)

Tři povídky z prostředí Pohraniční stráže na Šumavě jsou rozdílné. Možná to filmu trochu uškodilo. Zelenáči je taková vojenská komedie, Silvestr je smutná balada s prvky romantiky a Zimní vítr je něco mezi akčním dramatem a thrillerem. Když si odmyslíme ideologické zabarvení, které u prvních dvou povídek je slabé a u třetí není tak silné, tak jde o slušně herecký obsazený film v exteriérech Šumavy, která jako by se nacházela za polárním kruhem. I když je pravda, že teploty tomu někdy odpovídají. Za mne silné tři hvězdy. (04.06.2019)