Režie:
Chang-dong LeeKamera:
Kyeong-pyo HongHudba:
MowgHrají:
Ah-in Yoo, Steven Yeun, Jong-seo Jun, Soo-kyeong Kim, Seungho Choi, Seong-geun Moon, Bok-gi Min, Hye-ra Bae, Bong-ryeon Lee, Seung-tae Park, Yeong-seok Lee (více)Obsahy(1)
Během jedné donášky potkává Jong-su přítelkyni z dětství Hae-mi. Dívka právě odjíždí do Afriky a poprosí Jong-sua, aby jí pohlídal kočku. Nadšený z náhodného setkání po letech, Jong-su se těší na její návrat a sní o společném vztahu. Hae-mi se ale z cesty nevrací sama a mladík se stává nechtěným účastníkem zvláštního milostného trojúhelníku. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (72)
Může-li film zhmotňovat lidský dotek, pak tenhle film mně dokázal pomalu a smyslně svádět, až jsem se do něj zamiloval, prožil jsem s ním žhavé chvilky, obrazný orgasmus a vášeň, objetí, vášnivé polibky, ale i první mráčky a vzájemné nepochopení, aby mě nakonec odkopl jako ta největší děvka a vypořádej se s tím jak chceš. Tohle vše jsem prožil během intenzivních a těžce uchopitelných 150 minut čiré filmařské radosti a oslavy veškerého vizuálního umění. Přitom se jedná o jednoduchý příběh kdy on se zamiluje do ní, ona odjede do zahraničí a vrátí se s jiným. Ale ta jednoduchost s jakou se režisér pohybuje v tomto příběhu, jak si vychutnává oslnivé obrazové momenty těch i nejobyčejnějších věcí a krajiny, jak si hraje s divákem a nechává ho na pochybách, jak si to celé vyložit. To vše mě nenechalo chladným a mám pocit, že jsem viděl film, který budu ještě hodně dlouho zpracovávat, a k němuž se budu v myšlenkách vracet. Miluju, když jsem překvapován, když jsem unášen, když jsem fascinován. A stejně jako se chvíli člověku může stýskat po holce, kterou miloval a ona ho odkopla, stejně tak se mi už teď stýská po tomhle zvláštním příběhu. [27. Art Film Fest Košice] ()
Zpracovat či lépe rozpracovat nebo prohníst rozválet Murakamiho povídku o 13 stranách běžného PDF-formátu na 148 minut filmu musí být nutně uměním. Hrdina Jong-su se setkává se známou z mládí, éterickou Jong-su. Posléze se na scéně objevuje korejský Velký Gatsby (Ben), kterého zajímá jen to, co je zábavné, a navíc vypalování starých skleníků (u Harukamiho stodol, proto "Barn Burning", viz též stejnojmenou povídku od Williama Faulknera, který je navíc Jong-suovým oblíbeným spisovatelem). Hae-mi ale náhle zmizí (zůstane po ní jen kočka v Benově zásuvce její hodinky). Jong-su se na základě těchto indicií a obcházení skleníků, z nichž žádný nakonec nebyl vypálen (mystická elipsa), domnívá, že jejím vrahem je Ben. Pozn.: Enšpígl **** řešil závěr (3 možné) s přítelem u u halušek s brynzou. Rád bych se také zúčastnil, i když by mi halušky s brynzou poskytly samy o sobě větší potěšení. Pozn. 2: Povídka nekončí vraždou, její poslední věta zní: "Pořád běhám každé ráno kolem těchto pěti stodol. Žádná stodola v okolí nevyhořela. A že by nějaká vyhořela jsem ani neslyšel." Blízko konce (obíhání stodol) je zajímavá úvaha: "Občas mi v hlavě vzklíčí myšlenka, že chce, abych nějakou stodolu vypálil sám. A jako by mi do hlavy nasadil obraz hořící stodoly, který se stále rozpíná jako při nafukování pneumatiky. Dokonce jsem si někdy i pomysli, že dokud budu čekat na to, až to udělá, mohl bych ho zrovna tak předejít a sám škrtnout sirkou a stodolu vypálit. Stejně je to jen rozpadlá stará stodola, ne?"..... Takže jsem také podal svojí "teorii závěru", bohužel bez halušek a brynzy. ()
Ze začátku mě přišlo spousty scén a dialogů rozvláčných, ale postupně se to rozjíždělo na plný oprátky a já Chang-dong Lee žral každý záběr. Ve filmu si našla místo i obrazové umění, protože záběr na tančící a slíkající se Jong-su při západu slunce byl hypnotický. Pan režisér je mistr hry s divákem, protože jsme s kolegou freddy jsem u halušek s brynzou došli ke třem výkladům závěru filmu. ()
Film potvrzuje pověst východních Asiatů coby nevyzpytatelných, neproniknutelných, odtažitých introvertů a povrchních duchoprázdných husiček, kteří vám nikdy neřeknou co si doopravdy myslí nebo co pociťují, u nichž si třeba Evropan nemůže být vlastně vůbec jistý tím, jestli oni vůbec na něco myslí, jestli vůbec nad něčím přemýšlejí a něco pociťují, jestli vůbec mají mysl a duši podobnou té naší, nebo nějakou jinou, cizorodou, s námi zcela nepříbuznou. Pomalý, klidně plynoucí film o němž dlouho stále nevíte, zda se z něho vyklube thriller nebo artová dušezpytná sonda o lidské osamělosti a odcizení, a k jehož sledování je dobré se vnitřně co nejvíc zastavit nebo aspoň zpomalit a nechat se prostoupit jeho melancholickou poetikou a zvláštní odosobněnou atmosférou. DŘEVORUBCŮV SPOILER: No a co se interpretace týče tak je snad nad Slunce jasný, že ten bohorovnej hajzlík Ben s tím svým povýšeneckým úsměvem tu ubohou bezvýznamnou blbku Hae-Mi vodkrágloval a zahladil po ní stopy, protože už skrz tu fůru prachů nevěděl co roupama dělat a protože chtěl ve svý vnitřní prázdnotě a sebestředný nadutosti zakusit nějakej existenciálně výjimečně silnej pocit. Jsem teď strašně rád, že mu Negan ve Walking Dead vyrazil baseballkou voko i mozek z tý jeho hnusný hlavy! ()
Doteď si nejsem jistý, do jaké míry je interpretační otevřenost a intelektuální vyzývavost filmu (odkazy na Faulknera atd.) skutečně podnětná, a do jaké míry jde o cynickou hru s festivalovými porotami a filmovými kritiky, mezi kterými přesně takové věci tradičně rezonují. Protože se ale domnívám, že Lee Chang-dong, který je spíš svátečním účastníkem festivalů než pravidelným sběratelem cen, nějakou vypočítavost nemá zapotřebí, přikláním se spíš k té první variantě. Z toho, co jsem letos ve Varech viděl, určitě jeden z opravdu mála filmů, u kterých jsem nevěděl, na čem jsem. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (1)
- Film vychází z krátké povídky „Barn Burning“ Haruki Murakamiho, jenž byla prvně publikována v The New Yorker roku 1983 a později, v roce 1993, vyšla ve sbírce povídek „The Elephant Vanishes“. (beran-ek)
Reklama