Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Dvě povídky (…z druhé kapsy) Karla Čapka zfilmoval v roce 1964 režisér Jiří Krejčík. V první z nich, Čintamani a ptáci, jsme svědky sběratelské posedlosti lékaře MUDr. Vitáska, který ve vetešnictví objeví světově unikátní perský koberec. Cesta za jeho získáním je více než strastiplná. Majitelka vetešnictví paní Severýnová nemá o hodnotě koberce tušení, a tak jej používá jako pelíšek pro svou fenku Aminu. Majitelka koberce, vdova Zanelliová, má kus u paní Severýnové jen v úschově, a protože jde o rodinnou památku, nechce ani slyšet o jeho prodeji. Noblesní doktor Vitásek se kvůli své vášni nakonec spaktuje s lupičem… V povídce Příběhy sňatkového podvodníka pátrá inspektor Holub po dosud neznámém a nepolapitelném elegánovi, který na starších osamělých ženách vylákal desetitisíce korun. Jaké je jeho překvapení, když po nějaké době vypátrá známou firmu, bývalého podvodníka s losy pana Plichtu. Ten si po pobytu ve vězení musel opatřit pět zlatých zubů, čímž pro starosvětské paničky začal působit přitažlivě a důvěryhodně. A tak začal svou nově nabytou schopnost patřičně využívat. A nedokáže s tím přestat ani po svém zatčení, cestou na policejní stanici… Obě povídky poskytly řadě populárních českých herců příležitost k vynikajícím kreacím. V úsměvných prvorepublikových historkách zazářili mj. Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák a řada dalších. (Česká televize)

(více)

Recenze (100)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Vladimír Šmeral je pro mě navěky zosobněním té nejvíc iritující postavy z Čapkových "kapesních" povídek. V roli prapodivně pokřiveného charakteru doktora Vitáska předvádí vynikající herectví, zatímco režisér Krejčík dělá povídku jaksi stravitelnější a krapet více ji zalidňuje - zejména výrazným Josefem Hlinomazem:) Druhé povídce vévodí Jiří Sovák coby "švihák lázeňský", ale jde o takovou typickou sešlost hereckých hvězd za účelem hraní podle věhlasné předlohy. Je to po všech stránkách kvalita, ale nebere mě za srdce a vnímám ji jen jako řemeslnou záležitost. 80% PS: Kompaktnější verzi Podvodníka nabízejí Čapkovy Kapsy z roku 2011 - tam se role lichotníka a následně sňatkového podvodníka mazácky zhostil Radek Holub a jeho přátelskou Nemesis ztvárnil David Novotný. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Za téppichy v podstatě nic moc, téma je prima, ale provedení má své drobné i větší mouchy. Atmoška kolem sňatkového podvodníka je ale dost přijatelnější a nebýt té Bohdalové hrající si na díblíka, ačkoli v té době už měla doma devítiletou Simonu... propadla bych tomu. Samozřejmě zcela díky apart epizodce s Věrkou. Lituji jen, že Olga tak dlouho nehrála do filmu, přišli jsme o mnoho. ()

Reklama

Šandík 

všechny recenze uživatele

Obě povídky především příjemně překvapí naprosto suverénním herectvím. I malé role jsou tu výborně obsazeny a velmi slušně zahrány. Převod dvou Čapkových povídek "Z druhé kapsy" ovšem překvapuje také svou různorodostí. Zatímco první povídka je zpracována natolik volně, že snad lze mluvit spíš o pouhé inspiraci námětem povídky než o klasickém filmovém přepisu, pak ta druhá je převyprávěna téměř otrocky. Nutno říci, že v tohle případě se rozhodně víc povedl "otrocký přepis". Čintamani působí nevyrovnaně, zbrkle, místy i nelogický a je vybudován dosti zběžně a se značnými posuny oproti předloze. Ostatně, Krejčík zde evidentně chce především bavit, což se mu sice víceméně daří, ovšem atmosféru celé povídky tím pouze rozmělní, nemluvě o citelném oslabení Čapkovy brilantně vybudované pointy. Naopak "Podvodník" je vysloveným vtělením Čapkovy předlohy. Jak Brodského policajt tak především Sovákův delikvent dosti přesně odpovídají předloze a přestože i zde si Krejčík neodpustí místy snad až přílišné doplňky (hra na housle), čímž se i zde ocitá na samé hraně karikatury, vcelku lze tuhle adaptaci považovat nejen za nepřekonanou, ale asi i nepřekonatelnou... Celkový dojem: 75% (Čintamani 60%, Podvodník 90%) PS: Jen na okraj poznamenávám, že kdybych u tohoto počinu měl hodnotit podle klíče "film vs literatura", dostane literatura 100% a film s bídou 50%. Tohle svrchovaně literární dílko jednoduše nelze fo filmové podoby převést bez toho, že by spoustu věcí nenávratně zmizelo... ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Pod shlédnutí první povídky jsem se hned vrhnul do předsíně prohlédnout si koberec. Bohužel, nebyly na něm ani čintamani s ptáky, ani čintamani bez ptáků, a nakonec jsem pánové v té předsíni nenašel ani ten koberec! Výtečně se své role zhostil Hlinomaz, jeho způsob tichého vniknutí do vykrádaného objektu a utišování vzteklých psů prostě nemá chybu. Druhá povídka se mi jevila poněkud slabší už třeba proto, že pomačkaného melancholického Brodského a věčnou slečnu Bohdalovou nijak zvlášť nemusím. ()

