Svatba jako řemen

Když jde do hola tragikomika naší malosti, tak nejlépe holými větami. Dvojsmysl nezkušeného pana SNB (Já jsem vedle), požadavky zaskočených straníků (Já žádám jasno), laciné odhodlání (Já si svůj trám najdu), vyčítavé výhružky (Nenuť mě mluvit) i zastavování odporu občanů, jehož důraz je určen délkou řetězce No co, co, co. Zatímco po pražském předjaří a jaru si to trezor zasloužilo kvůli Lanďákovi a určitě i lehce „šifrované“ dehonestaci všemožných orgánů, teď by se jeho dveře pootevřely kvůli zlehčování sexuálního násilí. Proč ale cenzurovat, když takoví jsme byli a spousta ještě je? Jen se na sebe podívejme.. Nad všemi herci i neherci pro mě čněl Hrzán, který celou dobu působil, že se za vteřinu zhroutí.. (08.12.2023)

Geniální mix malého lidského filmu a bláznivé absurdní komedie. A nebo taky brutální satira, podobně jako v Hoří, má panenko. Ani nevím co mě fascinovalo víc, jestli výborné hlášky, nebo fakt že by ty dialogy mohly sloužit jako základ pro mrazivé psychologické drama. A ani by se nemusely moc měnit. Jó, tehdy se uměli psát scénáře. Neuvěřitelný snímek, ve kterém každý zahrál naprosto perfektně a Pucholt ještě vysoko nad to. (18.07.2013)

Koketa Iva Janžurová je naprosto vynikající, příslušník Vladimír Pucholt rovněž nemá chybu (úžasně tragikomicko - parodistická figurka) a staršina Jan Vostrčil je kapitola sama pro sebe. Jedinou rezervou této skvělé komedie od Českého Billyho Wildera Jiřího Krejčíka je fakt, že bláznivý kolotoč humoru se rozjede až příjezdem na svatbu (tj. zhruba po hodině). 75%. (29.09.2008)

Vymakaný scénář,vtipné dialogy a nejlepší herci své doby - to stělesňuje Svatbu jako řemen,komedii která se doslova vysmívá pánům soudruhům a udělá s vážného činu jako je znásilnění komickou frašku ... Na plných pět hvězd to není,z důvodu pomalu se rozjíždějícího začátku,ovšem zábava k popukání je, jak se děj přesune k příjezdu na svatbu.PS: Hláška zde vynikajícího Vladimíra Prucholta "No co, co, co?!" mě pokaždé dostala do kolen xD (14.11.2009)

Pokud na něco sedí název: hořkosladká tragikomedie a trefná satira poměrů ve společnosti, potom je to bezesporu tento snímek Jiřího Krejčíka. Řeší se tu sice znásilnění jedné ženy, nicméně tím kdo byl „ znásilňován“ byl český národ (lidé). Jedním slovem (téměř) geniální. Tím myslím od kamery, režie, tak především scénářem Zdeňka Mahlera a konče vynikajícími hereckými výkony Vladimíra Pucholta ( škoda ho zubaře jednoho, film v něm hodně ztratil), Jana Vostrčila., Jiřího Hrzána a takhle bych mohl pokračovat stále dál a dál... Při sledování těchto typů snímků se člověku derou do úst slova: zlatá 60.-tá uvolněná léta. Zní to sice jako fráze, nicméně to byla skutečnost. Mám rád tyhle „ Formanovské“ charaktery. Muselo být pro všechny skutečnou slastí tvořit v těchto uvolněných podmínkách a době bezvládí. Důkazem budiž filmy, které v tomto období vznikaly. Škoda, že to trvalo tak krátce a už vůbec se nebudu zmiňovat o tom, co následovalo poté. p.s. „nevím, jestli se amnestie vztahuje i na znásilnění“ (11.03.2011)