Na špatné straně

Dva policajti jsou na šest týdnů suspendovaní. Potřebují prachy a jsou naštvaní, a tak se rozhodnou okrást gang, který plánuje velkou loupež. Trošku se to ale zvrtne. S. Craig Zahler je se svým třetím filmem stále stejně nekompromisní, překvapující a nepříjemný. A i když už víme, co od jeho příběhů čekat, i tentokrát dovede pořádně šokovat a rozhodit a k divákům je stejně krutý jako ke svým hrdinům. Fanoušky režiséra jeho novinka nezklame, přesně tohle jsme od něj totiž chtěli vidět. (25.03.2019)

Sociální drama v hávu gangsterky působí zpočátku mírně ospale. Ale zdání klame. Na pozadí ne příliš zajímavých událostí je nám představen svět zoufalců. Nejsou to jen lidé z okraje společnosti, jak nám je dosud filmový průmysl servíroval. Jsou to obyčejní pracující lidé, policisté i bankovní úřednice, kteří se dostávají do svízelné situace. Není důležité, kdo koho okrade, kdo koho zabije, je důležité vidět, že okrádáni a zabíjeni jsme pomalu my všichni. Filmu by prospěla kratší stopáž, úvodní seznamování s postavami je na moderní film zbytečně zdlouhavé. (30.01.2022)

Po nudném, ale výživném Kostním Tomahawku a zábavném a záživném Bordelu v bloku 99 si to Plátce na Kreku do třetice všeho zlého přiufonil s nudnou a nezáživnou Držkou po betoně. Mel Nemel, je to tentokrát, jako by vás utahaná čtyřicítka pozvala na multiotvorovou noc plnou bezuzdné vášně a pak, po třech úmorných hodinách plivání vám svých životních mindráků do xichtu, na vás unyle tasila vytahaného olezlého bobra s divnou vyrážkou. A to rozhodně není po stopadesáti minutách žvanivé prudy očekávaná katarze, která by vyvážila předchozí martýrium jako u Kostního tomahawku, tudíž jeden radši chytne od Kreka akutní záchvat impotence a otočí se k tomu rychle zády doufaje, že přes ten v nose utkvělý pach zatuchlé rybiny a jím vyvolanou chuť žluklých krevet na patře usne dřív, než se poblije. (16.04.2019)

Další parádní Zahlerovka. Klasicky pomalá a dlouhá, ale stejně mě bavilo se na to dívat a možná s výjimkou odbočky k postavě Jennifer Carpenter tam vše mělo svoje místo. Mel Gibson a Vince Vaughn jsou kvalitní dvojka a postavy bankovních lupičů jsou tak chladnokrevný, že už to asi víc nejde. Kdo se těší na osobitý tvůrcův rukopis a brutalitu, opět nepřijde zkrátka. 80% (03.04.2019)

Bulwark of Broken Dreams. Ve své podstatě triviální, ryze béčkový obsah, ale podaný unikátní slow burn formou. Do toho bezskrupulózní násilí, chytré, lehce knižní dialogy (bez Tarantinovy současné bezuzdné sebestřednosti), nevyzpytatelný vývoj pohrávající si po McCarthyovsku s fatalitou a v neposlední řadě takový ten prostý lidský rozměr s vírou v dobro. Není to parní válec poháněný cílevědomou agresí jako devadesát devítka, ale tu pátou nakonec dám, protože Zahler je jako Gibsonův zoufalý fízl Brett Ridgeman. Odvádí poctivou práci, kašle na politikaření a nemění se s časem.. Ozývají se hlasy, že by se měl posunout jinam. Proč? Nikdo jiný tohle v celovečerním formátu neumí, tak ať s tím klidně dál pokračuje. Třeba na North Ganson Street.. (08.04.2019)