Na špatné straně

"Já nejsem rasista. Na svátek Luthera Kinga si objednávám černou kávu." Tak to já kafe nepiju, takže možná rasista jsem. A určitě bych za něj byl označen, kdybych napsal, že svět by neměl trestat poldy, kteří šlapou na krk drogovýmu dealerovi jen proto, že má chráněnou barvu pleti. A jejda, už jsem to napsal. No nic. Pro mě je to prostě šmejd, kterej patří do tepláků a to nemá s barvou jeho kůže nic společnýho. Jinak se mi film celkem líbil, ale mám tak vysokou životní úroveň, že mě ke krádeži zlatejch cihel, který budou kolem mýho baráku projíždět v opancéřovaný dodávce v pátek ve 14:41 h, vůbec neinspiroval. (07.10.2021)

Nečekala jsem až takovou poťouchlost, ale tenhle film jen formálně využívá žánr detektivky jako z partesu staré školy, aby nám v tom drsňáckém oblečku naservíroval už ne tak divácky sexy kritiku dnešního asociálního státu a nespravedlivého a krutého ekonomického systému. Hlavní i vedlejší postavy dělají zoufalé věci především z tísně a existenčních důvodů: jejich rodinní příslušníci nemají potřebnou péči a bezpečné zázemí, nemohou si dovolit důstojně žít, chybějí peníze na léky, na služby, na školy, na nájemné, na život v bezpečnější čtvrti, bez vyhlídek na dobrou budoucnost je těžké i požádat svou dívku o ruku, a když se k tomu člověk přece jen rozhoupe, chytrá dívka ho přesně z toho důvodu odmítne, psychicky zdeptaná matka po třech měsících od porodu utíká od milovaného miminka do práce, i když se z toho může pominout žalem, protože vydělává víc než manžel atd. atp. *** Kdo by čekal, že Zahler je vlastně takový Ken Loach v drsnější verzi. Ačkoli upřímně - tady sice vyhřezne víc útrob a líp si uvědomíme fyzickou stránku věci, ale je to přece jen Ken Loach, kdo nevyměkne a nechá příběh skončit bez naděje na lepší zítřky, opustí postavy uprostřed stupňovaného zoufalství (Sorry We Missed you). Ale zas je fakt, že ten Zahlerův závěr se zaslouženou masáží s výhledem na oceán lze číst i jako úsměšek a trpký žert. A pak taky, Zahler má ještě čtyřicet let k dobru, aby s tou sociální kritikou ještě přitvrdil. *~ (02.08.2020)

Podobně jako Zahlerův předchozí snímek Blok 99 se děj upíná na téma ochrany a zabezpečení rodiny, ač to může hlavní hrdiny dostat až na cestu do nenávratna. Na špatné straně nabízí chladný a velmi realistický přístup společně s dlouhou expozicí postav, aby divák byl dokonale srozuměn s jejich pohnutkami a dokázal si k nim vypěstovat dostatečný vztah. Ovšem to je dost možná nejspornějším bodem filmu, protože oproti předchozím režisérovým snímkům, kde se tvořila vždy jen jedna lineární expozice pro celou skupinu postav (Bone Tomahawk), či pouze pro jednoho hlavního hrdinu (Blok 99), zde je dlouhý nástin pozadí hned čtyř oddělených jedinců, čímž snímek možná mírně ztrácí tempo, když skáče od jednoho k druhému. Zvlášť když se nemůžeme nabažit zatraceně cool dvojice Vaughn - Gibson, mezi nimiž opravdu fungují dialogy na jedničku. Zahler navíc rozjíždí na dnešní dobu vcelku odvážnou polemiku na téma přehnané politické korektnosti v konfliktu s vymáháním spravedlnosti, za což je ústřední dvojice policistů suspendována a vržena do smrtonostné spirály za hranicí zákona. Syrový a nepříjemný snímek, od kterého ovšem nejde odtrhnout oči. [Sitges 2018] (10.10.2018)

"THE ENTERTAINMENT INDUSTRY, FORMERLY KNOW AS THE NEWS, NEEDS VILLAINS." -------------------------- Milujem to! Zahler je po vynikajúcom Tomahawku a ešte lepšom Bloku 99 späť v plnej paľbe s týmto pôsobivým procedurálnym policajným thrillerom, v ktorom hviezdi šedivý Mel Gibson a opäť raz Vince Vaughn, herec s koreňmi hlboko zapustenými v komédii a komike, ktorý ale svoj seriózny charakter a kvality záporáka/dobráka predviedol napr. v druhej sérii True Detective či práve vo vyššie spomínanom väzenskom bloku s číslom 99. Aj keď je násilie Zahlerovým trademarkom, tu je trochu umiernenejší a počas celej stopáže takých scén spočítame na jednej ruke, čo mne plne vyhovuje. Kamera veľmi výborná, filtre efektné, najmä žltý a tmavomodrý. Film v strižni dlho nepobudol, niektoré scény sú až príliš dlhé, iné zase ponúkajú lepšiu možnosť vychutnať si ich. Dragged Across Concrete je neprekvapivo brilantný film, jeden z minuloročne najlepších, a už nám stačí len očakávať, že podobnú pecku prinesie aj v budúcnosti, napríklad ten Ganson Street, ak vôbec niekedy uzrie svetlo sveta. Zvažujem päť hviezd a druhý replay hneď zajtra. (22.03.2019)

„Přemýšlím, jaký život mohu své přítelkyni nabídnout, a víte…v tom životě ji moc diamantů nečeká.“ Kosti a skalp stejně jako Blok 99 se mi dost líbily. A tento film stojí na podobných základech jako oba zmíněné snímky, ale bavil mě ještě o něco víc. Důraz na poznání výborně napsaných (anti) hrdinů, pomalé (nikoliv však nudné) tempo, chytlavý děj, překvapivá (ovšem ne samoúčelná) brutalita, zdánlivě banální dialogy (bavící diváka, ale i zlidšťující postavy), častá úmrtí, místy solidní napětí a atmosféra…k tomu nechybí řada zajímavých scén, i když pasáž s klíčem vám v paměti dost možná utkví nejvýrazněji. Více než čestnému gestu 1 z postav jsem ovšem nevěřil, a to je spolu s koncem to jediné, co můžu filmu vytknout. Proto dávám „jen“ silné 4*. „Dnes být veřejně označen za rasistu je totéž jako být v 50. letech obviněn z komunismu, ať už jde jen o možnou urážlivou poznámku v soukromém telefonním hovoru či netaktní chování k menšině prodávající dětem drogy. Zábavní průmysl, dříve známý jako zpravodajství, potřebuje darebáky.“ (26.05.2019)