Jsem božská

Je lepší být plnějších tvarů, ale nohama na zemi, nebo ideálem z časopisů a sociálních sítí s hlavou někde v oblacích? Nebo je to vlastně úplně jedno? U Amy Schumer jde spíš než o kila o nízké sebevědomí. Stačí velké přání (po sledování Velkého Toma Hankse v televizi) a pád na hlavu. Námět, kterak všichni ostatní žádnou změnu u hlavní hrdinky nepozorují, je docela fajn. Jenže zbytek dře. Ano, ona se začne prodávat (získá práci snů) a nebojí se ani opačného pohlaví (dosud byla single), jenže pochopitelně začne ztrácet vlastní osobnost, což se nejbližšímu okolí nelíbí. Smyslem má být, že na konci přijme samu sebe bez ohledu na fyzické nedostatky. Protože je chytrá a zábavná. Jenže výsledek chytrý ani zábavný není. A vlastně je zoufale falešný aneb pokud vypadáš zhruba jako Amy, která rozhodně není ošklivá, tak se raději zavři někde ve sklepě. Na mnohými zmiňovanou Bridget Jones to rozhodně nemá, protože ta byla mnohem autentičtější. Zatímco Schumer hraje velmi slušně (ač na humor scénáristé zapomněli), obsazení Michelle Williams jsem nějak nepochopil. Ve výsledku mdlý průměr a trochu střelba do vlastních řad. (13.08.2019)

I Feel Pretty je velmi trefnou feministickou jízdou, ze které skeptický pohled na svět očima amerických žen trpících mírnou či horší nadváhou sálá ze všech koutů. Amy Schumer zajisté není žádnou herečkou, kterou bych si kdy troufl vyhledávat, tahle role jí ale až na přepálené chvilky sedla a komedii dotáhla v podobné tónině, jako ji začla, až do zdárného konce. Nebudu zas a opět lhát, že mě sem, jako v případě neviditelného In Darkness, dotáhla minirole Emily Ratajkowski. Snad kvůli ní budu moci přestat trpět průměrné snímky a dočkám se obdobně skvěle procítěného díla jako bylo We Are Your Friends. (05.09.2018)

Keporkak Amy Schumacher, se jako její nejlepší kamarád megalodon na souši Melissa McCarthy, opět bezpohlavě vrací k něčemu co by se dalo nazvat jiným druhem mučení, počkej, jak tomu říkali na kabelovce? Jo, humoru! A opět to bude o tom, jak si máme sami sebe vážit (tak já bych radši Schumer nedávál vážit, jinak by se mi rozbila váha), i bez ohledu na to jak na venek vypadáme. Zase komedie pro tlusté krávy. Jenže proč ty tlusté holky klamat, něčím jako, že se stačí polozabít na rotopedu, a pak se po otřesu mozku cítit krásná? A pak na klišovitým a slaďoučkým konci se ta tlustá machna dozví, že krása není vše, aby jste se cítila dobře. Tak kurva, to i Popelka a její tři oříšky jsou víc realističtí než tenhle brak. Serte na to, chceš být krásná a štíhlá? Vypnu bednu, zvedni tu svou tlustou prdel z gauče, zahoď nuttelu a běž cvičit.. trapný až běda. (05.08.2019)

Šla jsem na to hlavně proto, že se mi líbil námět a byla jsem zvědavá, co z toho udělali. Koneckonců filmů o vnitřní hodnotě a síle sebedůvěry (oproti pouze povrchní kráse) není nikdy dost. Brzo po začátku jsem však pochopila, že to není v tomhle ohledu moc šťastně postaveno. Zpracovat tohle téma jinak, mohl to být daleko silnější film a to i včetně toho, že by zůstal komedií. Kámen úrazu je hlavně to, že hlavní postava svým způsobem ztělesňuje myšlenku, že vnější krása je to důležité, a podle toho se taky skoro celý průběh filmu chová. Jakmile sama sebe začne vnímat jako "krásnou", okamžitě se její chování obrátí k domýšlivosti, místy až arogantnosti, a celou dobu je tak extrémně zahleděná do sebe, že je to až nesympatické a otravné. A pokud je vám hlavní postava nesympatická, film jako celek tím značně klesne. Cílem nejspíš bylo těžit z komediálnosti rozporu mezi jejím vychloubačným postojem ("Ano, vím že s tímhle božským tělem bych mohla dělat modelku") a nevěřícnými reakcemi okolí, jenže pokud měl film zároveň za cíl vyzdvihnout myšlenku, že krása vychází zevnitř a sebedůvěra dokáže divy, tak to tímhle dost zabil. Na konci sice hlavní postava samozřejmě prozří, ale už to pro mě jako pro diváka nespravilo ten špatný dojem, který po většinu filmu dělala. A co víc, její uvědomění, že to nebyla krása ale sebedůvěra, která ji dovedla, kde je, bylo tak slabé, že to okamžitě vyšumělo a divák to skoro ani nestačil postřehnout. Celkově mě mrzí, že se tady zdravé sebevědomí zaměnilo za namyšlenost a skoro se i dá říct nedostatek soudnosti. Je to škoda. Každopádně, na jednorázové podívání to nakonec ušlo. A i když Amy Schumer si mě tentokrát rozhodně nezískala, Michelle Williams se mi naopak ve vedlejší roli moc líbila. Je to pro ni docela netypická role, ale tím spíš mě překvapila a zároveň i pobavila. ~(3,2★)~ (28.07.2018)

Takhle si myslím, že měla vypadat Bridget Jones. Máme zde boubelku, která má podobné problémy se sebepřijetím, ale nechová sena rozdíl od Bridget jako debil, jenom jí chybí zdravé (nikoliv zbytečně přehnané) sebevědomí. A o tom to celé je. Samotná zápletka s tím, jak se praští do hlavy, sice trochu recykluje jiné nápady, ale zde zůstává v realistické rovině, což je filmu jen k dobru, a scénář naprosto přesně jede tak, jak má. Jen některé pasáže jsou zbytečně zdlouhavé a natahované, zvláště ta, než pochopí, že to celou dobu byla ona. Během toho projevu na její pochopení a poznání je pak moc málo času, ačkoliv ano, nakonec kvůli tomu její projev k publiku vyzní velmi efektivně. Ale osobně bych víc ocenil, kdyby si věci uvědomila už v té restauraci, kde má sraz se svým klukem, byl by čas na účinnější a podrobnější přerod její postavy a jejího uvědomění si věci. Jinak poselstvím filmu je buďte sami sebou, kašlete na to, co o vás říkají ostatní, a mějte zdravou sebedůvěru sami v sebe. Což je hodně pozitivní. (30.09.2023)