Foxtrot

Za mě trochu zklamání, po skvělých ohlasech jsem čekal více. První, dramatická část, je skvěle zahraná. Druhá část je opojně absurdní, jako od Lynche. (Naštěstí je dlouhá/ krátká tak akorát.) Nicméně třetí část a její konec, tedy vysvětlení co se stalo, pro mě film zabila, protože jsem si řekl "Taková blbost!?" 75 % (25.03.2018)

75%? Vážne? Mňa tento film nudil podobne ako tú štvoricu chlapcov služba na check pointe. Akurát, že u nich sa aspoň raz za čas mihol nejaký kúsok zaujímavej situácie. Jediné, čo bolo na tomto filme dobré, bola v podstate tá krátka pasáž práve z toho check pointu, najmä ten osudový moment - to bola riadna sila. Aj keď, ako sa vraví na Slovensku "skutok sa nestal". Ale inak, tie pasáže s Jonathanovými rodičmi ma absolútne nezaujali. Divný film, svojim spôsobom originálny, ale to nestačí... (04.02.2019)

Jak už napsali kolegové film má tři příběhové roviny mě naprosto uchváltila pomalu plynoucí obrazová umělecká kreativita druhé části. V první "rodinné" mě naopak rozvleklost některých záběrů přišla zbytečná, protože to nejsilnější v této části se odehraje až ke konci. Samozřejmě pro příběh jako celek je nejpodstatnější závěrečná třetí nejkratší část, která vše propojí. Samuel Maoz natočil originálně vyprávěný film ani ne tak o nesmylnosti války, jako nesmyslnosti byokracie a některých izraelských postupů, alespoň tak jsem to vnímal já. Myslím si, že film budu mít ještě chvíli k sobě a bude doznívat. Krátce po projekci mám v hlavě neskutečně kvalitní vedení kamery, pocity rodičů, zmar vojáků čili je toho poměrně hodně. (05.04.2018)

„Lidi chtějí přijít a podpořit tě.“ - „A co řeknou? Upřímnou soustrast? Že byl výjimečné dítě? Nebo…ten Michael je vážně silný, jak to zvládá?“ Ostatně, jak se chovat k člověku, kterému zemřel bližní? Určitě ne za pomocí úvodního „pragmaticky nápomocného“ a hlavně naprosto odosobněného, sterilního přístupu (zajímavý vhled do specifické oblasti jedné země…a především znatelná kritika systému). Jenže osud si s postavami zahraje cyničtěji, než se možná může zdát…Foxtrot je velmi pomalá, komorní záležitost, emočně ovšem dost silná. Rozdělení do 3 částí, kdy do sebe na konci vše zapadne, mi sedlo. Bavila mě atmosféra, vývoj příběhu, myšlenky vyřčené i potlačované, přesné herecké výkony, drsný „nosorožec v louži“, kreslené ozvláštnění, moudro ohledně rodinného „dědictví“ a již zmíněný (moc pěkný) závěr. A Arvo Pärt svým nádherným opakujícím se hudebním motivem Spiegel im Spiegel dokázal scény ještě víc vyšperkovat. Výborný film o ztrátě milované osoby, který hodnotím silnými 4*, škoda té velké rozvláčnosti. (11.08.2019)

No tak ano-foxtrot je skutečně tanec, při kterém když uděláte čtyři kroky, jste zase tam kde jste byli-takže vlastně furt dokola (čtverce).A je jedno jak moc se u toho vrtíte, či nikoli. Tolik k podstatě života.- Pak ta sebereflexe autorů a odvaha jít do hóódně černohumorných scének. No a i když se už zase nic novátorského nekonalo (viz. scéna s vypadlou plechovkou z auta a následky s tím spojené-nelze nevzpomenout na Coppolovu ,Apokalypsu´, sem tam mě komorní scény (dialogy)loupali maso z kostí jako ve filmech páně Rohmerových, případně trochu toho citového vydírání jako od fon Triera…) se mi chtělo tak trochu kňučet.-- Ale jinak v pohodě. Ráno zas vstanu, koupím si čerstvý rohlík, zapiji čerstvou kávou a odcupitám do práce , jako by nic. A tak to jde pořád dokola, aniž bych si to kdy dokázal odpustit. (23.05.2019)