Úsměvy smutných mužů

Nevěděl jsem, co od tohoto mohu očekávat, ale výsledek velmi milé překvapil. Ačkoliv to mnohdy na pohled příjemné není, čímž film zapůsobil tak jak měl. Je to pomalý, nikam nespěchající film, jenž řekne co má a velmi dobře poučí a hlavně s délkou úměrnou tématu. Podobenství k filmům typu Přelet nad kukaččím hnízdem či Rocky pobavilo. Ale obavlášť se mi líbilo odreagování typu běhání. Alkohol je zlo a je lehké do toho zapadnout, ovšem tohle myslím odrazuje velmi dobře. Velmi dobře zvolená hudba a hlavně většinou velmi zajímavě sestavené záběry. Herecky výborné. Švehlík nezklamal a Dušek už vůbec ne. Byl jsem velmi příjemně překvapen. Dokonalé to nebylo, na to to bylo chvílemi trochu moc nejasné (jakoby o ničem, kdy režisér nevěděl co chce vlastně), ale rozhodně by jeho promítání ve školách špatné nebylo.....75%. (02.08.2018)

Téma je to zajímavé a film sám o sobě je důležitý. Aby ti, kterých se problém týká, viděli, o čem to pití vlastně je. Ale jinak se mi příběh jevil roztrhaný a chvílemi i o ničem. Jen přeskakování z jednoho děje na druhý, bez vzájemné souvislosti. Proto hodnotím jako průměr, a to jsem ještě přidala. Kdysi jsme uměli točit několikanásobně lepší filmy s tématikou alkoholismu. (25.02.2019)

Dlouho jsem přemýšlela, co o filmu napsat, a nevím to vlastně doteď. Osvětová myšlenka je samozřejmě jasná, ale samotná realizace mě bohužel vůbec neuchvátila. Švehlík se v hlavní roli snaží, Dušek už nějaký ten pátek hraje sám sebe, zbytek postav má ale nedostatek prostoru a divák tak nemá možnost se s jejich osudy ztotožnit. Rozpačité hodnocení pro rozpačitý snímek. (06.12.2019)

Jeden z tých lepších súčasných českých filmov. Nedá sa to síce zrovnávať s námetovo podobnými Dobrými holubmi.... no svoju dramatickú úroveň to rozhodne má. Paradoxne ma tu nadchli skôr herci vo vedľajších postavách ako hlavný hrdina. Napríklad Jaroslav Dušek. A veľmi zaujímavý príbeh a osud jeho postavy. Nadpriemer. 75/100 (08.02.2021)

Zatím nevím, jak hodnotit. Silné tři, nebo slabší čtyři? Nejprve minusy: chybí nosnější příběh a charakterizace postav nejde do hloubky (zvláště o manželce se toho moc nedozvíme, o první manželce a starší dceři také ne, o postavách v léčebně ani nemluvě). Opět to Svátkovo silné nadužívání filtrů, kterým mi vždy lezl na nervy, zvláště s tím žlutým. Multikulti úlitba - na protialkoholních sezeních sedí i černoška a Vietnamka, přitom ta první během děje záhadně mizí a nemá vlastně žádné opodstatnění. Špatné časování témat, neprozrazení některých věcí nebo jejich až zbytečně pozdní představení (třeba stáje jsou nám představeny skoro na konci, do té doby netušíme, že tam jsou; osud Milana je sice podán hezky mysticky, ale přece jen bych ocenil, kdyby na půl slova někdo utrousil, jestli přelezl a zdrhl nebo co se stalo; u filozofa ve velmi dobrém podání Rostislava Nováka bych ocenil více informací; kde se tam vzal chlápek z Prostřeno, aby hrál závisláka na lysohlávkách s rumem, když tam do té doby nebyl?; něco o sestřičkách vědět by taky bodlo - především o primářce, která každou větou, kterou pronese, vypadá jako nekompetentní osoba, atd.). Navíc nevím, jestli to měla být pocta, nebo jen opisovačka ze Sedmi hladových ten útěk k proběhnutí se lesem? Ostatně srovnání se tento film nevyhne, ať jde o Dobří holubi se vracejí nebo Tažné ptáky, Ikarův pád, Kvůli mě přestane, Zjasnělá noc, ze starších Batalion či Dnes naposled. A nevyhne se ani srovnání s filmy jako Cesta kolem mé hlavy, zmíněných Sedm hladových, a především Sedláčkovými Pravidly lži. Sedláček totiž rovněž terapeutickou skupinu uchopil velmi realisticky, ale jeho film působí sevřeněji, napínavěji, osudověji i - když se zaměříme na tuto oblast - mystičtěji. Klady snímku vidím ve slušné hudbě, skvělých, ale skutečně skvělých hereckých výkonech (i když Dušek jako by hrál sám sebe ;-)), jistém nadhledu a obecně v tom, že se někdo po letech opět k tomuto žánru vrátil. Film působí realisticky (s pár mystickými vsuvkami, které samy o sobě nefungují, protože nejsou divákovi nijak avizovány, aby měl očekávání, takže samy o sobě působí jako pěst na oko a wtf, ale na druhou stranu jde o příjemné ozvláštnění), ale v některých momentech soustředěný hlavně na formu a onu realističnost, a jako by mu trochu uniká duše, podstata, emoce - vlastně ani jedna z nepříjemných či tragických okolností ve mně jako divákovi nevzbudila přílišnou vlnu emocí. Mírný naprůměr. Není to špatné, ale podruhé bych se u toho už asi nudil. Na rozdíl od Pravidel lži. (12.07.2018)