Mladá léta

Válka: „Jde o Šlesvicko – bylo to v novinách.“ ha ha ha Šíření propagandy, paniky a strachu stejně jako dneska. U profesora naleštěný globus. Na žáky Jirásek ukazuje zednářský kosočtverec (merkel sign). Pak ho ukazuje ještě jednou a je to obzvláště pikantní, neboť při tom pronáší tato slova: „Úloha učitele má být budit v žácích zálibu k poznání a pravdě.“ No větší šaškárna těžko může být. U ředitele taky globus. Vláda se bojí lidu – to určitě. Cupák má úplně jiný hlas, než jen o pár let později. Celkem věrohodné historické lokace, kostýmy i mluva. (01.05.2021)

Jedno ze slabších Krškových děl, které začíná být i pro fanouška campu zajímavé až v několika málo chvílích, kdy se jme téměř odkapávat patos z obrazu - jako například těsně před závěrem, kdy snad celý svět provolává "my chceme Jiráska!" nebo ve chvíli, kdy Nataša Tanská slepotou ohroženému Jiráskovi slibuje, že se kvůli němu naučí rešeršovat i v latině. Očekávaně topornější tempo naštěstí čas od času oživuje brutálně rozjetý a krásně přehrávající Höger, který v každé scéně, ve které účinkuje, odhaluje potenciál svěžeji pojatého obrozeneckého opusu bez upjatých proslovů s pohledem do dáli a pravítkem v krku (a s Högerem místo Cupáka v hlavní roli). (21.05.2021)

Komunistický režim si Jiráska přisvojil a jeho vlastenecký patos zapojil do svých služeb, za což ale Jirásek samozřejmě nemohl. Naopak pro jeho dnešní vnímání to byla spíš medvědí služba a Jirásek je možná v tomto směru nahlížen poněkud nespravedlivě, i když jeho dílo stále ještě žije a například Lucerna patří ke klasice na našich jevištích až dosud. Také tento Krškův film je poplatný době svého vzniku, v jistých ohledech už působí úsměvně, ale na druhou stranu neobsahuje žádné násilné odkazy na panující režim, pokud za ně nebudeme požadovat sociální aspekty sympatizující s prostými lidmi. V tomto směru se tedy Krška nedopustil ničeho, co by se mu dnes mohlo vyčítat.  Na počátek padesátých let docela slušný počin. (23.06.2024)

Na životpisném filmu o začátcích spisovatele Aloise Jiráska je samozřejmě znát doba vzniku (co byste také chtěli v roce 1952), ale vše zachraňují výborní herci a Krškou výborně zachycená atmosféra maloměšťácké Litomyšle. Začátek je sice kvůli časovým skokům trochu chaotický, ale jakmile budoucí kantor a spisovatel Jirásek stane ve studentském městě, stávají se Mladá léta skvělým diváckým zážitkem. Na to, že mladičký Eduard Cupák ve svém druhém filmu dostal rovnou hlavní roli, tak předvedl pozoruhodný výkon. Stačí si připomenout scénu Jiráskova vyprávění o tragickém údělu kutnohorských havířů v 15. století. Zaplaťpánbu za náhodu, která Krškovi přihrála Cupáka do náruče a uchránila mladého herce před doly, jež mu hrozily. Nebyl by pak žádný Vilík Roškot ani Jeník Ratkin. (07.09.2015)

Také filmem Mladá léta zůstal režisér Václav Krška věren životopisnému žánru, v němž dosáhl znamenitých výsledků. Opíral se o znamenitý, citlivě napsaný scénář Jiřího Mareše a Vladimíra Neffa, který zachycuje nejbarvitější i nejbouřlivější údobí Jiráskova života, kdy mladý, začínající spisovatel se musí potýkat s odmítavým zneuznáním a především s překážkami, které mu nastražovala rakušácky cítící „vlastenecká" společnost maloměstské smetánky. Kladem scénáře, režie i hereckých výkonů je rozlišení skutečných vlastenců od „také vlastenců", kteří nazdarováním a hejslovaněím si dodávají zdání důležitosti a důstojností. Když Jirásek dá bez přetvářky najevo své opovržení k této maloměšťácké společnosti, je pro ni vyřízen, ba je jí dokonce nebezpečný. Proto musí být odstraněn. Způsob, jaký volí úředníci v čele s hejtmanem Parysem, je příznačný pro methody buržoasie. Tito přisluhovači prohnilé rakouské monarchie však zapomněli, že spisovatel Jirásek psal pro lid, že lid jeho díla miluje a že je ochoten se za Jiráska také postavit. Způsob, jak -scénáristé i režisér ukazují vzrůst lidového hnutí na obranu Jiráska, je velmi zdařilý, což především přispívá k velmi působivému účinu filmu, který si jistě najde své nadšené diváky. Filmový přehled 7/1953 (14.09.2008)