Barry Lyndon

Nemám ráda kostýmní dramata, pokud už to musí být, tak snad jedině z francouzských nebo českých dějin. Jenže Kubrick se vytasil s takovou režií, že jeho práce prostě nemůže nechat žádného filmového fanouška chladným, i kdyby ho tisíckrát britská historie nezajímala. Tak precizně promyšlený každý záběr se hned tak nevidí. Přesto, že s příběhem nejsem příliš kompatibilní, vlastně vypočítavému Barrymu přeju jeho konec. Technicky je film naprosto mimořádný. A mimochodem, kdo mi vysvětlí, jak Kubrick udělal v době bez počítačových triků tu amputovanou nohu, když se její majitel posunuje na posteli a při odchodu ke kočáru je snímán ze všech stran? (14.09.2020)

Mistrovské dílo! O Kubrickovi nestačí říct, že ovládá filmařinu nebo že točí dobré filmy. Ví přesně co dělá, pracuje hlavou i srdcem, dokáže vyjádřit myšlenku pouhým záběrem kamery. Proto se dá na vzestup a pád jednoho bezvýznamného Ira na pozadí sedmileté války dívat s takou chutí, i když trvá přes tři hodiny. (20.08.2014)

Bude to samá chvála, ale co jinýho lze říct na adresu filmu, který jsem i přes tříhodinovou stopáž slupl jako malinu? Kompozice obrazů, promyšlené užití barev a kontrastu, dokonalý výběr interiérů a exteriérů, skvostná kamera, vhodně zvolená dobová hudba a i kostyméři se vyřádili. A to vše pro potěchu oka, které se tři hodiny vydatně pase. A nadto lehce sarkasticky vyprávěný příběh, který diváka vtáhne a nepustí až do závěrečných titulků. A nuda, ta tu nehrozí ani omylem.....Po ´Divnolásce´ můj druhý nejoblíbenější Kubrickův film. (05.10.2004)

Příběh sám o sobě je celkem poutavý v knížce, ale pro film ho nedokázali správně zrychlit ani pokrátit ani udělat trochu zajímavějším. Všechno se strašně táhne, na všecko je dostatek času, všechny záběry jsou dlouhý, všecky scény jsou zdlouhavý, všechny rozhovory jsou vlastně spíš přes monolog vypravěče. Nudící to je, nudný ale ne. Aby to bylo nudný, muselo by to ještě o krůček ustoupit do větší šedi. Takto to totiž celý tři hodiny balancuje na hraně, pomalu plyne, člověk čeká, kdy konečně něco opravdu zajímavýho přijde a ejhle je to tu, konečný titulky. Ale něco opravdu zajímavýho nebo zapamatováníhodnýho tam nebylo. Dokonce ani něco tak dramatickýho a akčního, jako je válka, není dramatický a už vůbec ne akční. Dokonce ani ten souboj není akční. Exteriéry a kostýmy jsou skvělý, jenže to člověk prostě po pár minutách přestane vnímat. Na tenhle film se znovu podívám, až si nebudu pamatovat o čem byl (tak mě napadá, že bych to měl udělat už teď, protože jsem se na něj dodíval před dávnými 30 minutami). Ne, dělám si srandu, až zase za pár let, když nebudu mít nic lepšího na práci, než chytat lelky. Ani mi to vlastně nepřišlo jako historický film, o době nebo historii se člověk nedozví ani prd. a to, že by Barry získal nebo ztratil své bohatství nějakým svým chováním, to mi taky moc nesedělo. Spíš ke všemu přicházel (a odcházel) jak slepej k houslím. (08.10.2006)

Jednou jsi dole, jednou nahoře. Tohle rčení dokonale vystihuje životní peripetie dobrodruha Redmonda Barryho, který se z pozice nýmanda z malého irského hospodářství dokáže vypracovat na majitele šlechtického titulu a vítaného návštěvníka domácností těch nejvyšších společenských kruhů. Pravda, prostředky, které při svém vzestupu volí, nejsou tak úplně košer, a tak se změna jména a identity celkem hodí. Ne nadarmo se ale říká, kdo s čím zachází, tím taky schází. Stanley Kubrick byl známý svou precizností hraničící s posedlostí a megalomanstvím. Úzkostlivě dbal o každý detail, nechal vyrobit kostýmy a doplňky podle dobových náčrtů, pečlivě vybíral lokace a z pohledu fanouška historického žánru se mu stěží dá něco vytknout. V případě Barryho Lyndona platí snad ještě víc než v jiných Kubrickových snímcích, že zde vyniká jeho schopnost vytvářet výtvarně úchvatné obrazy s dokonalým barevným provedením a kompozicí. Panoramatické záběry krajiny, sídel, armádních ležení a bojových střetnutí představují pastvu pro oči, podobně jako divákův sluch potěší přesný výběr hudby různých žánrů, který charakterizuje různá sociální prostředí a dotváří náladu. Barry Lyndon znamená pro zachycení atmosféry 2. poloviny 18. století totéž, co Amadeus pro období rokoka a Markéta Lazarová pro raný středověk. Celkový dojem: 95 %. (06.08.2018)