Z mého života

Včera jsem závěrem víkendu poslouchal celou Mou vlast. Natolik mne to chytlo, že jsem si dnes dal ještě o Smetanovi i film. Znovu musím říct, že Karel Hoger zahraje opravdu cokoli a kohokoli. Ani na minutu jsem nepochyboval, že on je tím Bedřichem Smetanou. Film je silně vlastenecky zabarven, ale těžko nám chápat, když jsme v té době nežili, a koneckonců byla to přeci doba Národního obrození. Jako památka věnovaná skladateli to funguje velmi dobře a navíc se člověk i lehce dovzdělá. 80% (17.06.2013)

Chápu, že rozepsat písničku Kočka leze dírou pro celý symfonický orchestr a výsledek pojmenovat Vltava mohl dokázat jedině génius, ale přesto... film velice nepřesvědčivý a až příliš idealizující a zkreslující postavu Bedřicha Smetany, v jehož nadlidskou, bezbřehou genialitu v té době věřil snad jen exministr školství Nejedlý, který Smetanův kult udržoval i v době, kdy už neudržel nic jiného. Karel Höger nebyl vskutku špatný, za což mu dávám dvě hvězdy. Akorát jsem postrádal ve filmu okamžik, kdy se Bedřich Smetana nakazil syfilidou, což považuji v kontextu jeho úmrtí za docela podstatný okamžik v jeho životě. (06.08.2010)

Na jedné straně vynikající Karel Höger a scény typu úžasné montáže před položením základního kamene Národního divadla, Smetanova mimopražského pobytu, a přehrávání motivů z Vltavy a velmi dramatického ohluchnutí. Na straně druhé ale jakási Krškova režijní nenasytnost, kvůli níž se ve filmu na úkor děje roztahují sáhodlouhé výjevy ze Smetanových oper, které - natočené bůhvíproč v exteriérech - vypadají spíš jako od Otakara Vávry. Dal bych tři hvězdy, jenže Z mého života je ještě něčím jiným než oslavou Bedřicha Smetany a jeho krásné hudby. Ona se totiž při jeho natáčení sešla taková jména jako Talich, Blachut, Podvalová, Žídek, Bednář, čímž pro současného diváka a posluchače vzniklo vlastně něco jako dokument na druhou... A za to tu čtvrtou hvězdu prostě dám. Škoda, že dnes už se takových snímků, z nichž by sálala oprávněná česká hrdost a pýcha, zřejmě jen tak nedočkáme. (02.06.2013)

Žaluji zde na CSFD české komunistické školství, že nám vlastence a génia zprotivilo na umrdum utrum. Smetana nám byl vtloukán do hlavy stejně jako Žižka, Husák a Lenin. Proto má tento film Krškův asi tak slabé hodnocení. Je to poetický příběh o vlastenci muzikantovi, který se na boj se zrůdností monarchie mohl taky pěkně vysrat a dělat kariéru ve Švédsku. Šel do českých hvozdů a skládal a skládal, až z toho zblbnul a onemocněl. Hudební motivy čerpající z přírody a z národních velmi debilních popěvků dokázal prodat do zahraničí tou měrou, že se Japonci rozhodli podle jeho "Má vlast" (či Vltava ale to je jedno) udělat etalon nového hudebního nosiče Compact Disc. Tehdy jsem byl hrdý na to, že jsem Čech, neboť je mi fotbal i hokej naprosto U prdele. Filmu vyčítám pouze zdlouhavé záběry z oper v exteriérech, tam, kde se jasně hovoří o interiérech. Hogerovo pojetí hlavní role beru beze zbytku. (05.02.2013)

I mistr tesař, v tomto případě režisér, se holt někdy utne. 1) Schématický ikonicky pojatý medailón mého nejoblíbenějšího českého skladatele vážné hudby vděčí za svou jakous takous koukatelnost výborným hercům, zejména 46letému Karlu Högerovi (Smetana). Těžko říci, kolik fanoušků film opeře či Smetanovi získá, na moc bych to neviděl. 2) Národovecký patos této obrozenecké selanky skousnu, ale chybějící zážitky ze Smetanova barvitého života už ne. Scénáristicky odbyté období Smetanovy hluchoty pak jen dokresluje celkový nepříznivý dojem. 3) Zní zde hodně hudby. I když pominu z dnešního pohledu hrozný zvuk, tak filmové dotáčky mi k operám nesedly. Herci - zpěváci chodí, pobíhají nebo toporně stojí, hledí v dál a teskně vyjí. Nabízí se mi srovnání s nedávno sledovaným italským seriálem o Verdim (omlouvám se za anachronismus). 4) Výstižný koment: LiVentura***. (04.09.2016)