Skif

Skif je historický film asi jako Barbar Connan. Záhy se totiž na plátně objeví vražední lesní trpaslíci, chlapíci s dredy místo mečů nebo obřími vejci na hlavách. Rychle tedy víte, na čem jste. Ti nejvostřejší z nich se po požití hopsinkové šťávy z místních hvozdů začnou náhodně měnit v medvědy. Ale proč ne. Bitkám to dodává originalitu a ano, souboje jsou na Skifovi to nejlepší. Parádní kamera, choreografie, předměty, s jejichž pomocí se hoši vzájemně zbavují rukou, obličejů (ty jsou, jak už tomu tak v dávnověku bývalo, ideálním materiálem na slušivý oděv), případně srdce, střev…těm, co mají v sobě medvěda, na to stačí pěsti. Pochopitelně. Největší problém (u ruských eposů již tradičně) je až komická neschopnost vyprávět příběh. Ten není objevný, ale pro podobou rubačku by byl více než dostačující. Závěr mě vyloženě potěšil. Leč marná sláva, jde se z bitky do bitky a finále, které mělo nemalý potenciál, tak vyzní až nechutně naprázdno. Celé je to (opět tradičně) podané dost blbě (rozuměj „rusky“), leč na papíře musely být některé scény působivé, a odlesky toho, jaký Skif mohl být, kdyby jej natočil kupříkladu Mel Gibson, tam jsou. Je to vlastně dost škoda. Až na totální (i když přiznávám - zábavný) úlet s Velesovými uctívači, to fakt není zase taková p******a. Možná to nevypadá, ale vzhledem k žánru a ruské provenienci, tady celou dobu vlastně chválím. Šanci si Skif zaslouží. (22.11.2018)

Čo ja viem. Aj napriek tomu, že ten príbeh bol taký nijaký, tak aspoň zvlášť nenudil ani neiritoval. Skrátka v tomto smere osvedčená šablóna. Tiež ma potešili súboje, v ktorých sa miestami krvou nešetrilo, aj keď na krvavé detaily ako sme videli napr. v Outlaw King (2018) môže divák zabudnúť. To hlavné čo film zráža na kolená je absolútne nechutná audio stopa, ktorá sa veľmi podobala na rýchlodabing. Angličtina potešila, to áno, ale za takúto cenu? No neviem... Otras. A herci by tiež potrebovali aspoň rýchlokvasný kurz herectva. Slabší priemer. 55/100 (28.03.2019)

Vynikající výprava byla první věc, která mne zaujala, zejména detailně propracované kostýmy a autentické prostředí stepí. Souboje byly choreograficky skvěle zvládnuté a koukatelné. Čekal sem jednoduchý příběh, ale dostal sem docela povedenou promyšlenou zápletku s nečekanými událostmi vývoje. Když jsem například po půlhodině sledování zjistil, že mám před sebou ještě dobrou hodinu filmu – zaradoval sem se. Líbilo se mi to! A stejně tak se mi líbilo i obsazení. Tento film mne opět dostal do situace, kdy jsem od něj nic nečekal, ale o to překvapenější sem na jeho konci byl. Líbí se mi, že si filmaři nekladli vysoké ambice a drželi se na úrovní takových řekněme kmenových válek. A na tomto poli, kde není nutné „vyrábět“ megalomanské bitvy a sekat nekonečné armády film výrazně vyčnívá. Pakliže tedy máte rádi historické filmy s velmi jemným nádechem/náznakem fantasy (záleží, jak moc budete akceptovat ten souboj v aréně) a moderně pojatými souboji ve stylu RPG, nebudete zklamaní. (10.09.2024)

Už se nám zde ti zdejší samozvaní hororoví exprdi začínají vzájemně intelektuálně křížit, a tak úvodem musím pogratulovat jednomu z nich k dokonale livingdedovskému komentáři s obsahem. Chápu, že stát se zdejší tolik uznávanou komunitní autoritou mnohdy obnáší čumět na kamryp s anglickým dabingem a turkmenskými titulky na své Nokii 6210, jen abych tu měl zvratek jako první a bylo mi z toho teplo u šulínka, popřípadě po vzoru labilní trolí Psychorkonkurence to sem rovnou naprudko tolik fundovaně napálit jen na základě přívěsu či podle gůgltranslátorem špatně přeložených anotací k filmu s premiérou v roce 2022, avšak pak se jednomu při následném „erudovaném“ chytračení může lehce stát, že se nejen o nějakých 15, 16 století sekne v období, kdy se film odehrává, ale také vcelku snadno v tom rozpixelizovaném zrnění doprovázeném pro dotyčného zcela nerozluštitelným praskajícím angloturkmenským galimatyášem ani nepochopí, kdo je kdo. Takže už to nehul, Evile, a příště se ani neobtěžuj čumět na nesrozumitelné pohyblivé obrázky, prostě si jen přečti ruský název a rovnou expertně napiš, že se jedná o dramatický životopisný film o neohroženém slovanském skifaři Chalupovi, odehrávající se v době napoleonských námořních válek, což v konečném důsledku bude úplně stejně veselé a informačně hodnotné. Takže, Sojuzmultfilm sice spařil po několikáté zalitý lógr z bylin a vesele čorkařil od Барбарa Конанa, přes Викингov Михаила Крайтонa až po kultovního Морозкa, ale výsledkem je krásně udělaná, soubojově vytuněná, roztomile brutální a kulantně odsejpající fantasy pohádka o krajně nesympatickém ňoumovitém družiníkovi zmrdského knížete Olega I. Černigovského (cca 1050 – 1115 n.l.!) , který sice nepádloval, ale i tak se, doprovázen skoro věrným druhem, pankovým skifařem Kolčavou, vydal po požití kouzelného lektvaru druida Babojagixe pod heslem „Kdybys nebyl čurákem, nestal by ses medvědem“ na zábavnou dobrodružnou výpravu za vyrváním své milované Nastěnky ze spárů skythských vražedných nájemníků, t.č. již méně pyšných a téměř před úplným vyhlazením. Ale kdo ví, mohli to být i tak zvaní Chetité ve službách ázerbajdžánského prezidenta, kteří v 18. století před naším letopočtem útočili na Peru a Lutobor byl laponský národní hrdina, co od nich vyčistil Island. Teď fuckt nevím a mohu být mírně hystericky neakurátní, ta slangová turkmenština někdy děsně polyká koncovky. Každopádně se mi to líbilo! (06.01.2019)

Nestává se mi příliš často, abych narazil na fantasy film, ze kterého se postupně nevyklube úplná kravina, nebo v němž tvůrci nezvládnou vizuál. Tady se to povedlo a Rusové ukázali, že když opravdu chtějí, mohou vyškolit i hollywoodské tvůrce s jejich často až slaboduchými scénáři. Děj byl přímo našlapaný akcí, pohani prolévali krev se stejným zápalem, jako kdyby pobírali plat od svaté inkvizice, a přestože byl příběh jasně předvídatelný, hodně mě bavil. (05.03.2019)