Čintamani & podvodník

Plejáda výtečných českých herců - třebaže často v epizodních roličkách. Výtečná Scheinpflugová (přítelkně K. Čapka) ukazuje, jak výtečná to byla herečka - škoda, že filmový pás nám ji mnohokrát nezachoval. Dále v ženské roli zazářila herečka staré nepříjemné hraběnky Zanelliové. Ani ostatní herci se nadali zahanbit. Neprávem opomíjený film. (13.03.2015)

Čapek je mým nejoblíbenějším českým spisovatelem a jeho adaptace patří k těm vesměs povedeným (až na již zmiňované Temné slunce, viz Krakatit). Povídky jsou kouzelné, sluší jim i ta černobílá. Když navíc si jednu z hlavních rolí střihne manželka Olga Scheinpflugová, ve filmu skoro neviděná, co si přát více? Povídky jsou koncertem takových hereckých es, že by to stačilo na seriál či slušný celovečerní film. Čintamani mám raději, Podvodník tematicky není tak silný. Ale obé právem ve zlatém fondu. U Čintamani se mi v souvislosti se sběratelskými vášněmi mimoděk vybavuje i černý humor Roalda Dahla a uřezané nohy skříně, kdo četl ví, o čem mluvím. (04.06.2008)

Za téppichy v podstatě nic moc, téma je prima, ale provedení má své drobné i větší mouchy. Atmoška kolem sňatkového podvodníka je ale dost přijatelnější a nebýt té Bohdalové hrající si na díblíka, ačkoli v té době už měla doma devítiletou Simonu... propadla bych tomu. Samozřejmě zcela díky apart epizodce s Věrkou. Lituji jen, že Olga tak dlouho nehrála do filmu, přišli jsme o mnoho. (18.02.2009)

„Tak Vám řeknu, Mistře, nikdo si nedovede představit, co to je za fušku ta Vaše práce. To radši operuju ledvinu nebo žlučník.“ První povídka Čintamani a ptáci byla takový lehký nadprůměr. Slyšet Šmerala nebo Jiráskovou překládat z angličtiny překvapí, ale jde tu o něco jiného, totiž honbu za získáním koberce. Vzrůstající sběratelská posedlost stejně jako ošetřování při „přípravě“ byly fajn, ale nejvíc mě bavil celý ten „nehlučně“ provedený čin, který si pro sebe ukradl Hlinomazův „profesionál“. Druhá povídka Příběhy sňatkového podvodníka se mi líbila ještě o něco víc. Zábavný byl již zástup zhrzených na policii, ovšem pořádnou šťávu to dostane až s příchodem Sovákova světáckého houslisty, jeho vztah s policistou mě moc bavil. Celkově ani 1 z povídek nebyla kdovíjak narvaná fóry, ale zvláště druhá z nich byla úsměvná a pohodová. Hodnotím solidními 4*. „Všechno zaplať, protože já si potrpím na pořádek. Ono je to poznat hned na ksichtě člověku, víte? Když nemáte dluhy, tak se můžete klidně každému podívat do očí.“ (17.02.2018)

Vladimír Šmeral je pro mě navěky zosobněním té nejvíc iritující postavy z Čapkových "kapesních" povídek. V roli prapodivně pokřiveného charakteru doktora Vitáska předvádí vynikající herectví, zatímco režisér Krejčík dělá povídku jaksi stravitelnější a krapet více ji zalidňuje - zejména výrazným Josefem Hlinomazem:) Druhé povídce vévodí Jiří Sovák coby "švihák lázeňský", ale jde o takovou typickou sešlost hereckých hvězd za účelem hraní podle věhlasné předlohy. Je to po všech stránkách kvalita, ale nebere mě za srdce a vnímám ji jen jako řemeslnou záležitost. 80% PS: Kompaktnější verzi Podvodníka nabízejí Čapkovy Kapsy z roku 2011 - tam se role lichotníka a následně sňatkového podvodníka mazácky zhostil Radek Holub a jeho přátelskou Nemesis ztvárnil David Novotný. (24.07.2012)