Úsměvy smutných mužů

On to v sobě ten film nakonec má, nic mu nechybí, snad jen žánr mysteriózní, Jarda už dlouho není z našeho světa a svou roli si jistě užil. Obsazení vynikající, směsice nul, které v životě již nemohou ani o milimetr výš a jejich zachránci v bílém, byli vybrání a využíti excelentním způsobem. Podpořeni režií a stylem vyprávění, který sice v Evropě není ojedinělý, na východě spíše naopak, tam už podobně jedou dlouhá léta a snad i odvážněji, nicméně v českých opatrných vodičkách, naplněných převáženě zbytečnými filmečky na jedno použití, je toto skvostná výjimka, kterou rád podpořím i přes nepříliš originální téma, nicméně, po stránce tuzemské, velmi originálně zpracováno, zobrazeno převážně z jednoho pohledu, víc prostoru postavám "z venčí" by bylo spíše rušivé, pojato hodně současně, což mi nepřekáželo ani po stránce hudební. Pár lidských příběhů a jeden velký o zoufalcích, kteří se snaží znovu postavit na trať a běžet nekonečný životní maratón. [Kino Citadela - Litvínov]. (07.08.2018)

Čirá dávka deprese rovnou do žíly. Vysoce intimní portrét nemoci, která velice dlouho nebylo jako nemoc klasifikována a připisovala se slabé vůli, která na tom má do určitého momentu zlomu, dle mého odporného názoru, také pořádný vliv. Obstojně zahrané silné poselství. Na české poměry neobvykle kvalitní snímek. Vůbec se nemohu ztotožnit se zařazením filmu mezi komedie. Humor je to poslední, o co by tu člověk mohl zavadit. Pozitivně oceňuji každý český film, který se netočí jen kolem vztahů a sexu, ale zkouší řešit velice aktuální téma. Krásné vykreslení toho, jak se může člověk dostat z vrcholu na úplné dno. Zpočátku probíhá tento pád velice nenápadně, až se člověk dostane do bodu, ze kterého se svépomoci dostane málokdo. Ideální snímek k tupláku piva nebo sedmičce vína. (09.03.2019)

Film mě zajímal hned z několika důvodů, svým tématem a pak také hlavní postavou Josefa, protože pan Formánek byl pro mě zajímavý už dávno předávno jako zakladatel časopisu Koktejl. To, co jsem 90 minut sledoval bylo z hlediska obsahového vnímání odpudivý. Chlast je opravdu zákeřná kurva první kategorie, protože člověk do stavu jako měl Josef sklouzává v podstatě nenápadně a příběh je opravdu drsný, syrový bez romantických přisad. Ničí ti zdraví, rodinu, přátelství vlastně všechny hodnoty které mají v životě cenu. A z Úsměvů to všechno jde, je to hodně intezivní, na mnoho scén se vysloveně nepříjemně kouká, což je dobře a věřím že to byl i Danův záměr. Já bych ocenil aby se tohle promítalo na školách, tam se to v mnoha případech láme. Dan Švehlík je moc dobrej, ale to samé můžu říct i na adresu Jardy Duška a Ondry Malého, to je další tragická figura filmu. V jednu chvíli mu člověk tak přeje a drží palce ... Možná dát víc prostoru manželce Josefa, kterou tady hrála Marika, ne snad proto, že Marika je moje top oblíbenkyně, ale ještě víc by film zdrsněl, vidět ve větší míře dopad Josefovi závilosti na děti a ženu. Chválím i obsazení role táty Josefa. Konečně po dlouhý době zase český film, který přináší kvalitní a především silný zážitek. (12.07.2018)

Bohužel, Úsměvy smutných mužů jsou pouze slušným filmem z protialkoholické léčebny. Původní text je zřejmě považovaný za svou syrovou autenticitu, filmový přepis mu v tomto nezůstává nic dlužen. Nicméně žádný přesah tu nemá smysl hledat. Alkohol je metla lidstva a postižení jedinci jím ničí nejen sebe, ale i své rodiny. Dušek nic nového nepředvedl, ten ostatně stagnuje už celé roky, a ani všichni ostatní nepřekročili ani v nejmenším svůj standard. O dekádu starší Pravidla lži zůstávají nepřekonány, pro fajnšmekry jsou stále k dispozici takové pecky jako Dobří holubi se vracejí (1988) nebo Dnes naposled (1958). (08.09.2019)

Klasika. Manželka toho má dost a dá „jasné“ ultimátum. Alkohol nad ním totiž zřejmě zvítězil. Podstupuje tak inteligentní spisovatel Josef léčbu kvůli své ženě a dětem, nebo kvůli sobě? Dokáže přiznat porážku? To jsou asi hlavní otázky, na které se snaží najít odpověď snímek Dana Svátka, který rozebírá následky způsobené extrémním pitím. Záchvěvy originality ve formě by tu byly, herci jsou navíc velmi schopní. David Švehlík má slušné charisma, škoda, že skvělí herci Dušek, Plesl nebo Malý nemají tolik prostoru, kolik by si jejich postavy zasloužily. Navíc škoda, že se mezi jednotlivými liniemi tolik přeskakuje. Nosnější příběh by bodl. Recidivující onemocnění, které je v Česku dost často bagatelizované, je vykreslené solidně, tvůrci mohli klidně místy ještě přitlačit. (02.06.2019)