Řeka čaruje

Růženě Šlemrové šly takové paničky naprosto skvěle. Jako by snad právě pro tyto role byla přímo stvořena. Trošku mi tady vadila ta její francouzská slovíčka, na které kladla až moc velký důraz. Nicméně, se tím její postava chtěla ještě více povýšit nad ostatní. Myslím, že po Františku Hanusovi musela tehdy toužit většina mladých žen a dívek. Je tu nádherně nasmímaná příroda. Řeká Sázava má skutečně něco do sebe, takže klidně může i čarovat. Zřejmě učarovala i Václavu Krškovi, když sem zasadil děj tohoto filmu. Vůbec se mu nedivím. Nemohl si vybrat lépe. Však taky Sázava je pro romantiky jako dělaná. (10.10.2012)

„Je to pravda, že jste byl až v Austrálii?“ - „Ach, kde že jsou ty zelené pampy se stády klokanů…“ Zvláštní snímek, pokud tedy nejde o Krškův styl (dosud jsem od něj viděl jen Zde jsou lvi, na další soudy budu potřebovat víc filmů). Přerod podpantofláka žijícího ve zlaté kleci na všeuměla a svůdníka (ač ženatého, neustále flirtujícího) působil nechtěně směšně, ale naštěstí mě Hanus bavil i záměrně. A jestliže třeba Plachtovi jeho tulák dost sedl, Filipovského v tak úchylné roli už nikdy vidět nechci. A nepochopil jsem, proč nedošlo na 1 shledání, nedávalo mi to smysl. Ale hlavní 2 důvody, proč film zhlédnout, jsou jeho technická stránka (nečaruje totiž řeka, nýbrž skvělá kamera…ta dává zapomenout i na nepřesvědčivé „chodící“ prolínačky) a atmosféra (úsměvná, prosluněná, příjemná, evokující lásku k rodnému kraji…jen bych ocenil víc nostalgie a melancholie). Celkově dávám slušné 4*. „My odjíždíme s manželem do Malmö.“ - „Tam jsou Eskymáci.“ - „Eskymáci? Manžel říkal, že jsou tam piguíni.“ - „Tučňáci.“ - „Hehe…no, tuční jsou také.“ (23.06.2019)

Hodně jsem o hodnocení přemýšlel, dlouho jsem váhal, jestli nedat o hvězdičku míň. Hodně jsem uvažoval nad tím, zda hodnotit vlastně to, že jde o moje rodné Posázaví. Ačkoliv mě mrzela absence některých míst. Nakonec jsem se rozhodl dát hodnocení trochu menší, protože příběh mě tolik nenadchl. Ale vynechat jsem ho kvůli Posázaví určitě nemohl. (06.12.2020)

Úspěšná stejnojmenná rozhlasová hra Josefa Tomana (1899 - 1977), spisovatele, básníka a dramatika v jedné osobě, poskytla Václavu Krškovi na sklonku války ideální příležitost pro vznik mimořádně citlivého a křehkého filmového díla. Krška, odjakživa ovlivněný jihočeským krajem, svým rodištěm, a Fráňou Šrámkem, velkým literárním vzorem, mohl teprve prostřednictvím tohoto filmového příběhu rozehrát celou škálu básnivých impresí, jež souzněly s jeho vnitřním zaměřením. Film, obměňující dávný epický vzorec o zázračném elixíru mládí, přitakává - oproti Ohnivému létu - až vitalisticky rozjásaně přirozeným životním principům, které nachází v přimknutí k přírodě, k lásce, k práci. Film s výsměšnou, ale nebolestivou karikaturností tepe materializovaný svět maloměšťáků, jeho chlubnou předstíravost a citovou prázdnotu. Mládí je synonymem toužení, směřování, vzletu. Je životním postojem, není limitováno biologickým věkem. Leopold Kohák v podání Františka Hanuse je v určitém ohledu ryze komediální typ, zdravý člověk s venkovským jádrem, selfmademan spoutaný otěžemi majetku, uvědomující si svou žalostnou životní bilanci. Teprve pod vlivem magického fluida čisté a dravé řeky následuje proměna v roztouženého a poctivého chlapce, tedy v člověka, jakým byl kdysi, v mládí. Čaromocný symbol řeky je v Krškově filmu vysloven s upřímností, prostotou a zarážející přímočarostí. Typicky "krškovská" meditace nad "věčným mládím v nás" dochází svého vrcholu právě v příběhu Leopolda Koháka, v příbězích lidí uvězněných v masce někoho jiného, než ve skutečnosti jsou nebo byli. V hodnocení hereckých výkonů nelze samozřejmě přehlédnout vynikajícího Františka Hanuse, jakéhosi milovníka na předělu, ztvárňujícího s neobvyklou citovostí titulního hrdinu, procházejícího zajímavými psychologickými proměnami. Klasickou masku maloměstského patricijství na sebe navlékla tradičně Růžena Šlemrová, která svou snobskou diktátorku dotáhla téměř k odstrašujícímu exempláři lidské lhostejnosti. Čtverylka v podání Jindřicha Plachty představuje vděčnou figurku lidových šejdířů a pábitelů, táhnoucích se od kramářských písní až k narativním poetikám a k jejich napodobitelům; skvěle obsazené zůstávají i další postavy, byť namnoze epizodní, jakou je například Marvanův robustní statkář, vnášející patřičný vzruch do škrobeného prostředí společenských salonů. Nejblíže Krškovi zůstává patrně poloha Rovenského vynikající Řeky - jemně odstíněnými valéry lidských citů a obdivuhodným postižením přírodního rámce. Ale Rovenského hrdinové jsou jednoznační, nekomplikovaní, naproti tomu se Krška pokoušel o maximální nejednoznačnost a stylizovanost. Člověka chápe jako individualitu, která nese hluboké vnitřní tajemství. Jeho odkrývání má být smyslem umění. Tedy žádné "jarní vody" evokující zanikající vidinu čisté minulosti, kterou nelze nikdy vrátit. Tady prostě řeka čaruje. Stačí jen chtít a věřit. (04.10.2008)

Krška měl pro tyhle novodobě - romantické filmy čuch. Je to o znovurození člověka, o sebeúctě a lásce k životu. Přesto, že moc pana Hanuše nemusím, tady doslova zazářil. Za zmínku stojí i výkony ostatních herců, zejména nedoceněné Růženy Šlemrové, která hrát uměla. 3,5 * velmi slušný průměr. (28.05.2014)