Zagros 

všechny recenze uživatele

Čapek byl jednoduše úžasný autor a stále patří k mým nejoblíbenějším. Jako spisovatel dokáže i na krátkém literárním žánru povídky vykouzlit úžasný příběh, postavy i dialogy. Čintamani a podvodník jsou dvě různé povídky. První z nich, Čintamani a ptáci, je přeci jen místy utahaná a možná by zasloužila kratší stopáž. Druhá povídka, Příběh sňatkového podvodníka, to ale bohatě vynahrazuje. Skvěle napsané postavy jsou neméně skvěle obsazeny a zahrány. U rozhovorů a občasného špičkování podvodníka Plichty (Jiří Sovák) a inspektora Holuba (Vlastimil Brodský) jsem se bavil náramně. Škoda, že se těch povídek v tom roce rovnou nenatočilo více. Přemýšlím, zda se mám pouštět do projektu České televize z roku 2011 Čapkovy kapsy, ale asi to přeci jen risknu. Snad se dobrá předloha nedá moc pokazit. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (5)

  • Povídka Karla Čapka, která má i filmovou podobu – Čintamani a ptáci, vychází ze skutečného příběhu. Karla Čapka k jejímu napsání inspiroval orientální koberec, který někdy kolem roku 1924 objevil v pražském obchodě Heleny Zajíčkové. Přesně o devadesát let později koupila Čapkem obdivovaný koberec pražská Národní galerie a získala tím jeden z vůbec nejstarších orientálních koberců v českých sbírkách. (rakovnik)
  • Při natáčení scén z nádraží si režisér Krejčík nechal přinést megafon, aby přeřval vlaky. Megafon byl ale poruchový, proto byly jeho pokyny slyšet jen částečně. Krejčík se rozčílil a praštil megafonem o zem. Rekvizitář, který stál vedle režiséra, po něm skočil a narazil si o jeho hranu ret. Krejčík skončil u lidového soudu, protože byl obžalován z „brutálního napadení“ rekvizitáře. Byl odsouzen k veřejné důtce. (raininface)
  • Jako ideálního představitele MUDr. Vitáska navrhla Hugo Haase Jiřímu Krejčíkovi přímo Olga Scheinpflugová. Jiří Krejčík několikrát Hugo Haase ve Vídni navštívil, ale vzhledem k hercově zdravotnímu stavu byl nakonec nucen se svého původního záměru vzdát. Dalším kandidátem byl Jan Pivec, který roli odmítl s tím, že nebude hrát vedlejší roli v něčem, kde hlavní roli hraje čuba. Jiří Krejčík tedy oslovil Karla Högera. Tomu se scénář okamžitě zalíbil a Krejčíkovi na roli kývl. Mezitím však Krejčíkovi volal Pivec. Byl nadšen scénářem a roli chtěl přijmout. Když mu Jiří Krejčík odvětil, že roli už nabídl Högerovi, Pivec opáčil: „Učitelskej? Jak by takovou roli mohl hrát učitelskej" (narážel tím na původní zaměstnání Karla Högera) a pravil, že si to osobně půjde s Högerem vyřídit, ať je Jiří Krejčík bez obav. Jak řízení mezi oběma mistry probíhalo, těžko říct. Jisto je, že roli nakonec získal Vladimír Šmeral. (helianto)

Reklama

Reklama