Ves v pohraničí

Tak alespoň pro mě je tohle film, který sice né datem vzniku, ale dějem uzavírá neskutečně bohatou československou válečnou kinematografii. Děj, který nám ukáže skutečně závěrečné události v československém pohraničí. Opět velká řádka lidských povah a osudů, kteří se vypořádávají s nastalou situací. Je potřeba znovu osídlit ves, rozjet hospodářství a dobré sousedské vztahy. Obec Severov nás přivítá do léta 1945. Léto, které bylo bezpochyby jednoho z nejkrásnějších v lidských dějinách (i když jak pro koho) pro lidi poznamenané válkou určitě. Prostě to muselo být neuvěřitelné uvolnění od událostí, která se odehrávali předtím. A proto oslav tyto dny tím, že prožiješ osudy severováků. Effa je tady vážně hodně krutej. (15.05.2012)

Film, který se tváří, že navazuje na silné předválečné selské romány. A také ano. Na co jiného by také mohl navazovat. Individuální síla sedláka vetknutého do půdy je tu již nahrazena jakýmsi novým, ze všech stran přišlým (dokonce i z Řídelova) kolektivem. Na film se není rovněž možno dívat bez předtuchy věcí příštích, a tak i to, co nám zde z vesnice zbylo, je ujídáno hrdinou, budoucím kulakem (jen co se uzdraví!). (25.01.2020)

Ve filmu Ves v pohraničí se odráží dobový vztah k odsunu Němců i k tomu, co následovalo - zabírání statků. Z toho pohledu je potřeba brát film s rezervou, na druhou stranu to tak nějak lidé opravdu vnímali - proto je film celkem zajímavý i jako dokument doby, ve které vznikl. Film je formálně ještě trochu předválečný (žádná předzvěst Nové vlny), ale charakteristika jednotlivých postav - jejich přelétavost, schopnost měnit názory a ubližovat ostatním lidem - je překvapivě vyrovnaná a Čechům úplně nestraní. Tohle vykreslení české mentality je zajímavé i z dnešního pohledu. O rok později už diváci koukali na dokument "Není stále zamračeno" od Jasného a Kachyni, a to už je trochu jiné propagandistické kafe. Tam už dělníci nechybují. Je opravdu k nevíře, jak se ze dne na den může změnit společnost a oficiální pravda. (20.01.2022)

Zajímavý film o osidlování českého pohraničí po sudeťákách. Není to v područí komunismu, je to spíše naivnější, ale musíme se také podívat na rok vzniku. Jiří Krejčík už ve svých třiceti letech měl vytříbený vkus na příběh a prokreslení postav. Pamětníci si při jeho sledování jistě přijdou na své, protože v době natočení to (prý) byl dost trhák. Však i naše generace může být spokojena při sledování příjemného civilního filmu z nelehké doby naší historie. (07.08.2006)

Komerčnímu úspěchu Vsi v pohraničí se nelze podivovat, vždyť popularity "hraničního easternu" o tři roky později využil i Václav Řezáč a svým Nástupem stvořil spolehlivý socrealistický best-seller. Ves v pohraničí je oproti akčnímu a ideologicky vyhrocenému dílu Řezáčovu, kde čeští osadníci vedou zákopovou válku s Němci, až příliš poklidnou a uspávající záležitostí se slabým záporákem. Dominuje poselství kolektivity (jakési prvobytně pospolné socialistické společnosti), lehká kritika byrokratů a vyklidněná ideologická stránka, tolik typická pro umělecká díla vytvořená před Únorem / těsně po Únoru. Úvod filmu je přitom více než slibný, příchod do opuštěného a emblematikou nacismu prodchnutého Severova má zvláštní atmosféru strachu a neznáma, nicméně ta se časem vytratí a zbyde špatně vystavěná drť schůzí a polních prací. Herecká složka Krejčíkova filmu funguje spolehlivě, aby také ne, když je soupiska plná stávajících i budoucích hereckých hvězd. Za vypíchnutí stojí zpátečnický tramp Karla Effy, který svým prkenným výrazovým herectvím zabíjí... Ves v pohraničí bohužel nedisponuje napětím hraničních oblastí, které později posloužily socrealistickému umění jako prostor akce a detektivních eskapád. Ves v pohraničí je pouhá průměrně natočená selanka se slabou stopou socialistické ideologie a bohužel i slabou stopou dramatu. (15.12.2006)