Morálka paní Dulské

Ačkoliv člověk tak nějak tuší, jak to asi dopadne, stejně je napnutý, jak to dopadne. Skvělé herecké výkony, zvláště Zdeňky Baldové, která je v té své víře ve vlastní pojetí morálky a Boha velmi uvěřitelná, a zdatně jí sekundují ostatní. Ona ostatně má svým způsobem máslo na hlavě i služka Hanka, takže konečné rozuzlení jde brát jako její smíření se s tím, jak svět skutečně funguje. Vynikající je volba do hry vhodit tu nejnaivnější naivku s romantickým pohledem na život, jejíž pohled může, ale nemusí v někom něco pohnout či dovést k jisté reflexi. Superlativy si zaslouží i kamera, jemné kombinace jednotlivých vztahů, určitá nevyřčenost, náznaky, detaily. Krejčík se zde vyjádřil nejen k pokrytecké morálce 30. let, ale i té současné, ačkoliv již nejsou služky a pánové. Moc peněz, závislost na moci a penězích, a neschopnost přijmout svou vinu, to jsou nadčasová témata. (21.02.2015)

Většina herců se ke konci života potýká s nedostatkem rolí. Ukončit filmovou kariéru, tak, jak ji zakončila Zdeňka Baldová, to by si asi přál každý. V posledním roce života natočila Baldová dva filmy, ve kterých ztvárnila titulní roli. Páté kolo u vozu a tento. Zatímco Páté kolo u vozu byla čistokrevná komedie, Morálka paní Dulské bylo drama s komickými místečky a zde se mohla Baldová naplno rozehrát a zúročit své celoživotní mistrovství. A nejen mohla, ale ona to i udělala. Film však natáčela už vážně nemocná. Dnes se to tvůrcům těžko přiznává, ale když se chýlily natáčecí práce ke konci, muselo se spěchat. Zdravotní stav Baldové se totiž den ode dne horšil. Ke konci natáčení už museli "Baldinku" na natáčení nosit a dělat velké pauzy mezi obrazy. Dva týdny po premiéře Baldová zemřela. Kdo film viděl, musí uznat, že na naprosto profesionálním výkonu Baldové to není vidět. Chamtivá, zlá, lakomá a vypočítavá paní Dulská je místy i komická, přesně tak, jak Baldová své role tvořila i na divadle. V málokterém filmu se našlo tolik výrazných partů pro tolik hereček najednou. Vedle Baldové se ve filmu blýskla i Marie Tomášová, Jana Brejchová, Vlasta Fabianová, nebo Jiřina Šejbalová. Uznávám, že jsem se nechal strhnout výkonem Zdenky Baldové a podle toho vypadá i mé hodnocení. (02.03.2007)

Baldinka válí, z rolí dobrosrdečných a chápajících tetiček Pa, noblesních dam, které vnučkám pořizují u Podolské rukavičky, a všech nadmíru milých žen se přehrála v lakotnou babiznu, která despoticky ovládá celou rodinu. Všichni ostatní jen sekundují, všemu dominuje Baldová. Panovačnost Dulské je natolik silná, že její duch je přítomen, i když Dulská je mimo. Vše ovládá, všemu vévodí, o všem rozhoduje. Krejčíkovi se nádherně podařilo vykreslit starosvětskou atmosféru a především natočit předvoj Sňatků z rozumu, v nichž měl Filip opravdu na co navazovat. (13.08.2023)

Morálka pani Dulskej ma najprv prekvapila tým, že na dobu vzniku (1958), nie je skoro vôbec poznačená ideológiou. Potom ma chytil zaujímavý dej, s detailnou psychologickou kresbou postáv a skvelý herecký výkon Jany Brejchovej (jediný dobrý člen rodiny). Nikdy by som nepovedal, že 70 rokov starý film podá problematiku spoločenského postavenia tehotnej ženy 100X lepšie, než dnešné sociálne drámy. (08.02.2022)

Film o ne vábných stránkách kapitalismu lze udělat nejen s vkusem, ale i úsměvem a nadhledem. Měšťácké pokrytectví (existuje ovšem i proletářské a zdaleka se neomezuje na komunisty) bylo a je vděčnýn tématem. Zatímco soudobý konzumismus je chápán a nazírán současnou veřejností odlišně, zdaleka ne vyhraněně, ten starý byl za stara skoro vždy kritizován. Zprava, zleva, zespodu - a když to jen trochu šlo - i zeshora. Svým způsobem čítankový příběh ve stylu Olbrachtovy ANNY PROLETÁŘKY "ozvláštňuje" několik "maličkostí": vedle brilantní Krejčíkovy režie k tomu přispívá i scénář Jiřího Frieda a pak přímo přehršel uměleckých výkonů, jimž v titulní roli vévodí stařičká Zdena Baldová, pro niž nesmíme zapomínat na Fabianovou, Tomášovou, Šejbalovou či tehdy zvláště mladou Janu Brejchovou. Zhýralost sluší i standardní suverenitě Vladimíra Ráže. Zapomenout nelze ani na dobře fabulovaný obsah, v němž je protikladem jásotu jedné strany (kolem paní Dulské) i postupný nárůst sebevědomí hlavní hrdinky. Právě toto odmítání schematického chování "výcviku a zase výcviku ..." v duchu obligátního dobového černobílého vnímání problému, je zdrojem síly Krejčíkova přístupu. Ocenění zaslouží i rázné pojetí Šejbalové v její roli rázné, přímočaré dívčiny tety. Nezávisle na datu natočení máme před sebou jeden z mála filmů padesátých let, které svou úrovní i sdílností oprávněně oslovují již několik generací filmových diváků. (16.04.2008)