Na špatné straně

Jsem rád, že se Mel Gibson vrátil mezi "živé". Na špatné straně je zdánlivě nudný a poklidný snímek, kde se toho moc neděje a více se mluví, ale když už se něco odehraje, je to drsné. A závěrečný střet byl hodně silný. Oceňuji i herecké obsazení a vizáž Gibsona. Knírek mu sice až tak nesluší, ale charisma mu se stářím neubývá. (31.03.2021)

Skvěle chladnokrevný krimi neo-exploiter s atmosférou nočních ulic a životních fuckupů, který sice “startuje” až po cca 90 minutách, ale do té doby důkladně přiblíží motivy jednotlivých postav a dá vynikat charisma jedné z nejlepších policejních dvojek všech dob. Obsazení nad zlato. Z poslední třetiny jsem pořád celkem vedle a jak přijde na nelítostný a přepálený shoty násilí, je teď Zahler mistrem mistrů. Nevšední, uhrančivý, nevyzpytatelný, na hraně, drsný bez béčkový nadsázky, pro jistou cílovou skupinu offendující a "your basic, boneheaded right-wing action movie" - tak jasně... Ještě jednu projekci a dám pět, jen tak dál bez kompromisů. [Febiofest 2019] (24.03.2019)

Po nudném, ale výživném Kostním Tomahawku a zábavném a záživném Bordelu v bloku 99 si to Plátce na Kreku do třetice všeho zlého přiufonil s nudnou a nezáživnou Držkou po betoně. Mel Nemel, je to tentokrát, jako by vás utahaná čtyřicítka pozvala na multiotvorovou noc plnou bezuzdné vášně a pak, po třech úmorných hodinách plivání vám svých životních mindráků do xichtu, na vás unyle tasila vytahaného olezlého bobra s divnou vyrážkou. A to rozhodně není po stopadesáti minutách žvanivé prudy očekávaná katarze, která by vyvážila předchozí martýrium jako u Kostního tomahawku, tudíž jeden radši chytne od Kreka akutní záchvat impotence a otočí se k tomu rychle zády doufaje, že přes ten v nose utkvělý pach zatuchlé rybiny a jím vyvolanou chuť žluklých krevet na patře usne dřív, než se poblije. (16.04.2019)

90% šance, že se to nebude líbit vaší těhotné manželce, 75% že vás překvapí scénáristická aranž jedné sympatické výměny nábojů do pistole, 50% možnost, že někoho začne štvát Vaughnův hláškující mudrlant, a nakonec 25% ve prospěch toho, že tahle brutální pecka skončí na ČSFD v modrejch číslech. Policajti, kterým fandíte, zloduši, které chápete, a jedna parádní loupež, ze který si odnáším několik desítek minut (ne)příjemně vlezlého mrazení v zádech. Krvavé drama se srdcem. [FebioFest 2019] (24.03.2019)

Bulwark of Broken Dreams. Ve své podstatě triviální, ryze béčkový obsah, ale podaný unikátní slow burn formou. Do toho bezskrupulózní násilí, chytré, lehce knižní dialogy (bez Tarantinovy současné bezuzdné sebestřednosti), nevyzpytatelný vývoj pohrávající si po McCarthyovsku s fatalitou a v neposlední řadě takový ten prostý lidský rozměr s vírou v dobro. Není to parní válec poháněný cílevědomou agresí jako devadesát devítka, ale tu pátou nakonec dám, protože Zahler je jako Gibsonův zoufalý fízl Brett Ridgeman. Odvádí poctivou práci, kašle na politikaření a nemění se s časem.. Ozývají se hlasy, že by se měl posunout jinam. Proč? Nikdo jiný tohle v celovečerním formátu neumí, tak ať s tím klidně dál pokračuje. Třeba na North Ganson Street.. (08.04.2019)