Tátova volha

Přesně tak to dopadne, když zastydlého puberťáka donutíte natočit vážnější film. Jakmile zjistí, že existují vážně nemocní a také staří lidé, kteří navíc podezřele často umírají, má vyhráno a scénář je z poloviny hotový. Naštěstí nejde o úplnou zbytečnost, protože přebytek záběrů na malebnou krajinu se v budoucnu ještě využije na reklamy pro tradiční české brambůrky nebo jeden německý obchoďák. (24.03.2019)

Nemaje jiného čtiva po ruce, listoval jsem na penziónu v Jeseníkách časopisem Žena a život. Byl tam společný rozhovor s Vejdělkem a Balzerovou. Paní Balzerová se tam rozplývala, že film má být především obraz a bez balastu zbytečných slov. Ano, Tátova volha je hodně o obrazu, což s dronem a úchvatnou českou krajinou není problém zařídit (vypíchnul bych scénu s řízkama v Tetíně nad Berounkou). Ale jinak je škoda těžce nevyužitýho potenciálu, výchozí nápad není špatnej. Nevím proč, ale čekal jsem komedii, což jsem po půlhodině pochopil, že nebude, další hodinu jsem čekal aspoň dobrej film, což se taky nekonalo. Něco málo fakt podařených momentů (vysávání kaktusů, sběr jablek) mě nepřesvědčilo. S nostalgií a úsměvem vzpomínám na první spolupráci Vejdělek-Balzerová (Ženy v pokušení). Tátova volha je nuda. (03.04.2018)

Jiří Vejdělek vzal dvě herečky, posadil je do auta, a předpokládal, že to stačí na film. Natočil tak jedno z nejnudnějších road-movie vůbec, což by si nakonec nezasloužilo ani auto vyrobené v SSSR. Tři hlavní herci se chvílemi úspěšně snaží zakrývat, že tu není co hrát, přehlídka hereckých hvězd ve vedlejších rolích to má jednodušší, ale jejich figurky jsou vlastně všechny snadno zapomenutelné. Ani komedie, ani drama, jen hodina a půl pěkných obrázků. (29.03.2019)

Čekal jsem víc. Film nedokázal vyvolat upřímné emoce, a dokonce ani nedojal a ani nepobavil. Když už nic, tak jsem teda fakt čekal, že se alespoň zasměju, ale přišlo mi, že se o to vlastně snímek ani moc nesnaží, protože nabídl jen pár načančaných vtípků, které sice nebyly vyloženě trapné, ale vtipné už vůbec ne. Je to takovej ten typicky jednoduchý až vyumělkovaný film hnaný do lehce kýčovitých situací (paruka spadne do rybníka, dcerka s matkou oblečou strašáka a vinař se zlobí, matka neumí řídit a čtyři auta za ní troubí), který však na druhou stranu nejenže neurazí, ale svým způsobem se na něj docela dobře kouká a fajn plyne. A obzvlášť Tátova volha se navíc může opřít o filmařské kvality, především co se hereckých výkonů a kamery týče. Celkově je to však bohužel jen velmi lehce nadprůměrná jednohubka, která nepřináší ani špetku invence. (17.03.2018)

„Jo, asi by nám celou tu dobu nelhal, viď?“ - „Ne, to víš, že ne.“ Prakticky nic jsem od filmu nečekal (ostatně, necítím se být cílovou skupinou tohoto snímku)…a také v podstatě ani nedostal. Nemůžu mu odepřít, že se na něj hezky dívalo, vizuál jako takový nezklamal. Atmosféra filmu byla též příjemná, stejně jako hudba (výběr úvodní melodie se moc podařil). Ale to je tak nějak vše. Z hereckého hlediska stojí za zmínku snad jen Balzerová s Myšičkou, kteří ovšem předvádí jen svůj standard, ostatní protagonisté více či méně zapadnou (a asi teď budu trochu zlý, ale ta „lví“ nominace pro Vilhelmovou je, pěkně prosím, za co? Ne moment, teď mi to došlo, ona vlastně shodila…vlasy, ehm). A co říct k vlastnímu ději? Ano, i já znám modifikovaný citát o tom, že cesta je (mnohdy) důležitější než samotný cíl. Což pro tenhle film platilo do puntíku, a vlastně nic proti tomu, ale přece jen…tak doslova to pan režisér Vejdělek vzít opravdu nemusel (a jen mě tím „koncem“ definitivně usvědčil v nižším hodnocení). Podtrženo a sečteno, slabší průměr. (27.01.2019)