Mechanický pomeranč

Tento film je vážně směsice něčeho skvělého, geniálního, ale i naprosto absurdního a abstraktního. Velmi zajímavé, ale trochu nudnější než jsem očekával. Příběh o hříchu, zapomněn, ve snahu o antinásilí, světě bez násilí a přeměně . V toho kým být mám, ale díky společnosti nejsem. Ta se to pak snaží změnit. Jsem chyba, která by se měla napravit. Příběh Alexe A jeho ultraviolence s hudbou Ludwiga van .... :) Silné kafe, ale Kubrick a nemít 5*? To nejde PS: od této doby si občas vzpomenu na písni Zpívání v dešti :) (18.06.2004)

Kdysi šlo o mého prvního Kubricka. To byla mela! Dnes považuji Pomeranč za ten explicitnější, tedy více "okamžitý" kubrickovský zážitek - osobně upřednostňuju ty táhlejší, labužničtější a méně "in your face" kusy. Ale to nic nemění na ďábelské síle této adaptace. Mimochodem jsem rozhodně vděčný za vypuštění poslední kapitoly - takhle je to víc zdrcující. (04.09.2008)

Na Pomeranč jsem se dost těšila a zklamaná rozhodně nejsem. Přiznávám se, že je to moje zatím teprve druhý setkání s Kubrickem (první bylo Osvícení), takže proto mě tenhle styl mohl tak pěkně překvapit a vtáhnout. Ovšem co jsem milovala nejvíc byla stejně scéna se zakomponovaným Ludwigem van. Nevím, jestli to byl účel, ale u pár těhle výjevů jsem se neubránila smíchu, no snad to poukazuje na to, jak jsem hrozně zvrácená. Těch pár herců, co má větší prostor, hraje slušně (snad až na toho spisovatele v závěru, jak dostane záchvat "rozčilení", to jsem nevěděla, jestli šlo o účel nebo o úlet), McDowell naprosto exceluje (a to jsem měla po Halloweenu pochyby), hra s divákem funguje a myšlenku se sdělit daří. I když dvě hodiny nejsou tak hrozný, snesla bych i krapet kratší stopáž bez těch několika sušších míst, co mě nutí dát jen 4*. A jen tak mimo mísu, ve filmu se mihne sám Darth Vader - David Prowse (svalovec na konci) a Warren Clarke ani za mlada nezapřel svůj buldočí půvab. (03.10.2011)

Moc Kubrickových filmů jsem neviděl, ale jestli jsou všechny jeho filmy aspoň podobně dobrý, tak je Kubrick jeden z nejlepších režisérů. V roce 1971 musel tenhle film vyvolat dost negativních ohlasů, protože takový násilí jaký tady Kubrick předvádí nebylo v tehdejších filmech zvykem. Kubrick ho v tomhle filmu dotahuje k dokonalosti, žádný nahraný rány nebo tak něco, tady se to řeže doopravdy, teda aspoň to tak vypadá a zpomalený záběry mě ještě víc utvrdily v tom, že všechny rány opravdu našly svůj cíl a facky to rozhodně nebyly. Prvních 45 minut, kdy Alex a jeho partička chodí a každýho koho viděj zbijou nebo ženský znásilněj je prostě neuvěřitelně drsná, ještě to všechno umocňuje taková stará temná atmosféra prázdných ulic a skvělá hudba, pro mě asi nejlepší část filmu, už nikdy nezapomenu na pohled Malcolma McDowella když poslouchal hudbu nebo na ty jeho kecy. Druhá část už je opoznání pomalejší, ale nouze o zajímý okamžiky rozhodně není, třeba scény ve kterých je McDowell nucen sledovat válečný či násilný filmy nebo když se nechává krmit, dělají tenhle film nezapomenutelným. Ostatně výkon McDowella v celým filmu je víc než úžasnej a vpodstatě bez něj by film nebyl tím čím je. BTW Přijde mi docela směšný, že tady na csfd je mezi herci uvedenej Adolf Hitler (01.04.2006)

Anarchistická odysea. Klub rváčů 70. let. Je jedno, jak tomu budu říkat. Důležité je, že jsem kontroverznější film v životě neviděl a jeho první polovina je pro mě tím největším filmovým zážitkem za poslední roky. Nebýt závěrečné utahané půlhodiny, která slouží k zamyšlení, tak se Mechanický pomeranč zařadí v mém pomyslném žebříčku na 2. místo. Správně, těsně za Klub rváčů. Alex i jeho životní příběh mě donutil k zamyšlení a zároveň mě i pobavil. Nemůžu opomenout skvělou hudbu, která dává filmu neuvěřitelný odpich. První setkání s Kubrickem dopadlo na jedničku. (19.04.2010)